Tak se dobojovalo, ceny se rozdaly, pípa byla odpojena a maglajz se pomalu usazuje v Chřibských hvozdech. Čtvrtý ročník Pod Parou je za námi a myslím, že se povedl, hlavně díky Vám, kteří jste nás v tom nenechali a užili jste si nachystané boulderové dovádění s radostí a nevídanou vytrvalostí. Letos se nás celkem sešlo 33!!! kamarádů a z toho závodilo 27!!! odvážlivců.

Dole už najdete článek s mými postřehy a spoustu krásných fotek, většinou od Davida, Franty a Kámy. Pidiho snad časem přibudou. Jinak všechny fotky najdete na osobních stránkách dotyčných na Rajčeti nebo na Pavoučkovi.

Na co asi teď čekáte, jsou výsledky, že? Nebo si myslíte, že už je znáte? Tak to se pletete, oni totiž pořadatelé nejsou neomylní, tak vám to trošku pomotali, aby nebyla nuda … ale nebojte, alespoň bednových míst se to nedotklo.

Rád bych se ale teď touto cestou omluvil Tomovi & Tomovi, neboť po přepočtu a kontrole pana „hlavního“ je z jejich dvou 4.- 5. míst místo 4. pro Tomíka Lence (1120 b) a 5. místo pro Povidláka (1110 b), a zejména pak taky omluva Marťasovi, protože z jeho skóre nějaký šotek škrtnul rovnou 300 bodů, a skutečně mu tedy náleží 10. místo z původně ohlášeného 14., ostatní od 10. do 13. místa se tedy bohužel posouvají o jednu pozici níže.

Všichni dotčení mají samozřejmě od pořadatelů omluvné pivko ;o)

Dámy jsme naštěstí ohodnotili správně, holt k tomu máme asi větší cit :o) Co říct, kaji se a sypu si popel na hlavu, ale pořád doufám, že tady nešlo až tak o ta čísla, ale hlavně o pohodu a setkání nás všech … No a diplomy vám samosebou nahradím (ti se dvěma si pak můžou libovolně vybrat ;o)

Tak tady tedy máte ty výsledky (dole v příloze i v PDF):

PS: Nalezena pěkná čepička Lowe Alpine, tipnul bych to na Jitku F., ale nevím jistě, tak se přihlaste. No a někomu (buď z holek 3. až 8. flek, nebo chlapů 3. až 7. místo) jsem nepředal Mg kostku, tak se taky ohlaste …

No a kdo se dočetl až sem, může si ještě projít ty moje pocity:

Den první:

Zdá se, že kvůli Pod Parou zřejmě někdo z ministerstva někam zavolal a otevřeli kvůli nám silnici I/50 … děkujeme … tedy ne, že by nám to urychlilo cestu (bečková, čti „křížová“, cesta pátečním Brnem a Árnýho hladová zastávka), ale ten zájem nás potěšil ;o)

Po příjezdu na místo se vydáváme s Árným dočistit a přelézt, co jsme dřív nestihli. Do setmění je hotovo, co šlo, jsme na max přitvrdili a už zbývá „jenom“ vyvláčet obrovskou bečku a ještě větší bouldermatku do kopce na Osvětimanský bivak. Tam na nás už čekají první účastníci a jakmile se nám podaří rozdělat oheň, vynořuje se z lesa i skupinka s novomanžely … Mára to asi našel po čichu, to ta naražená bečka. Poslední dnešní skupinka dobloudí poloviční, protože Deni s Alčou si dělají pěkný večer na blízkém „ranči“ s návaly teploty a vlastních žaludečních šťáv.

Den druhý:

Teprve usínáme :o), ale po sedmé ranní taky i vstáváme a pomalu odcházíme na domluvený sraz. Tam už je dost husto, spousta lidiček a očekávání. Věrka, dej jí pánbů věčnou slávu, se ujímá registrace. Překvapení první, nemám ani dost registračních lístků a pár lidí dostane diplomy jen v černobílé „kdyby náhodou“ verzi. 27 závodníků jsme tedy opravdu nečekali a ještě nás do 33 doplnili ostatní přihlížející, malou Lindu Povidlákovic nevyjímaje (myslím, že má rekord nejmladší účastnice). Pole se rozrostlo o bojovníky nadmíru fundované a dá se čekat tvrdá bitva o bednu.

Po registraci vyrážíme na místo M a za chvilku už vidím v odrazech dychtivých očí „naši“ skalku a její boulderové projekty. Krátce vysvětlíme pravidla a začínáme jedním z lehčích spárových problémků, v němž se ovšem časově trošku zasekáme, ale dál už vše letí s větrem o závod, a to ten den opravdu hoodně foukalo. Rozděleni na dvě skupinky, překovávají borci a holky jeden problém za druhým. Je neskutečné vidět, jak se vypořádávají s tvrdou podmínkou jednoho jediného pokusu na boulder a často nastupují věci, které jsme při přípravě s Árným nemohli dát ani na několikátý pokus.

To asi adrenalin, závodní hec a mohutné povzbuzování je všechny žene dopředu a výš a my pořadatelé jen žasneme a bojíme se, jak se všichni pak na tu bednu vejdou. V tom víru se téměř ztratí i nějaká ta smutnější chvilka náhodného podklouznutí (Komi hned v prvním kousku), natažených Plyšákových šlach na důležitém pracovním orgánu (prstu samozřejmě ;o), ale i kritické natažení břišáků černého koně dámské kategorie, Martiny, a její následné odstoupení ze závodu … Ale nevzdává se bolesti lehko a hrdinsky nám alespoň pomáhá se zapisováním výkonů ostatních, a hlavně podporuje svého černého koně v kategorii borců. Všichni si vzájemně radí, povzbuzují se a tleskají výkonům ostatních … Zažíváme blaho u srdce … Všichni taky ovšem lezou všechno, do čeho je pošleme … Zažíváme tedy i strach z možných nepříjemných pádů (naštěstí zůstalo jen u možnosti).

Chvilka krize, fouká studený vítr, nemůžu lézt s Vámi a už téměř neudržím ruce neustále vzepjaté krýt Vaše záda. A právě v této chvilce chvilka blaha, na dotaz, zda Vás to ještě baví, se mi vrací úsměvy ve tvářích a pochvala za připravené bouldery.

Nejvíc se asi hlídá pořadí očekávaných favoritů v mužské kategorii, není divu, všichni „top manažeři“ mají vylezeny téměř všechny topy a rozhoduje se víceméně jen ve dvou boulderech. Krutá silovo-technická Hrana vypečená (hned 3. boulder) nedá Márovi, Davidovi uklouzne ruka z výlezové oblé police posledního vyčerpávajícího Traverzu, zatímco všemi problémy se s hravostí svého věku a neuvěřitelné vylezenosti prochází Lukin s kompletním „topořadím“, bravo! … Jen nevím, kdo bude bouldery chystat příští rok … Budu asi muset trošku víc zabrat a potrénovat stárnoucí kosti ;o)

Nestačím bohužel sledovat všechny z druhé skupinky, ale podle jásotu a povyku to tam graduje jako u nás. O snad největší překvapení závodu se pak postarala Kiki, když po třech letech sesadila z trůnu vítězství Kámu. Gratulujeme … a to samozřejmě všem …, protože, jak doufám, o umístění jde u Pod Parou minimálně na druhém místě a vše předčí to, že jsme stále schopní se v tak velkém počtu sejít a dohromady si užít.

Za tři minuty šest je hotovo a nezbývá, než to oslavit, a tak se přesunujeme na Osvětimanky vstříc stínohře rukou u vzpomínaných zážitků, buřtům, zaslouženému pivu a cenám, které k již tradičnímu velesponzoru akce Singing Rock, letos doplnili i Beal a Herbamedicus prostřednictvím našeho kamaráda Lukáše. Nemůžu samozřejmě zapomenout na podporu našeho oddílu HO Lokomotiva Brno, který se sice v pozadí, ale o to výrazněji podílí na zajištění této akce tak, aby byla pro nás pořadatele bezproblémová a mohli jsme se prát jen s vůlí a energií do přípravy. Velký dík patří Kámě za rok od roku krásnější poháry a medaile pro vítěze a taky tradičnímu sponzorovi bečky pěnivého moku, a ač se 12ka od Svijan zdála být těžká, vypila se jako vždy. Všem ještě jednou velký dík za vydatnou a dlouhodobou podporu.

Káma – poháry a medaile	Kamarád – bečka pěnivé dobroty

Den třetí:

Je dokonáno, všechno je sbaleno, jen bílý prach, stejně návykový jako jiné drogy, se pomalu usazuje v Chřibských lesích. Jen otisky rukou na skále prozrazují, že po nich ještě před chvílí tekl adrenalin proudem. Za chvíli všechno smyje déšť a my se začneme chystat na další ročník.

Dovětek: To asi zase pro změnu někdo z ministerstva pro místní rozvoj někam zavolal a na rozloučenou nám v Osvětimanské hospodě připravili překvapení v podobě kulturní a hlavně cenové retroakce, jejíž potvrzení najdete na přiložených fotkách … Neptejte se mně, prostě je to fakt a kdosi kdesi nás má rád ;o))