Gerlach – Brněnská cesta

Blíží se víkend a my s Goriláčem stále váháme, jestli vyrazíme na víkend do Tater, rozhodnutí odkládáme až na pátek, podle aktuální předpovědi. Aladin, věčný pesimista, slibuje pro Tatry déšť, ostatní servery polojasno. V poledne meteoblue zhoršilo předpověď, náhodný generátor odpovědí řekl čtyřikrát z pěti pokusů, že máme jet, tak nakonec jedem, trochu punkové školy je nám třeba. Jakoby nám něco chtělo naznačit, ať nejezdíme, zacpané Koliště a následně prázdná zadní guma u auta způsobí, že z Chrlic vyrážíme až kolem půl páté odpoledne.

V jihozápadní stěně Gerlachovského štítu vede Brněnská cesta, klasifikace VI (A0), původně V+ A2, autoři V. Bůžek a V. Bajer cestou prostoupili 22.9.1965. Oba tehdejší členové Lokomotivy Brno, horolezci nejvyšší výkonnostní třídy.

• Václav Bůžek (1940-1966), zahynul na Kavkaze, během výstupu na Východní Džangi-Tau.
• Václav Bajer (1938-1971), zahynul v Tatrách v lavině, v masivu Kotlového štítu, vedle Gerlachu.

Popis cesty slibuje pěkné lezení v pevné skále, tato cesta úzce spjata s našim oddílem přece nesmí v našem repertoáru chybět. Moc často se však neleze, známější jsou sousední Kriššákovy platně nebo Gálfyho cesta. Už za soumraku v páteční večer parkujeme na nádraží ve Vyšných Hágách poblíž léčebného ústavu, všude okolo se motají divní lidi, ti museli být zdrogovaní, jinak to není možné. Ve strachu o auto radši přeparkujeme k hlavní silnici, balíme a po deváté večerní vyrážíme lesem a tmou nad Batizovské pleso do bivaku. Pod prahem doliny nacházíme ještě lepší bivak než jsme doufali, takže nad práh už nemusíme a brzy uleháme do spacáků.

Je 13.8., sobota ráno, my obhlížíme stěnu, hledáme kudy kam, a už se pouštíme do prvních délek. První polovina cesty do kotle pod Velkou Gerlachovskou strážnicu se dá zvládnout na 5 délek. Prolézáme dvě klíčové délky za VI, je to různorodé lezení (převis, plotna, komínek), místy mokré, ale čistá žula drží, moc hezké lezení. Na některých štandech a v nejtěžších místech se dají najít skoby nejspíše od prvovýstupců, dosti proměnlivé kvality. Než jsme dolezli do kotle bylo počasí skoro ideální, jen trochu větší zima, hlavně na prsty.

V kotli se úplně zatáhlo, pohltila nás mlha, to nás nezastavilo, aladin určitě kecá, takže pršet nebude. Podle popisu nás čeká 4 až 6 délek na Vyšný Gerlachovský priechod převážně za V, jedno místo VI, potom ještě kus na vrchol strážnice již lehčím lezením. Z kotle přímo stěnou vede pouze Brněnská cesta, všechny ostatní cesty se ubírají po krajních pilířích. Po chvíli rozmýšlení nad pokračováním cesty vyráží Goriláč do další délky. Kousek pod štandem mu zůstal velký spoďák v ruce, při pádu vytrhnul jednoho frenda, druhý frendík podržal (na fotce i s ulomeným spoďákem), omlátil si přitom stehno, nakonec to oblezl a zaštandoval, takže záchranná akce se nekonala.

Další délky tím pádem čekají na mě. Hledám cestu, nakonec uhýbám více doprava neznámým koutem, asi kvůli počasí, takové Dejavu z loňského Malého Kolového štítu, naštěstí drama se nekoná a nakonec vylézáme na pravý pilíř, kudy vede Gálfyho cesta. Začíná pršet, návětrné strany začínají být pěkně slizké. Netrpělivě očekávám Vyšný Gerlachovský priechod, místo kde dá traverzovat do sestupové Batizovské próby. Hřebínek je dlouhý, místy dost slizký, schýza. V Batizovském priechodu neváháme, kousek slaňujeme a sestupujeme próbou dolů. Vrchol Gerlachu by neměl v tomto počasí smysl. Goriláč občas bojuje s bolestí ve stehně, ale do bivaku jsme se nakonec doplahočili. Tak to bychom měli za sebou…

V neděli jsme se odměnili dlouhým spánkem do půl desáté a krátkou vycházkou pod Batizovský štít, opalovačka, pohodička v horách. Lezení jsme vzhledem ke stavu Goriláče zavrhli. Brněnská cesta v nás zanechala hluboký dojem, příští rok se vrátíme a dolezem ji celou !!

Inža