Historie horolezeckého oddílu TJ Lokomotiva Brno se začala psát v roce 1954 , kdy byl tento oddíl založen z iniciativy Hubena Hlaváče. V létě téhož roku se na tábořišti u Sesterských ples ve Velké Studené dolině sešly dva horolezecké oddíly – Lokomotiva a Spartak Královo Pole. Členové obou oddílů uskutečnili několik společných výstupů a zde se domluvil přestup královopolských členů do Lokomotivy. Spojení oddílů se projevilo zvýšenou kvalitou výstupů. Již v roce 1955 čtveřice Antoníček, Polášek, Ševčík J.a Voda provedli výstup Z stěnou Lomnického štítu přes „Hokejku“. Na cvičných skalách uskutečnila dvojice Ševčík J. – Cídl první mimozbrojovácký výstup horní částí Macochy. V zimě 1956 provedla dvojice Antoníček – Polášek 1. zimní výstup JZ stěnou Stalinova štítu (Gerlach), dále výstup Z stěnou Lomnického štítu Birkenmajerovou cestou a Korosadowiczovou cestou na Žlutou stěnu.

Následující rok (1957) přináší úspěchy nejen v Tatrách, ale i v zahraničních velehorách. V zimě přelezla dvojice Antoníček – Ševčík J. Stanislawského cestu na Galerii Ganku, v létě Orlowského cestu. Čtyři členové se zúčastnili zimního soustředění státního výběrového družstva. V létě jela E. Formanová s reprezentačním družstvem čs. horolezců do oblasti Mont Blancu. Luboš Zelinka se zúčastnil 1. čs. výpravy na Kavkaz, výpravy, kterou organizovala brněnská Slávie. Během letního tábora vylezlo šest členů oddílu Stanislawského cestu na Malý Kežmarský štít. Poprvé byla v tomto roce písemně vydána výroční zpráva oddílu.

Zima roku 1958 nebyla pro oddíl úspěšná. Zato v létě byla přelezena Galerie Ganku Lapiňského cestou R. Hýskem (Kulendík, Mendřec) a normální cestou čistě ženským družstvem Antoníčková – Kuchovská. Nejvýznamnější akcí letní sezóny byla účast Antoníčka, Lasáka, Mazourka a Staníčka ve výpravě na Kavkaz do oblasti Dombaje. Všichni vystoupili na Sulachat a Sunachet. Další výstupy se pro špatné počasí nepodařilo dokončit.

Ještě úspěšnější byl rok 1959. Zimní sezóna na Skalnaté chatě nezačala sice dobře (omrzliny při přelezení pilíře na Kežmarský štít, pád s lavinou do Cmiteru – Gryc, Grois). Úspěšný však byl podnik Mazourka, Ševčíka J., Dvořáka a Cídla, kterým se podařil zimní prvovýstup SZ stěnou Kriváně. Přes velmi nepříznivé počasí, které vládlo v létě v Tatrách, se podařily některé pěkné výstupy. R. Hýsek se spolulezci vylezl Lapiňského cestu na Kazalnici. Nejvýznamnějšími akcemi letní sezóny byla účast Lasáka, Lasákové a Mazourka na alpiniádě v Albánii a Antoníčka, Antoníčkové, Cídla a Ševčíka J. na zájezdu do centrálního Kavkazu. Antoníčková vystoupila na Malou Scheldu, Cídl provedl čs. prvovýstup na S vrchol Ušby a traverz obou vrcholů Elbrusu a dvojice Antoníček – Ševčík J. JZ stěnou Ušby a pilířem na Nakra Tau.

Zimní sezóna roku 1960 v Tatrách překonala předcházející. Osm členů oddílu se zúčastnilo soustředění krajského družstva na Zeleném plese. Všem se podařil uskutečnit třídenní kombinovaný přechod hřebene. Antoníček a Ševčík J. vylezli Stanislawského cestu na Malý Kežmarský štít a Motykovu cestu na Malý Kolový štít. Nejvýznamnější akcí letní sezóny byla účast Karáska na zájezdu do Albánie a účast Antoníčka, Cídla a Ševčíka J. na alpiniádě v Rile.

Sportovními úspěchy pokračoval i rok 1961 . Hlavní pozornost byla zaměřena na účast pěti členů oddílu na výpravách na Kavkaz (Cídl, Kuchovský, Staníček, Válová – Hýsková do Dombaje, Antoníček do centrálního Kavkazu). Nejvýznamnějšími výstupy byl traverz vrcholů Dombaje Ulgen (Cídl – Kuchovský) a výstup Antoníčka na Ulu Tau Čan. Nejradostnější událostí roku bylo jmenování Rudy Antoníčka „Mistrem sportu“. Velmi významnou sportovní akcí byl přespolní běh na retenční nádrži.

V roce 1962 pokračoval oddíl v dobré práci jak po stránce ideově-výchovné tak po stránce sportovní. Oddílu byl udělen titul „Vzorný kolektiv tělesné výchovy“. V zimě byla přelezena řada cest, které sloužily jako příprava na zájezdy do zahraničních velehor. Antoníček a Ševčík J. se zúčastnili zájezdu do Francie, kde se jim podařil výstup J pilířem na Barre de Ecrins a S stěnou na Mt. Pelvoux. Ševčík J. pak ještě v oblasti Mt. Blancu vylezl Bonattiho pilíř na Petit Dru. Další členové oddílu se zúčastnili zájezdu na Kavkaz. I. Hýsek na Západní Kavkaz, kde vystoupil pilířem na Dombaj Ulgen a Sušil jako účastník výpravy do centrálního Kavkazu vystoupil na Elbrus. Přebor oddílu v přespolním běhu byl organizován jako krajský podnik a zapustil kořeny tak hluboko, že se pořádá dodnes.

Rok 1963 byl rokem nastupující nové generace (Hýsek L, Přerost, Holzer, Bůžek). Tři členové oddílu se zúčastnili soustředění reprezentantů a uskutečnili etapový přechod hřebene V. Tater. V letní sezóně lze považovat za nejhodnotnější výkon přechod hřebene Tater čtveřicí Hýsek, Přerost, Bůžek a Holzer za 4 dny a přelezení Studničkovy cesty na Galerii Ganku družstvy Ševčík J., Bůžek, Holzer a Přerost. Velkým úspěchem oddílu bylo zorganizování 1. čs. výpravy do Vysokého Atlasu. Výpravy se zúčastnili Lasák, Chramosta, Okáč a Děrda ze Zbrojovky. Zájezdu do záp. Kavkazu se účastnil Karásek, který vystoupil na Elbrus, a do oblastí Bezingi Antoníček, který vylezl J stěnu Mižigri.

Rok 1964 nezačal úspěšně. Pro nepříznivé podmínky nebyla vylezena v zimě žádná významná cesta. Zato letní sezóna byla úspěšná. 17 členů oddílu působilo v zahraničních velehorách. Nejhodnotnější výstupy uskutečnil Hýsek na Kavkaze v oblasti Bezingi, a to výstupy na Koštan Tau a Dych Tau a prvovýstup S stěnou na Šcharu. Velmi úspěšně si také vedli účastníci zájezdu do Julských Alp. Mazourek vylezl Čopův pilíř na Triglav a Comiciho cestu na Jalovec, A. a K. Cídlovi Aschenbrennerowu cestu na Travnik a s Fuksem Skalašskou cestu na Triglav. V NSR v oblasti Berchtesgadenských Alp působil Ševčík J., kde se mu podařil výstup Kederbacherovou cestou V stěnou Watzmannu. Tento rok byl také společensky velmi úspěšný. Uskutečnily se čtyři svatby: Bednaříkovi, Hýskovi, Holzerovi a Bůžkovi. Na závěr roku byl Ševčík J. jmenován „Mistrem sportu“.

Počátkem roku 1965 se uskutečnila „Bivaková neděle“ u Nového Města, která byla jedním z nejúspěšnějších tréninkových podniků zimní sezóny. V zimní sezóně proběhly tábory v Kačí dolině a na Téryho chatě, které byly zaměřeny na výcvik nováčků. V letní sezóně přelezlo družstvo Bůžek – Mazourek Comiciho cestu na Cimu Grande di Lavaredo a R. Antoníček byl účastníkem 1. čs. expedice v Hindúkuši. Na závěr letní sezóny byl uspořádán nováčkovský tábor u Jamského plesa. Na soustředění mladých lezců provedlo družstvo Bůžek – Bajer prvovýstup západní stěnou Gerlachovského štítu z Batizovské doliny klas. V+.

Rok 1966 je rokem zrodu oddílového časopisu HOTEJL (předchůdce MONTANY), který vznikl z iniciativy několika jedinců (Krejčí, Sitta, Přerost, Marek a Holzer). Je to také rok snížené tréninkové aktivity – alespoň té společné, a současně rok řady pěkných výstupů. V zimě ve Vysokých Tatrách byli velmi aktivní Bůžek, Přerost a Holzer, kteří vylezli Orlowského a Stanislawského cestu na Galerii Ganku, Stanislawského cestu na Malý Kežmarský štít. Na Kavkaze a ve Walliských Alpách působilo 11 členů oddílu. Holzer a Bajer vylezli na Dych Tau, Bůžek a Přerost uskutečnili prvovýstup na Tetnuld. Při výstupu na vých. Džangi Tau bohužel zahynul Vašek Bůžek. Fuchs, Cídl A. a Haratyk vylezli Ulu Karu, Nakra Tau a Elbrus v centrálním Kavkaze. Vrcholu Matterhornu, Monte Rosy a Rimpfischhornu dosáhli Antoníček, Karásek a Hýskovi. V tomto roce se také stala na Vysočině fantastická událost: horolezecký oddíl Lokomotiva zakoupil na Blatinách Grunt „Krásku Vysočiny“.

V roce 1967 pobývalo v zahraničních horách 18 členů oddílu. Antoníček lezl v Mongolských horách. V pohoří Charchira uskutečnil šest výstupů. Manželé Holzerovi navštívili oblast Ortleru a Dolomity, kde Mirek vylezl Comiciho cestu na Cima Grande, Žlutou hranu na Cima Piccolo a Casinovu cestu na Cima Piccolissimu. V Chamonix byl Ševčík J., Farkaš a Mazourek. Ševčík J. s Farkašem vylezli S stěnu na Petit Dru a Rebuffatovu cestu v J stěně Auguille du Midi. Talla a Skalina byli v Silvrettě, Wilder Kaiseru a Taurách. Manželé Bajerovi a Cídlovi lezli v Julských Alpách a Cídlovi pak ještě navštívili Dachstein. Chramostovi působili v Rile a Bavorovský s Keslerovou lezli ve Skotsku.

V roce 1968 téměř dvě desítky členů oddílu navštívilo zahraničí velehory. Ve francouzských Alpách lezli Komúcký, Bajer, Cídl K., Cídl A., Přerost, Kalovský, Karásek a Lasáková. Byly vylezeny cesty na Augille de Bionnassay SZ stěnou, Aigulle Verte Couturierův kuloár (Cídl K., Cídl A., Přerost), na Aigulle Midi Rebuffatova cesta a Kosmický pilíř (Karásek, Kalovský). Ve Wallisu vylezli Matterhorn Lvím hřebenem Skalina a Talla, Breithorn Chramosta a Formanová. Dolomity navštívili Cídl A., Cídl K., Přerost a Hýskovi. V Jugoslávii v pohoří Prokletje byli Lasák a Haratyk, v Julských Alpách Krejčí. Karásek a Haratyk zlezli J stěnu Dachsteinu a Sitta navštívil Norsko.

V roce 1969 se všech závažných horolezeckých výstupů ve V. Tatrách jak v zimní, tak v letní sezóně účastnil Farkaš. V zimě vylezl Cagašíkovu cestu na Žlutou stěnu a Kriššakovu cestu na Stredohrot. V letní sezóně s různými spolulezci z jiných oddílů vylezl např. prvovýstup Z stěnou Lomnického štítu, direttissimu na Predný Kopiňak, Chrobakovu cestu na Kazalnici, prvovýstup V pilířem na Velkou L’adovou vež. Počet členů oddílu, kterým se podařilo vyjet do zahraničních velehor, se zmenšil na polovinu. Karásek a Cídl K. se zúčastnili školení cvičitelů I. tř. v 0tztalských Alpách, kde uskutečnili 12 výstupů. Ve Walliských Alpách lezli Přerost a Talla. Vysoké Taury navštívili Baborovský, Keslerová, Mazourek a manželé Cídlovi. Všichni vylezli Grossglockner a Cídlovi ještě uskutečnili řadu výstupů ve skupině Grossvenedigeru. Ševčík J. a Farkaš se zúčastnili alpiniády v Rumunsku. Krejčí V. sen. a Knecht navštívili Paklenici v pohoří Velebit. Oddíl se stal za svoji komplexní činnost „Vzorným kolektivem tělesné výchovy II. stupně“.

Rok 1970 byl rokem s velmi nízkou horolezeckou aktivitou. Z hodnotnějších výstupů ve Vysokých Tatrách byly vylezeny Obrovský kout na Kežmarský štít (Kounický, Růžička) a direttissima na M. Kežmarský štít (Kounický, Cídl K.). Velmi hodnotnou akci – a to zimní přechod pohoří Fagaraš v Rumunsku – uskutečnila skupina Jančík, Hubáček, Přerost, Talla a Schejbal. V létě se zúčastnil Bajer alpiniády v Rumunsku.

Rok 1971 je rokem výrazně zvýšené horolezecké aktivity, převážně ve Vysokých Tatrách. V zimě byla přelezena direttissima na M. Kežmarský štít (Talla, Kounický) a řada pěkných výstupů v létě. V zahraničních velehorách působil Talla a Kounický, kteří v oblasti Mt. Blancu zlezli stěnu Bren cestou přes Hrušku a Rattiho cestu na Aigulle Noire. Do Mongolska do oblasti Turgen odjel se skupinou z TJ VHS Přerost a vylezl tam na Turgen I (4.215 m). Sitta a Krejčí se účastnili alpiniády v pohoří Vraca v Bulharsku.

V roce 1972 vystoupil poprvé člen našeho oddílu na vrchol vyšší než 7.000 m. Kounický, který se zúčastnil výpravy reprezentantů do Pamíru, dosáhl 30. 7. Piku Komunismu (7.495 m) (v roce 1999 přejmenovaný na Pik Somoni). Lezlo se i jinde. V zimě byla vylezena Orlowského cesta na Galerii Ganku (Kounický, Jandák). V létě odjeli do zahraničních velehor Vedra a Hubáček. Navštívili Ötztalské Alpy, Dolomity a francouzské Alpy, kde vylezli na Mont Blanc. Do Chamonix odjeli Ševčík J., Tahová a Drlík. Ševčík J. a Tallová vylezli pilíř na Mont Maudit, Drlík se účastnil výstupu Bonattiho pilířem na Petit Dru. Ve Walliských Alpách Drlík a spol. vylezl cestu bří. Schmidů na Matterhorn a novou cestu v S stěně Matterhornu. Sitta na Kavkaze vylezl normálními cestami na Pik Germogenova, Ščurovského a Elbrus. Krejčí vylezl Bavorskou cestu na Triglav a Comiciho cestu na Jalovec.

Nejvýznamnější horolezeckou událostí roku 1973 byla účast Kounického na čs. expedici do Himaláje. Cílem expedice byl prvovýstup pilířem na J vrchol Makalu. Osud nebyl Honzovi příznivě nakloněn a Honza při pokusu o výstup zahynul. V zimě byl nejvýznamnějším výstupem výstup manželů Tallových Páleníčkovu cestou na Turňu nad Korytom. Významnou akcí byl zimní přechod hřebene Pirin Hleven, uskutečněný družstvem Talla, Tahová, Sitta a Karásek. Mezi významné letní výstupy patří průstup Studničkovou cestou na Galerii Ganku (Růžička, Hýsek) a direttissimou na Stredohrot a Žlutou stěnu (Ševčík P., Bednařík). Talla, Tahová a Chyba byli ve Švýcarsku v oblasti Berniny, kde uskutečnili 1. průstup SV stěnou Piz Bianco (Talla, Tallová). Chyba pak ve Wallisu vystoupil na Matterhorn hřebenem Hörnli. Zájezdu na Kavkaz se zúčastnil Ševčík J., Hýsek, a Talla. Talla se spolulezci uskutečnil prvovýstup JV pilířem na Nakra Tau.

V zimě 1974 odjel Talla s výpravou reprezentantů do Norska do oblasti Romsdalen. Se spolulezci uskutečnil zimní prvovýstupy pilířem Breitindu a Trolltindu. Mezi nejhodnotnější tatranské zimní výstupy lze počítat průstup Kývalovou cestou v SV stěně Stredohrotu (Bednařík) a Stanislawského cestou na Galerii Ganku (Tana, Tahová). Významnou akcí byl přechod částí hřebene Fagaraše s výstupem na Moldoveanu (2.543 m), uskutečněný skupinou Karásek, Kocman, Kolouch, Martinčík a Zemánek. V letním období se obrátila hlavní pozornost na zahraniční velehory. Na Kavkaz odjeli s reprezentanty Talla a Tallová a vylezli tam na Dublpik, Čančachichoh a Zamarag. V Julských Alpách a Dolomitech lezl Bednařík. Se spolulezci vylezl na Triglav a Stenar v Dolomitech Solederovu cestu a Filipp-Flammovu cestu na Civetu, Cherlesovu cestu na Torre di Valgrande a Torre Trieste. V rumunských horách v oblasti Bucegi a Bicaz lezli Hýsek, Hýsková, Krejčí a Krejčová. Oddílu byl udělen titul „Vzorný oddíl socialistické tělovýchovy I. st.“.

Významnou akcí zimní sezóny 1975 byl přechod hřebene pohoří Rila, který uskutečnili Talla, Tahová, Bednařík, Ševčík P. a Skřička. V létě působila řada členů oddílu v zahraničních velehorách. Talla se zúčastnil výpravy reprezentantů do Pamíru. Účastnil se výstupu novou cestou (pilířem J stěny) na Pik Lenina a výstupu na Pik Džerdžinského. Na Kavkaze v oblasti Bezingi se Bednařík účastnil výstupu na Mižirgi a traverzu Koštan Tau – Dych Tau. Výstupy na Pik Lenina a traverz Koštan Tau – Dych Tau byly označeny jako výstupy roku HS ÚV ČSTV. V Julských Alpách zlezli Comiciho hranu na Jalovec Skřička, Ševčík P., Skopalová a Cídl K. Titíž pak v Dolomitech vylezli Cima Grande, Cima Piccola a Cima Piccolisima. V Bernských Alpách senioři oddílu Okáč a Červinka vystoupili JV hřebenem na Mönch. S výpravou do Mongolska do oblasti Charchira odcestovala Tahová. Přechod hřebene Charchira, kterého se Tallová účastnila, byl označen čestným uznáním HS IJV ČSTV.

V roce 1976 byl opět člen oddílu účastníkem čs. expedice do Himaláje. Expedice měla dokončit cestu z roku 1973. Talla, který byl účastníkem této expedice a vystoupil pilířem na J vrchol Makalu, se tak stal prvním členem oddílu, kterému se podařilo vystoupit na osmitisícovku. Ze zimních výstupů lze jmenovat prvovýstup na Rameno Kriváně S stěnou (Bednařík, Talla) a výstup direttissimou na Stredohrot (Bednařík). Z letních výstupů to pak je direttissima na Malý Kežmarský štít (Hubáček, Plšek, Burkhardt, Žákovský), výstupy na Galerii Ganku Studničkovou cestou, Lapiňského cestou a Novou Polskou cestou, které uskutečnili Bednařík, Skřička, Martinčík, Hubáček, Šunek, Zikán. Tallová se zúčastnila výpravy do Pamíru do oblasti Piku Lenina, avšak pro nepříznivé počasí nedosáhla vrcholu. Nejvýznamnějším výstupem v evropských velehorách je 1. letní (celkově 3.) výstup cestou J. Hanina v S stěně Eigeru, který uskutečnili Bednařík a Ševčík P. V Bernských Alpách vylezli Bednařík a Ševčík P. ještě S stěnou Mönch a Plšek s Martinčíkem SZ stěnu Mönch. Na Monte Rosu a Matterhorn hřebenem Hörnli vylezli ve Wallisu Cídl K. a Cídlová.

Rok 1977 začal výborně. Z celé řady obtížných zimních výstupů lze považovat za nejhodnotnější 1. zimní výstup SV stěnou na Ušatou věz (Bednařík), výstup na Bocekovu věž Bocekovou cestou (Talla, Tallová) a Stanislawského cestou na Malý Kežmarský štít (Burkhardt, Žákovský). Z letních výstupů do výčtu patří výstup Kurtykovou cestou na Malého Mlynára (Burkhardt, Žákovský).V zahraničí Skopalová vylezla v Pamíru na Pik Rozdělnaja. Ve francouzských Alpách lezli Talla, Tahová, Bednařík a Burkhardt. Severní stěnou Les Droites vystoupili Bednařík, Talla, Tallová, Švýcarskou cestou na Les Courtes Talla, Tallová a na Grand Pillier d’Angle Talla, Bednařík. Burkhardt vylezl Švýcarskou cestou na Grand Capucin. V oblasti Ötzalských Alp a Wilder Kaiseru lezli Caska a Kaštan. Hýskovi v Norsku v oblasti Jotunheim vystoupili na Goldhdpiggen. Talla a Bednařík byli jmenováni „Mistry sportu“.

Rok 1978 je rokem, kdy byla uspořádána 1. jihomoravská horolezecká expedice. Expedice působila v afghánském Hindúkuši v dolině Šachaur. Desetičlenné expedice se zúčastnili z našeho oddílu Bednařík, Cídl K., Skřička, Talla a Tahová. Účastníci v průběhu expedice uskutečnili 12 výstupů na vrcholy vyšší než 6.000 m. Všichni účastníci z našeho oddílu vystoupili na Šachaur (7.116 m) různými cestami. Ševčík J. a Skopalová se zúčastnili výpravy do Pamíru. 6. srpna dosáhla Majka vrcholu Piku Lenina. Zimní sezóna nebyla slavná. Nejvýznamnější akcí byla účast Bednaříka a Tally na zájezdu do Bergelu, kde se jim podařil prvovýstup na Roda Vall depa Neve. Letního zájezdu do Bergelu se zúčastnil Burkhardt. Podařil se mu výstup na Pizzi Gemeli a ve Wallisu vylezl Zmutským hřebenem na Matterhorn. V Dolomitech lezli Plšek a Plšková, kteří vystoupili Dibonovou hranou na Cima Grande.

Rok 1979 byl po výkonnostní stránce poněkud slabší než předcházející. Ze zimních výstupů stojí za zmínku dva prvovýstupy, které Bednařík se spolulezcem uskutečnil ve stěnách Osteny a Satana. Významné akce se uskutečnily v letní sezóně. Byl to zájezd manželů Tallových do Grónska, kde se jim podařil výstup na Mt. Forrel (3.360 m) (celkově 6. výstup a 1. ženský). Skopalová se zúčastnila zájezdu do Pamíru. Plánovaný výstup na Pik Komunismu se pro nepříznivé počasí nepodařil. Velmi úspěšně si vedl Bednařík, který s reprezentanty navštívil Wilder Kaiser, Rätikon a Karwendel. Jeho nejhodnotnější výstup byl „Pumprise“ na Fleischbank a „Via Andres“ na Kirchlitzspitze.

Také v roce 1980 se zimní sezóna nijak nevydařila. Zato o letní sezóně lze mluvit jako o velmi úspěšné. Talla a Tahová se zúčastnili výpravy do Peru do pohoří Cordillera Blanca, kde se jim podařily dva pěkné výstupy – na Nevado Pisco (5.752 m) a na Chopicalci (6.350 m). Skopalová se účastnila 1. čs. ženské expedice do Himaláje. Nepříznivé počasí nedovolilo dokončit plánovaný výstup na Manaslu (8.156 m). Zájezdu na Západní Kavkaz se zúčastnili Budík a Kilián. V Rumunsku v oblasti Bicaz a Bucegi lezli Kůra a Burkhardt. V Julských Alpách vylezl Kůra Conůciho hranu na Jalovec a v Paklenici Burkhardt Brahmov smjer a Svjet Karabare na Anića Kuk. Plšek a Plšková byli ve Wilder Kaiseru. Nejhodnotnější výstupy v Alpách uskutečnil Bednařík. V oblasti Bergelu vylezl na Piz Badile cestu „Via Fratelo“ a prvovýstup na Punta Alievi. Jarka Tallová byla jmenována „Mistrem sportu“.

Příliv nových členů v posledních letech se odrazil ve zvýšené lezecké aktivitě. V zimní sezóně roku 1981 byla vylezena řada cest vysoké obtížnosti. Jako nejlepší tatranský „Výstup roku“ byl vyhodnocen výstup „Přes šavli“ v S stěně Malého Kežmarského štítu (Adamec, Žákovský). Dále mezi významné zimní výstupy patří hrana Weberovky, direttissima na Bocekovu vež, Stanislawského cesta na Malý Kežmarský štít (Šustr, Adamec, Žákovský, Plšek, Plšková). Také v letní sezóně byla vylezena velká řada hodnotných cest, z nichž lze jmenovat Kuchařovu cestu na Galerii Ganku, několik cest v Z stěně Lomnického štítu, Malého Mlynára, Žlutou stěnu (Kůra, Kůrová, Plšek, Plšková, Žákovský, Kohout, Adamec, Masařík, Gavlák). Také do zahraničních velehor se podařilo odjet několika jedincům. Šustr se zúčastnil výpravy Slovakotouru do Dolomit. Se spolulezci se mu zde podařily dva prvovýstupy v J stěně Marmolady: „Monte Fop“ středem J stěny a „Cesta přes rybu“, která byla vyhodnocena jako výstup roku HS LTV ČSTV a je považována za nejtěžší výstup v Dolomitech. Julské Alpy navštívil Skřička. Uskutečnil dva výstupy v S stěně Triglavu (Peterneliho cestu a cestu Sandi – Wysiak) a výstup na Malý Jalovec. Ve Vysokých Taurách vystoupil na Grossglockner Bursa.

Ani v roce 1982 neklesala lezecká aktivita. V zimě se uskutečnila řada pěkných výstupů: Stanislawského cesta na Malý Kežmarský štít, Lapiňského cesta na Galerii Ganku, direttissima na Stredohrot (Adamec, Žákovský, Zajíček). Prvovýstup Šustra a Beneše (VHS Brno) na Romanův štít S stěnou (Dlouhý kout, klas. V+ A2) byl ohodnocen jako „Výstup roku 1982″ HS LJV ČSTV v kategorii Vysoké Tatry. V zahraničních velehorách působil Skřička. Ve Wallisu vylezl na Jungfrau, Mönch a Sulzfluh. V Rumunsku v oblasti Bucegi a Bicaz lezli Kůra, Kůrová, Zajíček a Najvarová. Do Mongolska se podařilo odjet manželům Plškovým. V pohoří Changaj vylezli na Otgon Tenger (4.031 m). V pohoří Rila lezl Kurowski.

Rok 1983 začal dobře. V zimě byla přelezena řada hodnotných cest: „Komín návratů“ na Ríglové sedlo, superdirettissima na Malý Kežmarský štít, „Cesta na památku ing. Kaňu“ na Stredohrot (Adamec, Zajíček, Žákovský, Kohout). V letní tatranské sezóně byly přelezeny např. Pochylého plotny a Obrovský kút v J stěně Kežmarského štítu (Hroza, Šimek Zd.). Po dlouhé době se opět objevilo ženské družstvo schopné lézt samostatně v Tatrách. Kůrová a Hotařová vylezly Obrovský kút na Kežmarský štít. V zahraničních velehorách byla řada členů oddílu. Podařilo se zorganizovat oddílovou výpravu do Jugoslávie do Durmitoru. Za vedení Slmčky odjeli Hroza, Šimek Zd., Adamec, Plšková, Žákovský a Naništa. Účastníci výpravy vylezli 16 cest, z toho 6 prvovýstupů. Prvovýstup hranou „Monolitu“ na Sljeme, uskutečněný Adamcem a Žákovským, byl ohodnocen „Čestným uznáním“ HS ČÚV ČSTV. Další skupina lezla v Julských Alpách (Kysillca, Janáček, Skopalová). Do západních Alp a Dolomit se dostala skupina Kůra, Kůrová a Kohout.

V roce 1984 vyjelo, díky velké organizátorské práci několika jedinců, čtyřiašedesát členů oddílu do sedmi horských oblastí v zahraničí. Adamec se zúčastnil zimního zájezdu do Julských Alp. Se svými spolulezci vylezl „Dlouhou německou cestu“ na Triglav. V tatranské zimní sezóně se opět objevovala stejná jména (Hroza, Adamec, Žákovský, Krejčí Eva). Podařily se jim výstupy na Rameno Kriváně „K3″, Bocekovu věž „Kout“, „Páleníčkovou cestou“ na Ušatou věž. Výstup na Kriváň byl oceněn jako „Výstup roku“ HS JmKV ČSTV. V létě byla přelezena v Tatrách řada cest. Za zmínku stojí výstupy ženského družstva Chramostová, Filipová, které vylezlo cestu Eštoga a Janigy na Voliu věž a J stěnou Batizovského štítu. Letní zahraniční sezóna začala oddílovým zájezdem do Paklenice v Jugoslávii. Vylezlo se zde 75 výstupů na 22 různých cestách. Adamec se zúčastnil zájezdu do Dauphinských Alp. Uskutečnil výstup Savojskou cestou na Didone a Voie Faurastier na Ailefroide. Výstup na Ailefroide byl ohodnocen HS JmKV ČSTV jako „Výstup roku“. Další oddílová výprava odcestovala do francouzských Pyrenejí. V oblasti Gavarnie a Vignemal lezlo 11 členů oddílu. Členové výpravy uskutečnili 29 výstupů 23 cestami. Nejhodnotnějším výstupem byl výstup Hroty (Prudil) S stěnou Pique Longue (2. opakování cesty z r. 1964). Třetí oddílovou akcí byla výprava do Mongolska. Devítičlenná výprava působila v mongolském Altaji v oblasti Tavan Bogd. Členové výpravy uskutečnili 13 výstupů, z toho 9 prvovýstupů. Jeden prvovýstup byl proveden na dosud nezlezený vrchol, který byl pojmenován Morava (4.280 m). Přechod centrálního hřebene, který uskutečnili Skřička, Kurowski (Obuch) a částečně Kůra, byl vyhodnocen HS JmKV ČSTV jako „Výstup roku“. Členové oddílu ještě lezli v Julských Alpách, ve Wallisu a v oblasti Bucegi a Piatra Craiului.

Na začátku roku 1985 překročil počet členů oddílu číslo 200, na konci roku nás bylo 187. V tomto roce došlo k zásadnímu oživení sportovní činnosti. Stejně jako v minulých letech byla tato činnost výsledkem iniciativy pouze 30% členů oddílu. Mladá generace začala propagovat moderní horolezecké směry. Horolezecké hry zapustily v našem oddíle pevné kořeny a řada provedených výstupů má označení: lezeno volně, RP, RK, AF, OS. Kladně lze hodnotit naše umístění na III. ročníku Krajského přeboru ve sportovním lezení (Holštejn 26.10.), kde se na prvních 12 místeche umístilo šest našich členů (2. Šustr, 3. Svoboda, S. Žák, 8. Konečný, 11. Budík. 12. Kysilka). Zahraniční horolezecká činnost byla omezenější, protože nebyl uspořádán oddílový zahraniční zájezd. 32 členů lezlo ve velehorách Evropy (Alpy (Piz Bernina, Monte Rosa, Mont Blanc), Bicaz, Paklenica, Julské Alpy), Asie (Pamír, Ťan-šan, Kavkaz) a Afriky (Kilimanjaro, Mt. Kenya; Talla, Tallová). Rozhodující ovšem byla činnost ve Vysokých Tatrách. Zima byla poznamenaná nepřízní počasí a zvýšenou úrazovostí, ale v létě bylo vylezeno 485 cest (1984 – 80). V tomto roce se také uskutečnila druhá část mezioddílové reciproční výměny s francouzským oddílem Foyer Leo Lagrande Labastide-Rouairoux. Tato výměna byla zahájena v roce 1984 zájezdem našich členů do francouzských Pyrenejí. V roce 1985 přijelo dvacet Francouzů, pro které byl zejména pobyt na gruntě nezapomenutelným zážitkem. Závěrem roku byly do „Výstupů roku 1985″ zařazeny Horolezeckým svazem jihomoravského krajského výboru ČSTV tyto oddílové výstupy: Žlutá stěna, Direttissima, V+ A2 (7 UIAA), lezeno RP – L. Hroza + V. Konečný Malý Kežmarský štít, Blues na cestu poslední, V+ A4 – M. Žák + P. Žák Paklenica, Anića Kuk, Klin, VI+ A3, lezeno RP – M. Žák + R. Svoboda V kategorii ženských výstupů: Kačací Mnich, S stěna, Drlík – Pelc, V A2 – P. Žák + L. Filipová

V roce 1986 byla oddílová činnost řízena novým výborem pod vedením L. Adámka. V zimní tatranské sezóně bylo vylezeno 53 cest (Kačací Mnich, Danielova cesta, V+ A2 – Hroza + Konečný; Malý Kežmarský štít, Superdirettissima VI A3 – Vlček + Koropecký), v letní 315 (Kežmarský štít, Žluté střechy, VI A4 – P. + M. Žákovi; Lomnický štít, Arnoldova cesta VI+ – Šustr, (Švéda); Lomnický štít, Trhlina v plotně – Šustr(sólo)). Podruhé se podařilo zorganizovat jarní zájezd brněnských horolezců do tehdejší jugoslávské, dnes chorvatské, Paklenice. Výkonnostně si druhý zájezd výrazně polepšil, ale nejhodnotnější výstupy, které byly vylezeny, nepatřily naším členům. 10 členů oddílu odjelo do Savojských Alp na třetí část mezioddílové reciproční výměny s francouzským oddílem Foyer Leo Lagrande Labastide-Rouairoux. Několik členů tohoto zájezdu působilo také v Chamonix a na Korsice. Dále členové oddílu působili v Pamíru, Kavkaze, Fanských horách (Tádžikistán), Dauphinských Alpách, Julských Alpách, v bulharském pohoří Vraca, Saském Švýcarsku, v rumunském pohoří Bucegi, v řecké Meteoře a na Olympu a polských Vysokých Tatrách. Dále členové oddílu provedli přechod bulharského pohoří Rila – Pirin a v rumunském Fagaraši přešli část Piatra Craiului. Prvovýstup na Pik Energie (5.113 m) ve Fanských horách (Tádžikistán) nazvaný „Rekviem“ klas.8+ UIAA, 65°, který provedl Jindra Šustr, byl vyhodnocen jako „Výstup roku 1986″ za ledovcové hory do 6.000 m HS I1V ČSTV.

V zimní tatranské sezóně roku 1987 bylo vylezeno 42 výstupů (Malý Kežmarský štít, Direttissima Bocekovy věže, V+ A3 (4.přelez) – M. + P. Žák + Koropecký; Malý Kežmarský štít, Weberovka – Žáková + Machalová + Škrabalová), v letní 291 výstupů (V štít nad Železnou bránou – J plotny, Kývala – Zeitler, klas. VI A2 – Žáková + HIávková). Nejvýznamnější zahraniční akcí členů oddílu byla účast Adamce a Kysilky na expedici do garhválského Himaláje, kde se Adamec zúčastnil prvovýstupu v S stěně Shivlingu (6.543 m) („Výstup roku s hvězdičkou“ VHS ÍN ČSTV) a výstup Žákovského na Pik Komunismu přes hřeben Akademie věd. Dále členové oddílu působili ve Fanských horách (Tádžikistán) a Zarevšanských vrších (Vyslcovský), na Kavkaze (T. Saida), v Alpách (Brouillard, Wilder Kaiser), v Dolomitech (Drei Zinnen, Monte Pelmo, (za zimní prvovýstup v S stěně, „Česká cesta“, klas. V+ A1 – Adamec + Kysilka dostal „Čestné uznání“ VHS ÍJV ČSTV v kategorii velehory do 6.000 m), v Julských Alpách (Jalovec, Comiciho hrana, 5+ – Žáková + Najvarová), v Paklenici a v řecké Meteoře. Ve Sloupu (Stěna nad Sloupskou jeskyní) vytvořila dvojice Štulpa, Nešpor prvovýstup Flash Dance RP VIII.

Po odchodu některých členů v roce 1988 , kteří dali přednost komerčnímu pojetí horolezeckého sportu, byl zbytek oddílu postaven před řešení řady problémů, především funkcionářských. Byl zvolen jednoroční výbor a rok jsme přežili ne sice dobře, ale co se týká sportovní aktivity a tradičních akcí, ne tak špatně. Oddíl měl ke konci roku 179 členů. Z tohoto množství lezlo 84 lidí. 65 členů vylezlo ve Vysokých Tatrách minimálně jednu cestu obtížnosti II – III a vyšší. V zahraničí působili členové v Pamíru (Štít Korženěvského, Pik Četyrjoch), ve Fanských horách (Pik Energie, Zamok, Čimtarga), na Kavkaze (Elbrus, Tetnuld), v Paklenici (Anića Kuk), v bulharském pohoří Vrata, v Polsku (Bolechovice, Kobilie, Podlešice). Robert Svoboda lezl v Anglii. V tehdejší NDR v oblasti Schrammstein vylezli bratři Žákové na Hoher Torstein cestu Siid See klas. IXc. Cestu přelezli bez stavění klas. Xb.

Rok 1989 byl prvním rokem práce nového výboru pod vedením Marka Žáka. Sportovní činnost oddílu byla zaměřena v domácích oblastech především na Moravský kras, kde dominoval Pavel Štulpa. Vysoké Tatry jsme navštěvovali nejvíc v zimním období a v této době můžeme zaznamenat hodnotné výstupy: Galerie Ganku, Orlowského cesta, Studničkova cesta, Komín Lapiňského (Vlček, Žákovský, Koropecký); Kačací Mnich, Danielova cesta, Direttissima, Pravá veža (Svoboda, Žákovský, Kropecký, Buřil, Cídl J., Krajča). Letní sezóna nestála za zmínku. V zahraničí působili členové oddílu v Pamíru (Pik Četyrjoch, Pik Komunismu, Pik Lenina), na Kavkaze (Ulu Tau, Kazbek), v Aksu (Badygin, Štít Osvobození), ve Fanských horách (Pik Alaudin, Arg, Adamtaš), v Altaji (Belucha), v Paklenici, v italském Arcu, ve Frankenjuře a v Polsku (Podlešice, Čenkovice). Kvalita ženského (dívčího) lezení byla určována novou členkou oddílu – Kateřinou Rubínovou.

V roce 1990 , po pádu „železné opony“, se horolezecká činnost oddílu rovnoměrně rozložila do více lezeckých oblastí Evropy. Nejvýznamnějším sportovním výkonem bylo přelezení Pochylého cesty (Ideální direttissima) v S stěně Eigeru (Bernské Alpy), klas. VI A1 – led 60°, družstvem Cídl J. a Hroza. Bylo to 1. opakování a 1. letní přelez. Ve své době znamenala tato cesta splnění snu mnoha generací; o vylezení se pokoušela řada špičkových horolezců v čele s československými reprezentanty Poldou Páleníčkem a Jiřím Širlem. Dále členové oddílu působili v Dolomitech (Drei Zinnen, Marmolada, Torre Venezia), na Kavkaze (Kakra Tau, Elbrus) a ve Wilder Keiser (Krystalturm). V rodinné atmosféře proběhla další část recipročních výjezdů našeho oddílu s francouzským Foyer Leo Lagrange v Labastide. Tentokrát byly navštíveny Dauphinské Alpy – oblast Ecrins (Ailefroide). Většina výstupů směřovala na Mont Pelvoux (3.946 m) a Barre des Ecrins (4.102 m). V Moravském krasu byla řada „hákovaček“ přelezena čistě. Tato RPéčka vytvářeli Štulpa P. a Krajča.. Ve dnech 12. a 13. května uspřádal náš oddíl VIII. ročník otevřeného přeboru Jihomoravského kraje ve volném lezení s mezinárodní účastí. Poprvé se závody uskutečnily mimo přírodní oblast Moravského krasu. Využit byl pilíř u brněnské přehrady, který byl postaven za protektorátu jako součást tzv. „Hitlerovy dálnice“, která měla spojit Vídeň a Wroclaw. Cesty po umělých chytech vytvořil Pavel Štulpa. Tyto závody měly u horolezecké veřejnosti velký ohlas.

V roce 1991 pokračovala horolezecká činnost ve všech oblastech Evropy. Navštívili jsme mnoho míst v blízkém i vzdáleném okolí tehdejšího Československa. Škoda jen, že ze všech výletů nebyly k dispozici písemné zprávy. K nejaktivnějším členům patřil Jiří Cídl. Členové oddílu působili v Dolomitech a v Alpách (např. Petit Dru, Mont Blanc). Manželé Cídlovi provedli přechod Schladminských Taur. Sotolář a Vyškovský vylezli v Himaláji na Island Peak (6.182 m) a Par Charmo (6.289 m). Dva 70-ti letí nestoři oddílu Antoníček a Okáč vylezli klasickou cestou na Dachstein.

V roce 1992 řídil oddílovou činnost nový výbor pod vedením B. Vlčka. Po jeho nezměrném úsilí se podařilo dát dohromady oddílový sklad, respektive donutit nezodpovědné členy, aby vypůjčený oddílový materiál vrátili. Do oddílu se začali vracet členové, kteří se z něj z nejrůznějších důvodů vytráceli. Členové působili v mnoha pohořích Evropy, Asie a Afriky. Bohužel, stejně jako v minulosti, nejsou z mnoha akcí k dispozici písemné materiály, které by se zachovaly do dnešních dnů. Takže namátkou: Manželé Cídlovi provedli přechod pohoří Hochschwab, spolu s Fuchsem F. působili v Ötztalských Alpách; v Pyrenejích a ve Verdonu působila rodina Budíků; Vlček se pokoušel sletět na padáku Mont Blanc; Pavel Přerost vylezl v rámci pracovního pobytu na nejvyšší vrchol Íránu – Damavand (5.671 m); na Korsice působil Hajda a Ždímal; po Maroku a po Rumunsku jezdil s „Bejkem“ Johny Vlasák; na Ťan-Šanu působí Cídl J. …

Od roku 1993 při cestě do „našich“ Vysokých Tater překračujeme státní hranici. V březnu proběhl na Brnčálově chatě kurs instruktorů horolezectví a oddíl získal devět nových instruktorů. V zimních Vysokých Taurách působil Olejníček. Zahraniční oddílový zájezd do Norska se uskutečnil pod vedením Vlčka. Trekking pod Everest uspořádal Vyškovský. Pavel Přerost vystoupil podruhé na Damavand a dvakrát zdolal nejvyšší činnou sopku Íránu Taftan (4.050 m). Johny Vlasák s jeho „Bejk“ byli na Balkáně. Neúnavný Marek Žák přelézá několik desítek v Prachovských skalách. V listopadu se konaly závody ve sportovním lezení na nové stěně v hale na Rosničce.

V roce 1994 se konal zahraniční oddílový zájezd do Maroka. Hlavním cílem bylo vystoupit na nejvyšší vrchol severní Afriky Djebel Toubkal (4.167 m). Cíl byl splněn a panu předsedovi se podařilo sletět z vrcholu na padáku. Olda Franěk a Iva Marková působili za polárním kruhem v ruské Karélii. Po národních parcích Severní Ameriky se toulal Ivan Hochman. Johny Vlasák se svým „Bejkem“ dojel až na Čapo Finisterre (Konec světa). Jel přibližně po trase pana Lva z Rožmitálu (rok 1465). Za 80 dní urazil 8.280 km. Na Island se podíval Vašek Ždímal. V Prachovských skalách se podařil M. Žákovi 3. přelez cesty „Záhada pro zítřek“ Xa/b na Koloseum.

V roce 1995 oslavil oddíl 40 let od svého založení. Nejvýše v tomto roce vylezli Vyškovský J. a Přerost P. na himalájský Mera Peak (6.654 m). Rodina Tallových i s nejmladším z rodu, Dominikem, společně s předsedou Vlčkem zdolali na Aljašce Mt. McKinley (6.194 m). Johny Vlasák vyrazil se svým „Bejkem“ přes Polsko do pobaltských republik. Bohužel v Bělorusku ho srazilo nákladní auto. Po 40.000 km na kole po celé Evropě a okolí byla výsledkem zlomená noha. To by ale nebyl Johny, aby se nějak nedostal do brněnské úrazové nemocnice, takže vše relativně dobře dopadlo. Na Korsice v oblasti Caporalinno mohutně lezou nové nadějné hvězdy oddílu Dvořák V. a Lienerth R. Další nadějná dvojice Olejníček T. a Bednařík J. zdolávají Mont Blanc du Tacul (4.249 m) SV kuloárem Gervasuttiho variantou Lachenal, Terray. V Dolomitech přelézá V. Dvořák a P. Holzer Comiciho cestu na Cimu Grande di Lavaredo. V Tatrách pak klasiky RP přelezů R. Lienerth, mimo jiné Volovka, JZ Pilíř 7/7+ OS, V. Kežmarák – Obr. kút 6+ OS. Na závěr sezóny pak Hop, Vojta, Stoupa a Zoban přelézají diretku Zadného Kopiniaku 7+ a Červené střechy na Jastrabku 7+. A opět Marek Žák, tentokrát pokořil cestu Fáta Morgána Xa na věž Oele v oblasti Rathen (Německo). Na podzim náhle zemřel na gruntě nestor oddílu Zdenko Matyáš Staníček..

V roce 1996 byla málem přerušena tradice tištěných výročních zpráv. Naštěstí dva mládenci, Honza Matoušek a Radek Linert, vzali téměř beznadějnou záležitost do svých rukou a v rekordním čase vytvořili čtyřicátou výroční zprávu. Členové oddílu působili v Dolomitech (Torre Venezia, Torre di Brabante), v Chamonix Pointe du Requina – Mad Maře 8+, v Bergelu Val Qualido – Artemisiana 7+ A1 (Dvořák, Lienerth) a na skalkách ve Verdonu a Ospu (Lienerth, Dvořák, Zemen, Redlichová). A opět M. Žák: oblast Teplice, věž Atol, cesta Srdcová záležitost Xb l. AF. Akcí členů oddílu bylo určitě více, ale bohužel chyběla ochota podělit se o zážitky s kamarády.

V roce 1997 po dlouhé době opět vystoupil člen oddílu na osmitisícovku: Plšek Pavel Rakouskou cestou na Gasherbrum II (8.035 m). V zimě vylezl Zoban (Lienerth) na Grandes Jorasses přímý Crozzův pilíř ED (W75°). V tatranské zimní sezóně vylezl několik vážných cest na Malý Kežmarský štít – Blues na cestu poslední V/A4, Superdirettissima V/A3 s dalším mladým, Dušanem Stoupou Janákem. Na jaře odjela skupina lezců (Hanuš, Macek, Bursa, Janda, Zavála) do Itálie na skalky Finale Ligure. V letních Tatrách byly asi nejtěžšími cestami Tulák po hvězdách VIII- na Velký Kežmarský (Zoban, R. Valenta) a Magická linia V+/A3 na Galerii Satana (Lienerth – 1. sólo přelez). V létě působila skupina mladých v Bergelu (Dvořák, Lienerth, Janák, Matoušek), na Val Qualido byly vylezeny cesty Magie line 8-/A1, Melat 8-/A2. Na podzim proběhla s Sedmihorkách oslava 100 let českého organizovaného horolezectví. V listopadu si jede 17 lidí prodloužit léto do Paklenice, většina lidí vylezla na Anića Kuk – Klin 8-.

V zimní sezóně roku 1998 se podařilo B. Vlčkovi zdolat S stěnu Matterhornu cestou bratří Schmidů. Na Les Droites kuloárem Lagarde vystoupil Lienerth. Na Grandess Jorasses přes Rubáš Petr Hop Holzer a dva dny poté i Lienerth. Hop přidal ještě Malý Rubáš. V letní tatranské sezóně stojí za zmínku přelezení cesty na Jastrabiu vežu Chlapcom z Everestu 8/8+ RP a několik RP přelezů v Malém Kežmarském – Plotna 7+ PP, Oíicialsgi 7+ OS, Blues na cestu poslední 8- PP, Diretka Bocekovi věže 7/7+/A3- Lienerth, Dvořák. V zahraničí členové vylezli na Lyskamm S stěnou (Jurečka), v Dolomitech na Cimu Grande, Punta di Frida a Torre Preuss (Janák, Pavelka). V Chamonix vylezl Holzer P. na Petites Jorasses (Anouk 8-/AO)a Grand Capucin (O sole mio). V USA působil Smejkal L. Během pobytu vylezl Triple direkt na El Capitana v Yosemite 5.9./A2 Na podzim se Lienerth zúčastnil expedice ČHS s cílem prvovýstupu JZ stěnou na Annapurnu IV 7525 m, bohužel expedice nebyla úspěšná

Rok 1999 ? Máte jej před sebou, tak si udělejte obrázek sami.

T. Kratochvíl

Rok 1999

Dolomity: Rocheta Alta di Bosconero – SZ hrana /Spigolo Strobel/ VI A2, OS přelez 7 /D. Janák, V. Pavelka/ – 1. volné přelezení. Hindúkuš: Chikari Tower /5450 m/ – Černé kouzlo, prvovýstup VI 75 2000 m /V. Dvořák, R. Lienerth/.

Rok 2000

Dolomity: Torre Venezia – Direttissima 8+ AF /D. Janák, V. Pavelka/. Alpy: Mt. Blanc di Tacul – Superkuloár V/6 OS /P. Nesvadba, P. Vrtík/. Himálaj – Khumbu Himal: Kongde Ri Lho /6187 m/ – Everybody´s smoking marihuana, prvovýstup V- 75 1500 m /J. Doudlebský, R. Lienerth/.

Rok 2001

Alpy – léto: Val di Mello, Spechio di Archimedi – Out of Gym, prvovýstup 9- A3 /V. Dvořák, D. Janák, R. Jurečka, P. Vrtík/. Dolomity – zima: Tre Cime – Comiciho cesta 6 A2 /R. Jurečka, P. Vrtík/. Kavkaz: Ullu-Kara – S stěna, prvovýstup TD- 70/90/ 1300 m /D. Ullrich, B. Vlček/. Himálaj: Kongde Ri Nup /6037 m/ – Cheap Wine, prvovýstup ABO/8/A2/800-1970 m /J. Doudlebský, R. Lienerth/.

Rok 2002

Teplické skály: Hláska – Život na hraně Xb/c AF, 4. přelez /M. Žák, V. Jantošovič/. Vysoké Tatry – zima: Malý Kežmarský štít – Matrix, prvovýstup M6+/A2 /D. Janák, P. Vrtík/. Alpy: Argentiere: Nuit Blanche WI6+, 90 m AF /P. Vrtík, J. Doudlebský/. Kyrgystán: dolina Kara-su: Križok 8+ PP/ A4- /D. Janák, J. Doudlebský/. Himálaj: Tengi Ragi Tau – J vrchol /6180 m/ – Like Thalphat, prvovýstup ED, VII- /R. Lienerth, S. Toloch/. Jižní Amerika: Aconcaqua /6969 m/ /J. Kůrová/.

Rok 2003

Tatry – zima: Mlynárik – cesta Pankiewicz/Wolf VI A3 /lezeno 7- A2/ /R. Lienerth, P. Weisser/. Dolomity: Cima Ovest – Akut 10- /D. Janák/. Alpy: Aig. u Midi – Super Dupot 6c+ OS /J. Doudlebský, R. Lienerth/.

Rok 2004

Alpy: Lyskamm – S stěna, Česká ruleta, prvovýstup 60 1000 m /J. Skalník, O. Vespalec, B. Vlček/. Dolomity: Cima Ovest – Cesta na památku Jeana Couzyho 8b RP /D. Janák, S. Hovanec/, Bergell: Pizo Gemeli – Nejistá sezóna 7- A1 /D. Konečný, O. Nádvorník/. z výročních zpráv oddílu vybral Pavel Přerost