Historie IV

V roce 1990 po pádu „železné opony“ se horolezecká činnost oddílu rovnoměrně rozložila do více částí evropských lezeckých oblastí. Nejvýznamnější sportovní výkon bylo přelezení Pochylého cesty (Ideální direttissima) v S stěně Eigeru (Bernské Alpy) klas. VI A1 led 60° družstvem Cídl J. a Hroza. Bylo to 1. opakování a 1. letní přelez. Ve své době znamenala tato cesta splnění snu mnoha generací, o vylezení se pokoušela řada špičkových horolezců v čele s československými reprezentanty Poldou Páleníčkem a Jiřím Širlem. Dále členové oddílu působili v Dolomitech (Drei Zinnen, Marmolada, Torre Venezia), na Kavkaze (Kakra Tau, Elbrus) a ve Wilder Keiser (Krystalturm). V rodinné atmosféře proběhla další část recipročních výjezdů našeho oddílu s francouzským Foyer Leo Lagrange v Labastide. Tentokrát byly navštíveny Dauphinské Alpy-oblast Ecrins (Ailefroide). Většina výstupů směřovala na Mont Pelvoux (3.946 m) a Barre des Ecrins (4.102 m). V Moravském krasu byla řada „hákovaček“ přelezena čistě. Tyto RPéčka vytvářeli Štulpa P. a Krajča.. Ve dnech 12. a 13. května uspřádal náš oddíl VIII. ročník otevřeného přeboru Jihomoravského kraje ve volném lezení s mezinárodní účastí. Poprvé se závody uskutečnily mimo přírodní oblast Moravského krasu. Využit byl pilíř u Brněnské přehrady, který byl postaven za protektorátu jako součást tzv. „Hitlerovy dálnice“, která měla spojit Wien a Wroclaw. Cesty po umělých chytech vytvořil Pavel Štulpa. Tyto závody měly u horole¬zecké veřejnosti velký ohlas.

V roce 1991 pokračovala horolezecká činnost ve všech oblastech Evropy. Navštívili jsme mnoho míst v blízkém i vzdáleném okolí tehdejšího Československa. Škoda jen, že ne ze všech výletů byly k dispozici pí¬semné zprávy. K nejaktivnějším členům patřil Jiří Cídl. Členové oddílu působili v Dolomitech a v Alpách (např. Petit Dru, Mont Blanc). Manželé Cídlovi provedli přechod Schladminských Taur. Sotolář a Vyškovský vylezli v Himalájí na Island Peak (6.182 m) a Par Charmo (6.289 m). Dva 70-ti letí nestoři oddílu Antoníček a Okáč vylezli klasickou cestou na Dachstein.

V roce 1992 řídil oddílovou činnost nový výbor pod vedením B. Vlčka. Po jeho nezměrném úsilí se podařilo dát dohromady oddílový sklad, respektive donutit nezodpovědné členy, aby vypůjčený oddílový materi¬ál vrátili. Do oddílu se začali vracet členové, kteří se z něj z nejrůznějších důvodů vytráceli. Členové působili v mnoha pohořích Evropy, Asie a Afriky. Bohužel, stejně jako v minulosti, nejsou z mnoha akci k dispozici písemné materiály, které by se zachovaly do dnešních dnů. Takže namátkou: Manželé Cídlovi provedli přechod pohoří Hochschwab, spolu s Fuchsem F. působili v Otztalských Alpách; v Pyrenejích a ve Verdonu působila rodina Budíků; Vlček se pokoušel sletět na padáku Mont Blanc; Pavel Přerost vylezl v rámci pracovního pobytu na nejvyšší vrchol Íránu – Damavand (5.671 m); na Korsice působil Hajda a Ždímal; po Maroku a po Rumunsku jezdil s „Bejkem“ Johny Vlasák; na Ťan-Šanu působí Cídl J. …

Od roku 1993 při cestě do „našich“ Vysokých Tater překračujeme statni hranici. V březnu proběhl na Brnčálově chatě kurs instruktorů horolezectví a oddíl získal devět nových instruktorů. V zimních Vysokých Taurách působil Olejníček. Zahraniční oddílový zájezd pod vedením Vlčka byl do Norska. Trekking pod Eve¬rest uspořádal Vyškovský. Pavel Přerost vystoupil podruhé na Damavand a dvakrát zdolal nejvyšší činnou sop¬ku Íránu Taftan (4.050 m). Johny Vlasák s jeho „Bejk“ byli na Balkáně. Neúnavný Marek Žák přelézá několik desítek v Prachovských skalách. V listopadu se konaly závody ve sportovním lezení na nové stěně v hale na Rosničce.

V roce 1994 byl zahraniční oddílový zájezd do Maroka. Hlavním cílem bylo vystoupit na nejvyšší vrchol severní Afriky Djebel Toubkal (4.167 m). Cíl byl splněn a panu předsedovi se podařilo sletět z vrcholu na padáku. Olda Franěk a Iva Marková působili nad polárním kruhem v ruské Karélii. Po národních parcích Severní Ameriky se toulal Ivan Hochman. Johny Vlasák se svým „Bejkem“ dojel až na Čapo Finisterre (Konec světa). Jel přibližně po trase pana Lva z Rožmitálu z roku 1465. Za 80 dní urazil 8.280 km. Na Island se podí¬val Vašek Ždímal. V Prachovských skalách se podařil M. Žákovi 3. přelez cesty Záhada pro zítřek Xa/b na Koloseum.

V roce 1995 oslavil oddíl 40 let od svého založení. Nejvýše v tomto roce vylezli Vyškovský J. a Přerost P. na himalájský Mera Peak (6.654 m). Rodina Taliu, i s nejmladším z rodu Dominikem, společně s předsedou Vlčkem zdolali na Aljašce Mt. McKinley (6.194 m). Johny Vlasák vyrazil se svým „Bejkem“ přes Polsko do pobaltských republik, bohužel v Bělorusku ho srazilo nákladní auto. Zlomená noha po 40.000 km na kole po celé Evropě a okolí. To by ale nebyl Johny, aby se nějak nedostal do brněnské Úrazové nemocnice, takže vše relativně dobře dopadlo. Na Korsice v oblasti Caporalinno mohutně lezou nové nadějné hvězdy oddílu Dvořák V. a Lienerth R. Další nadějná dvojice Olejníček T. a Bednařík J. zdolávají Mont Blanc du Tacul (4.249 m) SV kuloárem Gervasuttiho variantou Lachenal, Terray. V Dolomitech přelézá V. Dvořák a P. Holzer Comiciho cestu na Cimu Grande di Lavaredo. V Tatrách pak klasiky RP přelezů R. Lienerth ,mimo jiné Volovka JZ -Pilíř 7/7+ OS, V. Kežmarák – Obr. Kout 6+ OS. Na závěr sezóny pak Hop, Vojta Stoupa a Zoban přelézají diretku Žádného Kopiniaku 7+ a Červené střechy na Jastrabku 7+.A opět Marek Žák, tentokrát pokořil cestu Fáta Morgána Xa na věž Oele v oblasti Rathen (Německo). Na podzim náhle zemřel na Gruntě nestor oddílu Zdenko Matyáš Staníček..

V roce 1996 byla málem přerušena tradice tištěných výročních zpráv. Naštěstí dva mládenci, Honza Matoušek a Radek Linert, vzali téměř beznadějnou záležitost do svých rukou a v rekordním čase vytvořili čtyři¬cátou výroční zprávu. Členové oddílu působili v Dolomitech (Torre Venezia, Torre di Brabante), v Chamonix Pointe du Requina – Mad Maře 8+ v Bergelu Val Qualido- Artemisiana 7+A1 (Dvořák, Lienerth) a na skalkách ve Verdonu a Ospu (Lienerth, Dvořák, Zemen, Redlichová). O opět M. Žák: oblast Teplice, věž Atol, cesta Srdcová záležitost Xb l.AF. Akcí členů oddílu bylo určitě více, ale bohužel chyběla ochota podělit se o zážitky s kamarády.

V roce 1997 vystoupil po dlouhé době opět člen oddílu na osmitisícovku: Plšek Pavel Rakouskou ces¬tou na Gasherbrum II (8.035 m). V zimě vylezl Zoban (Lienerth) na Grandes Jorasses přímý Crozzův pilíř ED (W75°). V tatranské zimní sezóně vylezl několik vážných cest na Malý Kežmarský štít – Blues na cestu po¬slední V/A4, Superdirettissima V/A3 s dalším mladým Dušanem Stoupou Janákem. Na jaře odjela skupina lezců (Hanuš, Macek, Bursa, Janda, Zavála) do Itálie na skalky Finále Ligure V letních Tatrách byly asi nejtěžšími cestami Tulák po hvězdách VIII- na Velký Kežmarský ( Zoban, R. Valenta) a Magická linia V+/A3 na Galerii Satana (Lienerth -1. sólo přelez). V létě působila skupina mladých v Bergelu (Dvořák, Lienerth, Janák, Matoušek), na Val Qualido byly vylezeny cesty Magie line 8-/A1, Melat 8-/A2. Na podzim proběhla s Sedmihorkách oslava 100 let českého organizovaného horolezectví. V listopadu si jede 17 lidí prodloužit léto do Paklenice, většina lidí – Aniča Kuk – Klin 8-.

V zimní sezóně roku 1998 se podařilo B. Vlčkovi zdolat S stěnu Matterhornu cestou bratří Schmidů. Na Les Droites kuloárem Lagarde vystoupil Lienerth. Na Grandess Jorasses přes Rubáš Petr Hop Holzer a dva dny poté i Lienerth. Hop přidal ještě Malý Rubáš. V letní tatranské sezóně stojí za zmínku přelezení cesty na Jastrabiu vezu Chlapcem z Everestu 8/8+ RP a několik RP přelezů v Malém Kežmarském Plotna 7+ PP, Oíicialsgi 7+ OS, Blues na cestu poslednů 8- PP, Diretka Bocekovi věže 7/7+/A3- Lienerth, Dvořák. V zahraničí členové vylezli na Lyskamm S stěnou (Jurečka). v Dolomitech na Cimu Grande, Punta di Frida a Torre Preuss (Janák, Pavelka). V Chamonix vylezl Holzer P. na Petites Jorasses (Anouk 8-/AO)a Grand Capucin (O sole mio). V USA působil Smejkal L. Během pobytu vylezl Triple direkt na El Capitana v Yosemite 5.9./A2 Na podzim se Lienerth zúčastnil expedice CHS s cílem prvovýstupu JZ stěnou na Annapurnu IV 7525 m, bohužel expedice nebyla úspěšná

Rok 1999? Máte jej před sebou, tak udělejte si obrázek sami.

T. Kratochvíl