Pod Parou 08 – VYHODNOCENÍ

Ahoj všem!

Je to za námi a co k tomu říct? Jsem fakt rád, že s Vámi můžu tyhle akce sdílet, protože sledovat, jak se s téměř omrzlými prsty rvete s mrholením a lišejníkovou skluzavkou je vážně zážitek. Díky všem, kteří svou účastí ocenili naši snahu o uskutečnění prostě fajn akce, ač to letos díky počasí bylo dost na hraně.

Tady je tedy vyhodnocení …

Pořadí v jednotlivých kategoriích

Absolutní pořadí graficky

Jak dopadli všichni dohromady

Začalo to už v pátek. Tři dny už nepršelo a skalka se zdála ve výborné kondici = radost a nějaký ten pokus a doladění nejasností za houstnoucího šera. Ale už volají Povidláci, že se s tou bečkou sami nepotáhnou a tak jim jdem naproti a společně vše táhnem na naši vyhlédnutou „Větrnou hůrku“ k ohništi. Naražena bečka i první buřty na klacky a když přichází další účastníci z Frantisova fára, tak je pohoda … jen kdyby ten vítr nebyl tak silný … a kdyby za chvilku nepřinesl i první kapky deště … No nic, vybalujem stany a žďáráky a zimou se převalujíc doufáme v suché ráno.

Nestalo se, ale aspoň už neprší, tak jdem na sraz zvědaví, kdo všechno to vzdal. Podle předpokladu nejsme žádné sušinky a většina přihlášených se přesunuje k vytčenému cíli a obdivuje nevídaně vychytanou a bohužel i dost mokrou skalku uprostřed lesíku. Krátký úvod a pravidla a jde se na to.

Začínáme na plotně kde je přes malou dírku už jen třeba vyřešit nohy v rajbásku, za sucha opravdu pěkná záležitost ;o), přesto to spousta lidí dává a my jen koukáme, co všechno je možné. Druhý boulder na hraně jsme neplánovaně trochu zlehčili, ale zdá se, že to nikomu moc nevadí :o) Pak se v obavě z počasí rozdělujeme na dvě skupinky a leze se paralelně vždy ob jeden boulder. My s Árným si hlídame body a chytáme a Věrka s Lubošem zapisují a pomáhají s organizací (díky) Všechno běží jak po drátku, krásné sjezdy a odskoky na připravené bouldermatky … a to hojně využíváme i těch dvou sponzorských od Singing Rocku, však si je pak vítězové jistě rádi očistí :o)

Bojuje se o každý centimetr a je vidět spousta topů a tím i spousta radosti a oprávněné pýchy ve tvářích. Čím víc se blížíme konci, tím více obtížnost graduje a u posledních bouldrů už je vidět kde se bude lámat chleba a i nervy už asi hrají svoji roli. Je to ideální, protože o nejlepším umístění rozhoduje opravdu až poslední boulder, právem tak pojmenovaný Třešinka, kde Márovy ujedou buď prsty nebo nervy a Lukin se tak jediným krásným topem v této cestě stává absolutním vítězem. Zobča končí nedoskočením do „očí“ plotny na třetím místě.

U holek už trošku tradičně s bravurou vítězí Káma a i její umístění v absolutní pořadí stojí za to. O druhé a třetí místo se pak až v traverzovém rozlezu rozdělí Dascha a Komi, doslova o jediný chyt, co naplat. Stejným způsobem se ještě rozřadí borci uprostřed pole a je dokonáno.

Bouldermatky plné vítězů (vpravo chybí na 3. místě Zobča)

Sice jsem si chtěl taky aspoň něco vylézt, ale čas nás tlačí, musíme nasytit hladové závodnické krky a hlavně předat ceny, kterých je letos opravdu požehnaně. A tak zatímco ostatní se po přesunu na „větrnou hůrku“ už ládují buřtíky pořízenými z Lokálkovské, ač nyní chatrné, peněženky, my s Árným sčítáme body a dělíme ceny. K už zmiňovaným bouldermatkám věnovaným naším oblíbeným Singing Rockem přidáváme spoustu dalších cen od téhož a pak také další ceny od příznivců a kamarádů. Lukemu díky za masti mazané od Herbamedicusu, Kámě za krásné poháry a medaile a známému tajemnému příznivci ;o) za ooobrovskou bečku Svijan. Vypila se do dna, jak jinak :o)

Fotky jsou od Franty a Arnyho (dík za ně) … PS: Kdo jste fotili, pošlete mi prosím nějak fotky, ať to mám pěkně pohromadě, díky (pskoumal@lachema.cz)