Glace-Glisse 2012

 

Pro letošní sezónu se bohužel nepodařilo zrealizovat projekt Evropského poháru. Nicméně některé ze závodů se realizovaly alespoň samostatně. Loňské finále se konalo v Heutalu nad dědinou Unken a jelikož se jednalo velmi vydařenou taškařici, nemohli jsme si nechat ujít ani letošní ročník.

 

 

Závodů jsme se nakonec účastnili v sestavě Lucka Hrozová, Martina Kratochvílová, Míra Matějec a Radek Lienerth. Bohužel z rodinných důvodů museli plánovanou účast zrušit Hartmanovi, Petr Adámek se kvůli kalamitě nedostal z Ostravy a Lukin sice jel s námi, ale pro únavu z práce a školy dal přednost lyžování. No ani se mu moc nedivím,když jsem ty svahy se sobotním prašánkem viděl, měl jsem taky nutkání, ale nechtělo se mi v tom Marťu nechat z naší osádky samotnou.

 

Kvalifikace a semifinále se vzhledem ke konstrukci stěny lezou v Unkenu Top rope. Chlapy měli nachystané tři cesty zhruba kolem M7 a holky dvě o něco lehčí tak kolem M6. Klasifikace se vzhledem k možnosti kopnout nohy kamkoliv odhaduje dost obtížně a i stavěč moc nedokázal dát klasu. Nicméně všechny kvalifikační cesty byly velmi povedené. Trochu smůlu měl Mirek v druhé kvalifikaci, kde lezl první a kamenný chyt měl na sobě ještě možná vrstvu ledu z nočního sněžení a tak ho trochu nečekaně setřásl. Nicméně na postup do semifinále to stačilo bohatě, takže žádný problém.

Lucka i Martina obě cesty top s přehledem.

 

Chlapské semifinále se lezlo na hlavním profilu. Menší problémy nastaly s protáčením chytů, takže nakonec se dva chyty lehce přemontovaly a semifinále se od začátku pustilo znovu. Vzhledem k horšímu výsledku z kvalifikace šel první z českých závodníků Míra Matějec. V pohodě dolezl do klíčového chytu, ladil, ladil a nakonec vyladil pekelně dlouhý krok. Jako jediný ze semifinalistů, tak jak to zamýšlel stavěč a bez šuky. Ještě se chvíli bavíme a jdu na to já. Nevím proč, ale tak trochu se mi zdá , že vím úplně přesně kde skončím. Tři tahy a už visím na kousku žuly, který smeká do všech stran. Šuku jako někteří přede mnou ani nezkouším, nakopávám různě nohy, nicméně nevyhnutelné se stává realitou a aniž dám chytu nade mnou aspoň babu jdu dolů. Alespoň malou satisfakcí mi je, že i Marcus v tomto kroku zpomalil ze své rychlosti Pendolina na normální EC, šel to pře šuku, takže úplně „einfach“ to asi nebylo a šuka byť zdánlivě nesmyslná byla tím nejlepším řešením.

Každopádně Míra jde do finále ze super třetího místa.

 

Holky lezly semifinále na třetí kvalifikační cestě chlapů. S nástupovými šukami si poradily Petra, Martina a Lucka. Třetí tah ve stěně pak byl nad síly Martiny, Lucka a Petra Müller top. Přeci jen jak jsme pak vyhodnotili večer na párty, Martina musí doladit zakopávání a naučit se skákat.

 

Večerní část programu zahájila slideshow Thomase Senfa, kdy zejména záběry ze zimního přelezu Torre Eger se Stefanem Siegristem a života pastevců v patagonském podhůří lze zařadit mezi to nejlepší co jsem kdy viděl a rád bych někdy udělal alespoň jednu takovou fotku.

 

Poslední předehru před hlavním večerním programem v podobě párty obstaralo finále. Jako první na to šli baby. Přes převis se jako první dostala třetí v průběžném pořadí Martina. Technicky pěkné lezení, ale znatelná nejistota s využitím okopových desek. Skoro to už vypadá na první top, ale nakonec Martina padá při pokusu o dosah předposledního chytu.

Z průběžně druhého místa nastupuje Lucka. V nástupovém ledu s přehledem, ale jakoby byla znatelná nervozita z toho, že mezi ní a Petrou zřejmě rozhodne čas v topu. Ve výlezu z převisu už není nervozity ani náznak. Naprosto suverénně a s převahou drtí chyt za chytem a svou jízdu končí až v topu.

Poslední nastupuje Petra Müller. V klidu stoupá své tempo krok za krokem a nakonec je z toho také top. Díky lepšímu času se vítězkou stává Lucka, Petra je druhá a Martina třetí.

 

Medailistky dámy:

  1. Lucie Hrozová (CZ)
  2. Petra Müller (SUI)
  3. Martina Kratochvílová (CZ)

 

K velkému finále na závěr nastupují chlapi. A jestli babské finále bylo celkem „dajné“, tak o této cestě se to moc říct nedá. Kotel dlouhý tahů hned od začátku, nepříjemné volně zavěšené špalky vprostřed s přechodem do ledu a odtud kotel ještě delších tahů až do topu.

Pro většinu finalistů znamejí stopku buď špalky nebo dlouhý skok v půlce cesty.

Jako první se do vrcholové části dostává Alexandar Mataruga a tři chyty od topu ho zastavuje konec času.

Hned po něm jde ze třetího místa Míra. Tahy v první části v pohodě, houpací špalky boj, ale s rezervou. Nádherně skočený skok, trochu boj do spoďáku a jde se rychle sklepat před závěrečnou pasáží. V místě kde to ani Míra sám nečekal, stejně jako všichni ostatní, najednou letí dolů. Co se stalo jsme ani nestihli zaregistrovat tak uvidíme co bude na videu.

Průběžně druhý Jack Müller se do cesty hrne jak divoká voda. Spodní i střední část bez náznaku kompromisu a v super tempu dolézá do místa kde skončil Alexandar. Přelézá ještě dva kroky, ale pak už vítězí gravitace.

Jako poslední nastupuje Marcus Bendler. Obhajuje už dvě vítězství z roku 2010 a 2011. Jestli to co předvedl Jack Müller byla divoká voda, pak pro to co následovalo nemám přirovnání. Jestli loni bylo finále demonstrací Marcusovi síly, tak letos to byla zejména neskutečná dynamika. Těžké fixy a šuky, které řešili ostatní Marcus prostě vynechal a plynule mezi kroky přeskákal. Ještě že pod topem ho trochu začalo táhnout lano a tak ho trochu vytrápil aspoň poslední krok. Každopádně se potřetí v řadě stal vítězem a nás letošní finále může těšit tím, že jsme oproti loňsku měli o jednu účast v semifinále víc a hlavně Míra letos skončil na pěkném čtvrtém místě.

 

Medailisté chlapy:

  1. Marcus Bendler (AUT)
  2. Jack Müller (SUI)
  3. Alexandar Mataruga (CRO)

 

No a pak už následovalo pouze vyhlášení, předání cen a párty. A ta byla letos opravdu poctivá, takže v neděli jsme byli celkem rádi za ne zcela ideální podmínky a tak možnost relaxovat pouze v Thunklammu.

 

Napsat komentář