Historie I

Historie horolezeckého oddílu TJ Lokomotiva Brno se začala psát v roce 1954, kdy byl tento oddíl založen z iniciativy Hubena Hlaváče. V létě téhož roku se na tábořišti u Sesterských ples ve Velké Studené dolině sešly dva horolezecké oddíly – Lokomotiva a Spartak Královo Pole. Členové obou oddílů uskutečnili několik společných výstupů a zde se domluvil přestup královopolských členů do Lokomotivy. Spojení oddílů se projevilo zvýšenou kvalitou výstupů. Již v roce 1955 čtveřice Antoníček, Polášek, Ševčík J.a Voda provedli výstup Z stěnou Lomnického štítu přes „Hokejku“. Na cvičných skalách uskutečnila dvojice Ševčík J.- Cídl první mimo zbrojovácký výstup horní částí Macochy. V zimě 1956 provedla dvojice Antoníček – Polášek 1. zimní výstup JZ stěnou Stalinova štítu (Gerlach), dále výstup Z stěnou Lomnického štítu Birkenmajerovou cestou a Korosadowiczovou cestou na Žlutou stěnu.

Následující rok (1957) přináší úspěchy nejen v Tatrách, ale i v zahraničních velehorách. V zimě přelezla dvojice Antoníček – Ševčík J. Stanislawského cestu na Galerii Ganku, v létě Orlowského cestu. Čtyři členové se zúčastnili zimního soustředění státního výběrového družstva. V létě jela E. Formanová s reprezentačním družstvem čs. horolezců do oblasti Mont Blancu. Luboš Zelinka se zúčastnil I. čs. výpravy na Kavkaz, výpravy, kterou organizovala brněnská Slávie. Během letního tábora vylezlo šest členů oddílu Stanislawského cestu na Malý Kežmarský štít. Poprvé byla v tomto roce písemně vydána výroční zpráva oddílu.

Zima roku 1958 nebyla pro oddíl úspěšná. Zato v létě byla přelezena Galerie Ganku Lapiňského cestou R Hýskem (Kulendík, Mendřec) a normální cestou čistě ženským družstvem Antoníčková – Kuchovská. Nejvýznamnější akcí letní sezóny byla účast Antoníčka, Lasáka, Mazourka a Staníčka ve výpravě na Kavkaz do oblasti Dombaje. Všichni vystoupili na Sulachat a Sunachet. Další výstupy se pro špatné počasí nepodařilo dokončit.

Ještě úspěšnější byl rok 1959. Zimní sezóna na Skalnaté chatě nezačala sice dobře (omrzliny při přelezení pilíře na Kežmarský štít, pád s lavinou do Cmiteru – Gryc, Grois). Úspěšný však byl podnik Mazourka, Ševčíka J., Dvořáka a Cídla, kterým se podařil zimní prvovýstup SZ stěnou Kriváně. Přes velmi nepříznivé počasí, které vládlo v létě v Tatrách, se podařily některé pěkné výstupy. R. Hýsek se spolulezci vylezl Lapiňského cestu na Kazalnici. Nejvýznamnějšími akcemi letní sezóny byla účast Lasáka, Lasákové a Mazourka na alpiniádě v Albáui a Antoníčka., Antoníčkové, Cídla a Ševčíka J. na zájezdu do centrálního Kavkazu. Antoníčková vystoupila na Malou Scheldu, Cídl provedl čs. prvovýstup na S vrchol Ušby a traverz obou vrcholů Elbrusu a dvojice Antoníček – Ševčík J. JZ stěnou Ušby a pilířem na Nakra Tau.

Zimní sezóna roku 1960 v Tatrách překonala předcházející. Osm členů oddílu se zúčastnilo soustředění krajského družstva na Zeleném plese. Všem se podařil uskutečnit třídenní kombinovaný přechod hřebene. Antoníček a Ševčík J. vylezli Stanislawského cestu na Malý Kežmarský štít a Motykovu cestu na Malý Kolový štít. Nejvýznamnější akcí letní sezóny byla účast Karáska na zájezdu do Albánie a účast Antoníčka, Cídla a Ševčíka J. na alpiniádě v Rile.

Sportovními úspěchy pokračoval i rok 1961. Hlavní pozornost byla zaměřena na účast pěti členů oddílu na výpravách na Kavkaz (Cídl, Kuchovský, Staníček, Válová – Hýsková do Dombaje, Antoníček do Centrálního Kavkazu). Nejvýznamnějšími výstupy byl traverz vrcholů Dombaje Ulgen (Cídl – Kuchovský) a výstup Antoníčka na LTlu Tan Čanu. Nejradostnější událostí roku bylo jmenování Rudy Antoníčka „Mistrem sportu“. Velmi významnou sportovní akcí byl přespolní běh na Retenční nádrži.

V roce 1962 pokračoval oddíl v dobré práci jak po stránce ideově-výchovné tak po stránce sportovní. Oddílu byl udělen titul „Vzorný kolektiv tělesné výchovy“. V zimě byla přelezena řada cest, které sloužily jako příprava na zájezdy do zahraničních velehor. Antoníček a Ševčík J. se zúčastnili zájezdu do Francie, kde se jim podařil výstup J pilířem na Barre de Ecrins a S stěnou na Mt. Pelvoux. Ševčík J. pak ještě v oblasti Mt. Blancu vylezl Bonattiho pilíř na Petit Dru. Další členové oddílu se zúčastnili zájezdu na Kavkaz. I. Hýsek na Západní Kavkaz, kde vystoupil pilířem na Dombaj Ulgen a Sušil jako účastník výpravy do Centrálního Kavkazu vystoupil na Elbrus. Přebor oddílu v přespolním běhu byl organizován jako krajský podnik a zapustil kořeny tak hluboko, že se pořádá dodnes.

Rok 1963 byl rokem nastupující nové generace (Hýsek L, Přerost, Holzer, Bůžek). Tři členové oddílu se zúčastnili soustředění reprezentantů a uskutečnili etapový přechod hřebene V. Tater. V letní sezóně lze považovat za nejhodnotnější výkon přechod hřebene Tater čtveřicí Hýsek, Přerost, Bůžek a Holzer za 4 dny a přelezení Studničkovy cesty na galerii Ganku družstvy Ševčík J., Bůžek, Holzer a Přerost. Velkým úspěchem oddílu bylo zorganizování I. čs. výpravy do Vysokého Atlasu. Výpravy se zúčastnili Lasák, Chramosta, Okáč, a Děrda ze Zbrojovky. Zájezdu do Záp.Kavkazu se účastnil Karásek, který vystoupil na Elbrus a do oblastí Bezingi Antoníček, který vylezl J stěnu Mižigri.

Rok 1964 nezačal úspěšně. Pro nepříznivé podmínky nebyla vylezena v zimě žádná významná cesta. Zato letní sezóna byla úspěšná. 17 členů oddílu působilo v zahraničních velehorách. Nejhodnotnější výstupy uskutečnil Hýsek na Kavkaze v oblasti Bezingi, a to výstupy na Koštan Tau a Dych Tau a prvovýstup S stěnou na Šcharu. Velmi úspěšně si také vedli účastníci zájezdu do Julských Alp. Mazourek vylezl Čopův pilíř na Triglav a Comiciho cestu na Jalovec, A. a K. Cídlovi Aschenbrennerow cestu na Travnik a s Fuksem Skalašskou cestu na Triglav. V NSR v oblasti Berchtesgadenských Alp působil Ševčík J., kde se mu podařil výstup Kederbacherovou cestou V stěnou Watzmannu. Tento rok byl také společensky velmi úspěšný. Uskutečnily se čtyři svatby; Bednaříkovi, Hýskovi, Holzerovi a Bůžkovi. Na závěr roku byl Ševčík J. jmenován „Mistrem sportu“.

Počátkem roku 1965 se uskutečnila „Bivaková neděle“ u Nového Města, která byla jedním z nejúspěšnějších tréninkových podniků zimní sezóny. V zimní sezóně proběhly tábory v Kačí dolině a na Téryho chatě, který byl zaměřen na výcvik nováčků. V letní sezóně přelezlo družstvo Bůžek – Mazourek Comiciho cestu na Cimu Grande di Lavaredo a R. Antoníček byl účastníkem I. čs. expedice v Hindúkuši. Na závěr letní sezóny byl uspořádán nováčkovský tábor u Jamského plesa. Na soustředění mladých lezců provedlo družstvo Bůžek – Bajer prvovýstup západní stěnou Gerlachovského štítu z Batizovské doliny klas. V+.

Rok 1966 je rokem zrodu oddílového časopisu HOTEJL (předchůdce MONTANY), který vznikl z iniciativy několika jedinců (Krejčí, Sitta, Přerost, Marek a Holzer). Je to také rok snížené tréninkové aktivity -. alespoň té společné, a současně rok řady pěkných výstupů. V zimě ve Vysokých Tatrách byli velmi aktivní Bůžek, Přerost a Holzer, kteří vylezli Orlowského a Stanislawského cestu na Galerii Ganku, Stanislawského cestu na Malý Kežmarský štít. Na Kavkaze a ve Walliských Alpách působilo 11 členů oddílu. Holzer a Bajer vylezli na Dych Tau, Bůžek a Přerost uskutečnili prvovýstup na Tetnuld. Při výstupu na Vých. Džangi Tau bohužel zahynul Vašek Bůžek. Fuchs, Cídl A. a Haratyk vylezli Ulu Karu, Nakra Tau a Elbrus v Centrálním Kavkaze. Vrcholu Matterhornu, Monte Rosy a Rimpfischhornu dosáhli Antoníček, Karásek a Hýskovi. V tomto roce se také stala na Vysočině fantastická událost. Horolezecký oddíl Lokomotiva zakoupil na Blatinách Grunt „Krásku Vysočiny“.

V roce 1967 pobývalo v zahraničních horách 18 členů oddílu. Antoníček lezl v Mongolských horách. V pohoří Charchira uskutečnil šest výstupů. Manželé Holzerovi navštívili oblast Ortleru a Dolomity, kde Mirek vylezl Comiciho cestu na Cima Grande, Žlutou hranu na Cima Piccolo a Casinovu cestu na Cima Piccolissimu. V Chamonix byl Ševčík J., Farkaš a Mazourek Ševčík J. s Farkašem vylezli S stěnu na Petit Dru a Rebuffatovu cestu v J stěně Auguille du Midi. Talla a Skalina byli v Silvrettě, Wilder Kaiseru a Taurách. Manželé Bajerovi a Cídlovi lezli v Julských Alpách a Cídlovi pak ještě navštívili Dachstein. Chramostovi působili v Rile a Bavorovský s Keslerovou lezli ve Skotsku.

V roce 1968 téměř dvě desítky členů oddílu navštívilo zahraničí velehory. Ve Francouzských Alpách lezli Komúcký, Bajer, Cídl K., Cídl A., Přerost, Kalovský, Karásek a Lasáková. Byly vylezeny cesty na Augille de Bionnassay SZ stěnou, Aigulle Verte Couturierův kuloár (Cídl K., Cídl A., Přerost), Aigulle Midi Rebuffatova cesta a Kosmický pilíř (Karásek, Kalovský). Ve Wallisu vlezli Matterhorn Lvím hřebenem Skalina a Talla, Breithorn Chramosta a Formanová. Dolomity navštívili Cídl A., Cídl K., Přerost a Hýskovi. V Jugoslávii v pohoří Prokletije byli Lasák a Haratyk, v Julských Alpách Krejčí. Karásek a Harartyk slezli J stěnu Dachsteinu a Sitta navštívil Norsko.

V roce 1969 se všech závažných horolezeckých výstupů ve V. Tatrách jak v zimní tak v letní sezóně účastnil Farkaš. V zimě vylezl Cagašíkovu cestu na Žlutou stěnu a Kriššakovu cestu na Stredohrot. V letní sezóně s různými spolulezci z jiných oddílů vylezl např. prvovýstup Z stěnou Lomnického štítu, direttissimu na Prední Kopiňak, Chrobakovu cestu na Kazalnici, prvovýstup V pilířem na Velkou Ladovou vež. Počet členů oddílu, kterým se podařilo vyjet do zahraničních velehor se zmenšil na polovinu. Karásek a Cídl K. se zúčastnili skolení cvičitelů I. tř. v 0tztalských Alpách, kde uskutečnili 12 výstupů. Ve Walliských Alpách lezli Přerost a Talla. Vysoké Taury navštívili Baborovský, Keslerová, Mazourek a manželé Cídlovi. Všichni vylezli Grol3gtockner a Cídlovi ještě uskutečnili řadu výstupů ve skupině Grol3venedigeru. Ševčík J. a Farkaš se zúčastnili alpiniády v Rumunsku. Krejčí V. sen. a Knecht navštívili Paklenici v pohoří Velebit. Oddíl se stal za svoji komplexní činnost „Vzorným kolektivem tělesné výchovy II. stupně“.