Pod Parou 07 – vyhodnocení

Tak jsem se konečně dostal k sepsání jakéhosi resumé z boulder-akce a tady ho tedy máte:

Předem je nutno připomenout, že se závody neobjevily jen tak z ničeho nic, ale předcházel jim už 1. ročník (na fotky můžete mrknout tady) a samosebou několik přípravných návštěv NOVÉ oblasti (pokud to někoho zajímá, fotky tady a taky tady), no a pak už jen spousta dřiny, potu a kyble nervů, aby vše vyšlo, zapadlo, sedlo a klaplo.

Začalo to vlastně už v pátek před závody, kdy jsme s Árným ometli jehličí z připravených bouldrů a zažehli první jiskřičku naděje na ohništi vyhlédnutého nocležiště. Naštěstí nás přijela podpořit i první část „účastníků zájezdu“, abychom se pod širákem sami nebáli. Tímto ještě jednou díky Ondrovi za dopravení bečky a opět jemu a Kámě za její vynesení potmě a do strašného kopce na místo našeho top-exclusive-bivak-placu.

Ráno nás probudila mrazivá jinovatka a taky ostatní nedočkaví, právě přijíždějící nadšenci. Sbalili jsme tedy saky paky a vyrazili k prvnímu balvanu.

mrazivě krásné ráno

sraz

zahájení

Akce byla zahájena úvodním slovem, vysvětlením pravidel a konečně se mohlo začít i lézt. Sešlo se slušných 16 bojechtivých jedinců a pár dalších na čumendu.

Na první skalce byly připraveny 3 bouldry, ale vzhledem ke specifickému, časově náročnému, závodnímu systému se lezly jen dva. V prvním z nich nás pořadatele trochu mrazilo, protože si s „kšiltem“ na „Střecháči“ téměř všichni poradili s prstem v nose a vypadalo to, že budem muset zvětšovat vítěznou bednu, ale jak se později ukázalo, už tady bylo třeba taktizovat a kdo chtěl stát nejvýš, musel riskovat dost těžkou variantu nástupu. Druhý bouldr však už ukázal, zač je toho pořadatelův loket a ne každý podrtil ostré „Lišty“ v traverzu a málokdo doskočil spásné madlo na konci výlezu.

Kiki na kšiltu

drcení lišt

pod Megáčem

Následoval přesun pod druhý balvan „Megáč“ a boj o hladkou plotýnku v prvním bouldru, se kterou si každý poradil dle své nátury (většina ji oblezla a záludně obplazila po hraně :o). Ale pozor, to už stojíme pod nejtěžším připraveným bouldrem „Džeksnem“ a každý s respektem hledí na širokou, oblou výlezovou hranu cca ve čtyřech metrech nad zemí. Nezklamal :), nakonec byl přelezen až třípatrovým 6ti chlapovým stavěním po ukončení závodů, takže stále čeká na 1. opakování ;o). Pár jedinců si pak spravilo chuť „Velkým Ruskem“ na madle dalšího bouldru a ostatní asi východní bratry moc nemusí.

oblez plotny	největší výzva	vzpor na madle
bouldrové stavění	pod Madlištěm	pod hranou

A opět přesun pod poslední „Madliště“ a boj na „Hraně“ v dlouhých tazích po malých oblých lištách, pak „Direktem“ po velkých s psychicky nepříjemným dolezem a nakonec v nekonečném traverzu „Magistrály“ se silovým zdvihem na jejím konci. Tady jsme doufali, že nám vysilující traverz pomůže s rozřazením a jenom jsme zase koukali, jak všichni drtí jako by ještě dnes nic nepřelezli, takže zase trocha obav o místo na bedně.

Tom všeobjímající

v stínu kapradiny

dloooouhý traverz

To jsme ovšem ještě nevěděli, že špička si své pořadí neustále hlídá a neváhá podloudně spekulovat a v boji o jisté místo si vypomoci i hazardní hrou a penězi :o) Připraven byl ještě jeden bouldr, ale vzhledem k vyčerpání, brzkému stmívání a vyschlým hrdlům prahnoucím po pěnivém moku, byl zahájen přesun na bivak plac k buřtům, ohni a půllitrům. Mimochodem, někteří se stačili zbořit, ještě než jsme s Árným sečetli a dohádali výsledky.

uvolnění po akci	pěna dní	přípitek
buřty		oheň

Nakonec tedy proběhlo závěrečné slovo a protože výkony podali všichni excelentní a někteří dokonce i dobré ;), tak je tady konečně předkládám:

bouldermatka plná vítězů

Pořadí borci/baby a absolutní pořadí.

Graf úspěšnosti – borci

Úspěšnost na jednotlivých bouldrech.

Graf úspěšnosti – baby

Oceněni byli nakonec doufám trochu všichni a ti nejúspěšnější získali super poháry a medaile, vlastnoručně uhnětené Kámou, za což jí moc děkujeme a dále pak spoustu cen od sponzorů, tady děkujeme zejména Singing Rocku a Vojtovi zvlášť a snad i domovské Lokálce, jestli to schválí výkonný výbor :o). Foťáků bylo dost, takže kdo by chtěl vidět něco přes 600 fotek a případně si nějaké stáhnout, tak můžete tady.

Děkujeme všem, kteří neváhali, nehleděli na ztrátu krve na ostrých chytech (to ten brutální amfibolický granodiorit :o) a zúčastnili se, čímž nám dodali energii a přesvědčení, že má smysl i příští rok bloudit po lese při hledání nové oblasti, ztrácet litry potu a krve při přehazování metráků lesa lopatou a vyhánění pavouků ze spár koštětem.

Za pořadatele se těší na příští ročník Pikáč