Stokrát to zkoušel jsem, spadl jsem,

stokráte prsty mi zvlhly,

však sto a prvním pak pokusem,

vrcholem tváře mi zrudly …

Ano milí moji, touto parafrází známého barda ostravského v lechtivé kombinaci s neméně známým francouzským markýzem, zahajuji letos velké PodParácké finále.

Letos toho mám spoustu na srdci, tak s tím honem ven, ať to nemusím lámat do nějaké staré vrby. Tedy, líbilo se mi to s Vámi všemi převelice, a to nejen proto, že jsem si konečně taky zalezl a měl jsem ještě spoustu času Vás sledovat a žasnout nad srdcařskými výkony v rajbasových výlezech, či brutální zdvihy zadelí z anatomicky často nemožných boulderistických pozic, ale hlavně jsme se zase po roce sešli, nikdo neprudil a o zábavu nebyla nouze.

Ještě se budou doplňovat nějaké fotky, tak to prosím zatím berte jako hrubou verzi

Ze začátku se hodně chodilo ;o)

Jak to dopadlo, už asi všichni víte, a kdo ne, tak se dočtěte na konci článku (případně ty žvásty můžete rovnou přeskočit ;o)

Kauza první, krátká: Burčákus Magyarul

Tedy, už ho s sebou příště neberu, nebo by asi už neměl kdo chystat další ročník … kdo tam byl, ví své a netřeba šířit pochybnou osvětu vůkol ;o) … nicméně opět jsem to přežil :o)

Potom se i dost klanělo :o)

Kauza druhá: Změna systému

Co říct, jednou to přijít muselo a já teď už vím, že mohlo i dřív. Ano vím, dopadlo mi na hlavu i zepár stížností na nižší společenskou vytíženost během závodu, ale většina ohlasů byla více než pozitivní a za to Vám vřelé díky, protože dle mého názoru je to změna vpravdě revoluční (tedy v Pod Parovém měřítku) a dává každému účastníkovi mnohem více svobody si akci užít podle svých představ. Mně zejména, protože jsem si s Vámi konečně taky zalezl. Asi to tady ještě zmíním několikrát, bo netušíte, co to bylo těch pět let za muka, Vás jen sledovat a nemoct si taky sáhnout … na šutr ;o) Samozřejmě je ještě co napravovat a dolaďovat, ale koncepce se ujala a příští rok bude ještě líp … slibuju ;o)

O návnady a nástrahy nebyla nouze ;o)

Kauza třetí a poslední: Pořadatelé jsou taky jenom lidi

Tímto se omlouvám za drobná nedorozumění z průběhu závodu, týkající se především odlišné představy jednotlivých pořadatelů o smyslu a významu jednotkového boulderu v celkovém systému hodnocení obtížnosti … koho ta věta zmátla, nedivte se, byl v tom záměr ;o) … ale na příští rok už mám v plánu spoustu vylepšenin, ve smyslu, letos narychlo spíchnutých, variant nástupů, lépe označených možných, či nemožných způsobů přelezu a větší společenskou zúčastněnost tak, aby si zalezl opravdu každý a pokud možno hodně … navíc i hodně dobře :o)

Taky se trochu lezlo …

No a konečně Vás tedy mohu pochválit za předvedené výkony, za neúnavné pokusy u kousků, které jsem očekával, že mnozí přejdou s mrazením v zádech, navíc často korunované radostným úspěchem. Pokud jsem si všiml, tak se většina z Vás snažila dát do toho všechno, i za cenu sedřených kolen a loktů, krvácejících bříšek prstů a ne vždy snadných odskoků do napjatě napřažených rukou ostatních kamarádů. Z nachystaných boulderů si dovolím vypíchnout ty pro mne nejhezčí, ač vím, že každý má ty své jinde. Tedy „Nejhezčí“ si myslím, že byl opravdu hoden svého jména a mrzí mě jen to, že jsem Vám neumožnil i variantu ze stoje (bude napraveno příště). Překonal jej myslím nakonec jen Lukin a dle přihlížejících se v něm snad dokonce i jedenkrát zašklebil námahou, což se jinak za celých těch jeho 20 OS přelezů nestalo a to už něco musí znamenat :o). Druhý byl technický „Z komína“, který si i přes počáteční rozpaky nakonec vychutnali čtyři z Vás. No a nepominutelná je samozřejmě „Fotogenická“ hrana, která pustila tři statečné za značné podpory celé halekající bandy.

Následná pitka 11° Kozla od věrného mecenáše alkoholismu ON-a a bitka o buřty s hořčicí, které jako obvykle poskytla naše domovská Lokálka už jen završila nádherně povedenou akci.

HO Lokomotiva Brno

Do slastného mlaskání a odlesků plamenů ohně, odrážejících se ve Vašich dychtivých očích, nám pak už nezbylo, než s radostí předat dary vítězům, kterými nám už tradičně přispívá velkorysý Singing Rock (letos to byly hlavně super čepice, krigle se „šipkou“ a karabiny na matroš)

Singing Rock

, tak letos navíc i naše Lokálkovská trička a krigliky, no a alespoň malou pozornost včetně krásných diplomů si odnesl určitě každý. První tři pak byli také odměněni krásnými, letos nepálenými, medailemi z Káminy keramické dílny. Oheň uhasnul někdy ve tři ráno a s rozbřeskem srklo poslední malé z bečky, a tak to má být.

Tedy toť letos vše a budeme se na Vás těšit zase příště, už na 7. ročníku, tak ať nám přinese to číslo štěstí ;o)

Za pořadatele Pikáč

Tak a tady jsou konečně ty výsledky:

Změnili jsme systém, s body se tedy letos nějak roztrhl pytel a tak není divu, že to zmátlo Vás i nás a nějaká ta chybička se sem tam vloudila. Až na pár drobností musím opravit dvě umístění, a sice v mužské kategorii po přepočtu sesadil Povidlák ze čtvrtého místa na páté Ondru na počet pokusů , čímž to Tomovi více gratuluji a Ondrovi se omlouvám. Ač jste si to počítali sami, z odpovědnosti za výsledky se nevyvazuji a máte u mě oba pivko a nový diplom ;o)

Jak asi vidíte sami, třetí místo v chlapech šlo dost na dračku ;o)

Nakonec jsem taky doupravil systém hodnocení o započítání původně vyškrtnutých variant ze stoje, a tedy kdo je dal ze sedu, automaticky je má i ze stoje bez započtení pokusů. Vše spravedlivě a systematicky, jak to jen šlo … doufám, že už by něměl vzniknout problém a příště se s hodnocením polepším ;o)

No a pro fajnšmekry jako obvykle i úspěšnosti na jednotlivých bouldrech a oblíbený ;o) pavučinkový graf:

Fotky z akce se v článku ještě doobjeví a vytříbí (jejich změť už můžete nyní najít na Rajčeti, všude zadejte ten „lahodný“ maďarský mok, co byl v pátek večer k in-dispozici) a brzy pak i nějaké to promítání od Árnýho …

Zatím se mějte krásně a užívejte babího léta

Pikáč

PS: letos se našly jedny lezečky + maglajzák, vše laděno do purpurova a vsunuto v zeleném obalu … určitě jsou dámské … takže jsou u mě, za pusu ;o)