Historie IV
V roce 1990 po pádu „železné opony“ se horolezecká činnost oddílu rovnoměrně rozložila do více částí evropských lezeckých oblastí. Nejvýznamnější sportovní výkon bylo přelezení Pochylého cesty (Ideální direttissima) v S stěně Eigeru (Bernské Alpy) klas. VI A1 led 60° družstvem Cídl J. a Hroza. Bylo to 1. opakování a 1. letní přelez. Ve své době znamenala tato cesta splnění snu mnoha generací, o vylezení se pokoušela řada špičkových horolezců v čele s československými reprezentanty Poldou Páleníčkem a Jiřím Širlem. Dále členové oddílu působili v Dolomitech (Drei Zinnen, Marmolada, Torre Venezia), na Kavkaze (Kakra Tau, Elbrus) a ve Wilder Keiser (Krystalturm). V rodinné atmosféře proběhla další část recipročních výjezdů našeho oddílu s francouzským Foyer Leo Lagrange v Labastide. Tentokrát byly navštíveny Dauphinské Alpy-oblast Ecrins (Ailefroide). Většina výstupů směřovala na Mont Pelvoux (3.946 m) a Barre des Ecrins (4.102 m). V Moravském krasu byla řada „hákovaček“ přelezena čistě. Tyto RPéčka vytvářeli Štulpa P. a Krajča.. Ve dnech 12. a 13. května uspřádal náš oddíl VIII. ročník otevřeného přeboru Jihomoravského kraje ve volném lezení s mezinárodní účastí. Poprvé se závody uskutečnily mimo přírodní oblast Moravského krasu. Využit byl pilíř u Brněnské přehrady, který byl postaven za protektorátu jako součást tzv. „Hitlerovy dálnice“, která měla spojit Wien a Wroclaw. Cesty po umělých chytech vytvořil Pavel Štulpa. Tyto závody měly u horole¬zecké veřejnosti velký ohlas.
V roce 1991 pokračovala horolezecká činnost ve všech oblastech Evropy. Navštívili jsme mnoho míst v blízkém i vzdáleném okolí tehdejšího Československa. Škoda jen, že ne ze všech výletů byly k dispozici pí¬semné zprávy. K nejaktivnějším členům patřil Jiří Cídl. Členové oddílu působili v Dolomitech a v Alpách (např. Petit Dru, Mont Blanc). Manželé Cídlovi provedli přechod Schladminských Taur. Sotolář a Vyškovský vylezli v Himalájí na Island Peak (6.182 m) a Par Charmo (6.289 m). Dva 70-ti letí nestoři oddílu Antoníček a Okáč vylezli klasickou cestou na Dachstein.
V roce 1992 řídil oddílovou činnost nový výbor pod vedením B. Vlčka. Po jeho nezměrném úsilí se podařilo dát dohromady oddílový sklad, respektive donutit nezodpovědné členy, aby vypůjčený oddílový materi¬ál vrátili. Do oddílu se začali vracet členové, kteří se z něj z nejrůznějších důvodů vytráceli. Členové působili v mnoha pohořích Evropy, Asie a Afriky. Bohužel, stejně jako v minulosti, nejsou z mnoha akci k dispozici písemné materiály, které by se zachovaly do dnešních dnů. Takže namátkou: Manželé Cídlovi provedli přechod pohoří Hochschwab, spolu s Fuchsem F. působili v Otztalských Alpách; v Pyrenejích a ve Verdonu působila rodina Budíků; Vlček se pokoušel sletět na padáku Mont Blanc; Pavel Přerost vylezl v rámci pracovního pobytu na nejvyšší vrchol Íránu – Damavand (5.671 m); na Korsice působil Hajda a Ždímal; po Maroku a po Rumunsku jezdil s „Bejkem“ Johny Vlasák; na Ťan-Šanu působí Cídl J. …
Od roku 1993 při cestě do „našich“ Vysokých Tater překračujeme statni hranici. V březnu proběhl na Brnčálově chatě kurs instruktorů horolezectví a oddíl získal devět nových instruktorů. V zimních Vysokých Taurách působil Olejníček. Zahraniční oddílový zájezd pod vedením Vlčka byl do Norska. Trekking pod Eve¬rest uspořádal Vyškovský. Pavel Přerost vystoupil podruhé na Damavand a dvakrát zdolal nejvyšší činnou sop¬ku Íránu Taftan (4.050 m). Johny Vlasák s jeho „Bejk“ byli na Balkáně. Neúnavný Marek Žák přelézá několik desítek v Prachovských skalách. V listopadu se konaly závody ve sportovním lezení na nové stěně v hale na Rosničce.
V roce 1994 byl zahraniční oddílový zájezd do Maroka. Hlavním cílem bylo vystoupit na nejvyšší vrchol severní Afriky Djebel Toubkal (4.167 m). Cíl byl splněn a panu předsedovi se podařilo sletět z vrcholu na padáku. Olda Franěk a Iva Marková působili nad polárním kruhem v ruské Karélii. Po národních parcích Severní Ameriky se toulal Ivan Hochman. Johny Vlasák se svým „Bejkem“ dojel až na Čapo Finisterre (Konec světa). Jel přibližně po trase pana Lva z Rožmitálu z roku 1465. Za 80 dní urazil 8.280 km. Na Island se podí¬val Vašek Ždímal. V Prachovských skalách se podařil M. Žákovi 3. přelez cesty Záhada pro zítřek Xa/b na Koloseum.
V roce 1995 oslavil oddíl 40 let od svého založení. Nejvýše v tomto roce vylezli Vyškovský J. a Přerost P. na himalájský Mera Peak (6.654 m). Rodina Taliu, i s nejmladším z rodu Dominikem, společně s předsedou Vlčkem zdolali na Aljašce Mt. McKinley (6.194 m). Johny Vlasák vyrazil se svým „Bejkem“ přes Polsko do pobaltských republik, bohužel v Bělorusku ho srazilo nákladní auto. Zlomená noha po 40.000 km na kole po celé Evropě a okolí. To by ale nebyl Johny, aby se nějak nedostal do brněnské Úrazové nemocnice, takže vše relativně dobře dopadlo. Na Korsice v oblasti Caporalinno mohutně lezou nové nadějné hvězdy oddílu Dvořák V. a Lienerth R. Další nadějná dvojice Olejníček T. a Bednařík J. zdolávají Mont Blanc du Tacul (4.249 m) SV kuloárem Gervasuttiho variantou Lachenal, Terray. V Dolomitech přelézá V. Dvořák a P. Holzer Comiciho cestu na Cimu Grande di Lavaredo. V Tatrách pak klasiky RP přelezů R. Lienerth ,mimo jiné Volovka JZ -Pilíř 7/7+ OS, V. Kežmarák – Obr. Kout 6+ OS. Na závěr sezóny pak Hop, Vojta Stoupa a Zoban přelézají diretku Žádného Kopiniaku 7+ a Červené střechy na Jastrabku 7+.A opět Marek Žák, tentokrát pokořil cestu Fáta Morgána Xa na věž Oele v oblasti Rathen (Německo). Na podzim náhle zemřel na Gruntě nestor oddílu Zdenko Matyáš Staníček..
V roce 1996 byla málem přerušena tradice tištěných výročních zpráv. Naštěstí dva mládenci, Honza Matoušek a Radek Linert, vzali téměř beznadějnou záležitost do svých rukou a v rekordním čase vytvořili čtyři¬cátou výroční zprávu. Členové oddílu působili v Dolomitech (Torre Venezia, Torre di Brabante), v Chamonix Pointe du Requina – Mad Maře 8+ v Bergelu Val Qualido- Artemisiana 7+A1 (Dvořák, Lienerth) a na skalkách ve Verdonu a Ospu (Lienerth, Dvořák, Zemen, Redlichová). O opět M. Žák: oblast Teplice, věž Atol, cesta Srdcová záležitost Xb l.AF. Akcí členů oddílu bylo určitě více, ale bohužel chyběla ochota podělit se o zážitky s kamarády.
V roce 1997 vystoupil po dlouhé době opět člen oddílu na osmitisícovku: Plšek Pavel Rakouskou ces¬tou na Gasherbrum II (8.035 m). V zimě vylezl Zoban (Lienerth) na Grandes Jorasses přímý Crozzův pilíř ED (W75°). V tatranské zimní sezóně vylezl několik vážných cest na Malý Kežmarský štít – Blues na cestu po¬slední V/A4, Superdirettissima V/A3 s dalším mladým Dušanem Stoupou Janákem. Na jaře odjela skupina lezců (Hanuš, Macek, Bursa, Janda, Zavála) do Itálie na skalky Finále Ligure V letních Tatrách byly asi nejtěžšími cestami Tulák po hvězdách VIII- na Velký Kežmarský ( Zoban, R. Valenta) a Magická linia V+/A3 na Galerii Satana (Lienerth -1. sólo přelez). V létě působila skupina mladých v Bergelu (Dvořák, Lienerth, Janák, Matoušek), na Val Qualido byly vylezeny cesty Magie line 8-/A1, Melat 8-/A2. Na podzim proběhla s Sedmihorkách oslava 100 let českého organizovaného horolezectví. V listopadu si jede 17 lidí prodloužit léto do Paklenice, většina lidí – Aniča Kuk – Klin 8-.
V zimní sezóně roku 1998 se podařilo B. Vlčkovi zdolat S stěnu Matterhornu cestou bratří Schmidů. Na Les Droites kuloárem Lagarde vystoupil Lienerth. Na Grandess Jorasses přes Rubáš Petr Hop Holzer a dva dny poté i Lienerth. Hop přidal ještě Malý Rubáš. V letní tatranské sezóně stojí za zmínku přelezení cesty na Jastrabiu vezu Chlapcem z Everestu 8/8+ RP a několik RP přelezů v Malém Kežmarském Plotna 7+ PP, Oíicialsgi 7+ OS, Blues na cestu poslednů 8- PP, Diretka Bocekovi věže 7/7+/A3- Lienerth, Dvořák. V zahraničí členové vylezli na Lyskamm S stěnou (Jurečka). v Dolomitech na Cimu Grande, Punta di Frida a Torre Preuss (Janák, Pavelka). V Chamonix vylezl Holzer P. na Petites Jorasses (Anouk 8-/AO)a Grand Capucin (O sole mio). V USA působil Smejkal L. Během pobytu vylezl Triple direkt na El Capitana v Yosemite 5.9./A2 Na podzim se Lienerth zúčastnil expedice CHS s cílem prvovýstupu JZ stěnou na Annapurnu IV 7525 m, bohužel expedice nebyla úspěšná
Rok 1999? Máte jej před sebou, tak udělejte si obrázek sami.
T. Kratochvíl
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.