Dámy a pánové, letos jsem vás ale nechal dlouho napínat co!? Se teda omlouvám a si sypu na hlavu ten popel z letošního obzvlášť vřelého a přívětivého ohniště, obklopeného spoustou skvělých lidiček. Tak honem sem s výsledky a na konci už najdete i nějaké ty moje prožitky ;o)

Tak tady jsou konečně ty výsledky (dole v příloze i v PDF):

a pro fajnšmekry i úspěšnosti na jednotlivých bouldrech a oblíbený ;o) pavučinkový graf:

Přípravy:

Hledání oblasti, výjezd první. Podle mapy tady nad tím železničním tunelem musí být nějaké skalky, ale asi je odstřelili společně s tím tunelem. Tož aspoň zalezeme na navršených klubkách slámy … šlo by to, i nějaký ten komín by se našel, ale modrý igelit není zrovna to, po čem naše duše v přírodě prahne … tak nic.

Hledání oblasti, pokus druhý. Tak Árný to by mělo být vono, ale kudla je to zarostlý jak ta holka z porevolučního časáku, že by to chtělo vzít rypadlo, ale copak by vůbec do takovýho kopce vyjelo?! Což o to bouldermatku přidržíme, ale když se netrefí? … no aspoň si po těch 50 metrech sjezdu umyjí dole v potoce odřeniny … tak zase nic, ještě že má Věrka v záloze nějakou svatbu či co.

Zde byla fotografie cenzurována, neb byla nelegálně zkopírována z onoho zmíněného časopisu ;o)

Hledání oblasti, do třetice všeho zlého. Jo Kamenná svatba, to se řekne, ale dopadlo by to stejně jak po pár letech manželství … člověk si moc neškrtne a když si odskočí, slízne si to i s úroky a je rád, že cestou neschramstne pár rulíků, co mu drahá (příroda) na dopadu připravila … tak už ale do prkvančic zase nic? … no nic, však do Pod Parou je ještě čas … celé 2 TÝDNY …

Týden před:

Dívej Árný, snažili jsme se, ale nejni času nazbyt a už to prostě musí být tutovka, tož jedem tam, kde to dobře známe … a nezklamalo nás to :o) … Chřiby jsou prostě paráda a teď jen vybrat za všech těch cest ty, které sednou mnohým, potěší většinu a zalezou si opravdu (doufám) i mistři … že je to nemožné … tak s námi někdy jeďte ;o) Je hotovo, Árný spíchne diplomy, já dodělám zbytek a za týden se na Hradbách u Kozla uvidí …

Pátek:

Vyjíždíme z Brna dost pozdě (ach ta nová práce) a na smluvené místo u Hradeb dorážíme až za tmy. Naštěstí několik nedočkavých účastníků už hřeje kosti u ohně a pomáhá nám taky s bečkou do závěrečného stoupáku (díky, i když toho přemlouvání co to stálo ;o). Bečka je ovšem až na sobotu a tak se pije (na uvítanou, na zahřátí, na …) co kdo vzal, a my vzali i pár litrů burčáku ;o) … čím to, že se ty flašky vždycky vyprázdnili u mě? Ale co, však já ráno nezávodím … zato ostatním zítra kvasinky jistě zvednou ledacos … hlavně snad tu náladu ;o)

Sobota:

Kupodivu dost teplá noc, to nevěstí nic dobrého a taky se nás strašidelná deka drží celý den a každou chvilku hrozí propuknutím v pláč … naštěstí ale potopa nepřišla a ke sklonku dne se do skřehlých těl zapíchnulo i několik západních paprsků. Ale pěkně po pořádku. Půlka lidí je už na místě za včerejška a druhou, tu větší ;o), půlku přivádí Árný od parkálu. Zas je vás víc než loni a buřtů a diplomů bude jen taktak. Začínáme jako obvykle se zpožděním a po úvodních zmatcích se i rozdělujeme na 2 skupinky. Příště stačí rovnou vylosované číslo vydělit druhou odmocninou jeho iracionálního základu, zaokrouhlit na celou, nechat si to od pořadatelů schválit a hled víte, ve které skupince jste a kolikátí že lezete … pardon, příště bude jistě hůř ;o)

No nic, tak lezem a pěkně od nejlehčích, ať se nám to pak únavou a společenským vyčerpáním trochu rozhází. K tomu bych rád podotknul, že „nováčci“ už nejsou žádní nováčci, bo lezli ale úúúplně stejně jak třeba Lukin … jen jim to ještě někdy nešlo tak pěkně (Šalamoun s.r.o. ;o)). Lehká plotna a Žlábek nenechal téměř nikoho na pochybách, že jsou tu oprávněně a taky Za nosem a v Sokolíku se bojuje svaly i srdcem, ač někdy spadlým v kalhotách.

Potom už se začíná lehce přitvrzovat a jsme-li na písku, pak Šikmou spárou se mnou pojď a v Širočině kotník zbrus zač je toho sedřený loket. Ve Velepádu se ukáže, zdali je srdce na pravém místě, či zda tíží kalhoty víc než zdrávo … výmluvy na výšku se neberou, jen nebýt línej se natáhnout … uff, ještě že jste do toho všichni nešli, tady jsem se o Vás trošku bál …

Na hraně už se začínají rozřazovat i ti nejlepší a nejhezčí boulder Půlměsíc pouští jen hrstku vyvolených, jimž je pak zaslouženou odměnou a technickou třešinkou. No a Vzhůru dolů pak platí pro všechny až na jednoho, sakva jak von se to jen …, neznáte ho někdo … jo jo, je to on, Vzhůru nahoru to dal jen Lukin a stal se tak opět zaslouženým vítězem, ač mu letos Povidlák úžasně visel celý den na achilovce.

Zvláštní pochvalu pak zaslouží Káma, která, nejen že opět vytvořila pro sebe ;o) a ostatní vítěze krásné poháry a medaile, ale také si po loňském drobném výkyvu opět došlápla na první flek a celkově dokonce na 6. místě rozčísla řadu svalnatých „pánů tvorstva“ a taky nezdolná Dascha, která si, i přes čerstvou jizvičku po přítomné nejmladší účastnici Niki, dolezla pro skvělé 5. místo. Příště myslím zavedeme po vzoru MOV/IOC kontrolu ženskosti ;o)) … pokud se tak snad již v průběhu akce u některých dam stalo, nechť mi prosím dotyční pánové poskytnou důkazy … čistě z vědeckých a fair-play pohnutek ovšem ;o))

tady snad přibudou i důkazní fotky ;o)

No a pak už se narazila bečka, opekly buřty a dlouho do noci se konzervovalo a dokonce letos i hrálo a zpívalo (díky a body + na příště pro Páju a všechny Vás, slavíky z Madridu). Nebýt Věrky a Dáši, počítáme tam výsledky dodnes, ale takhle už během opékání buřtů dodaných nám domovskou Lokálkou, pití Starobrněnské 11° věnované naším věrným, letos však bohužel nepřítomným, mecenášem (ano, byl to zase ON ;o), předáváme krásné ceny, kterými nás už tradičně zásobuje Singing Rock. Velké díky Vám všem za pomoc a materiální podporu. Prostě to zase „dobře dopadlo … jak to? … nevím, to je záhada“ (Shakespeare in Love) … a z mnoha nevyřčených a krásných vzpomínek dám k dobru jen tu s molem co se nad ránem nechtěl vzdát mé bouldermatky … vlastně byl spíš namol a nakonec se prý odporoučel spát někam do lesa, myslím, že teď se snaží připravit o svršky naši Klárku ;o))

No snad to vyšlo tak, že si zalezl, užil a upil opravdu každý. Vám všem, kdo jste přijeli i přes nepřízeň počasí a sdíleli s námi zase jednou tyhle společné dny a zážitky, tleskám a moc děkuji a hlásím se do výběrového řízení o pořádání i na příští rok.

Neděle:

Druhý den se ještě lezlo na Kozlovi a zevlovalo kvůli vyprchání alkoholu z krve … pak už každý svou cestou domů … jen doufám, že ty zážitky tak rychle nevyprchají :o) Mějte se a příští rok … jak jinak než zase ze sedu … ;o))

Pikáč

PS: letos se našly jedny sandálky ASTER (asi Fred ;o), číslo tak 43, takže jestli nikomu nechybí, budu se o ně starat jako o vlastní ;o)