Letní (nováčkovské) Tatry 2012

          Jelikož se ani po opětovných výzvách žádný z letošních nováčků ani novaček neujal slova ke komentáři či popisu letního tatranského výjezdu, nezbývá nic jiného, než abych to „splichtil“ zase já. Vzhledem, že od září uběhlo už pár měsíců, blíží se Vánoce a konec roku (rozuměj málo času na všechno) a už si nevzpomínám na všechny detaily, půjde spíš o náčrt, krátký přehled, letmý přelet nad tatranským nováčkovským hnízdem. „Lets start!“

panorama 4

            Letní Tatry se už asi druhý nebo třetí rok uskutečňují až v září, což je de facto babí léto, vzhledem ke stabilnějšímu počasí (?) a větší pravděpodobnosti výskytu oddílových instruktorů (?) na území ČR (resp. SR). Obojí rozhodně nepotvrdilo předpoklady a uváděné argumenty. Stejně jako vždycky předtím se akce zúčastnili i někteří stávající členové oddílu, aby pomohli s „výukou“, vynáškou piva nebo třeba jen jeho popíjením a pácháním dobré nálady. Pro letošek jsme pro horoškolu vybrali pro nás netradiční místo – Chatu pod Rysmi a to v termínu od 9. do 16. září. Pár organizačních problémů se objevilo už na začátku příprav, kdy bylo nutné chatu rezervovat na určitý počet dní a osob a zaplatit zálohu. Jednak domluva, možná víceméně pomocí sms (telefonicky výjimečně), nebyla nijak svižná, druhak s tím související i aktuální přesuny lidí a termínů dělaly ještě větší paseku. Nakonec se nám to ale nějak podařilo. Přes léto už jsem neměl moc možností to řešit, protože do ČR jsem se vrátil až 5. září.

Z nováčků jeli Marek, Kuba, Karel, Pája a Pěťa. Kromě mě se vedení nováčků ujal ještě Plyšák, Inženýr a Janča, takže se síly krásně rozložily.

 emerika-tatry 380a

Plyšák v dobré společnosti

9. během krásného odpoledne se většina z nás sešla na chatě u Viktora, vyřešila se forma polopenze, a už se jen v poklidné atmosféře čekalo na zbytek (Marek, Karel, Kuba), který měl dojít k večeru. Když nás Viktor kolem desáté jedenácté vykopal na poval, kluci ještě nedorazili. Viděli jsme je svěží a čerstvé  (do postele) až ráno na raňajkach, když nás Viktor kolem šesté vykopal z povalu. Dorazili prý někdy hluboko v noci.

První den se šlo hejno z nás už tradičně rozlézt na Volovku, kde jsme s Karlem a Kubou vylezli Puškášův komín, Plyš s Peťou si dali myslím Štáflovku a Inža s Pájou JV hřeben. Ráno jsme tam (snad i díky Viktorovi) byli první, ale během dopoledne se stěna celkem zaplnila. Takže ze všech dalších lezeckých plánů, i vzhledem k pokročilému času, v našem případě nakonec došlo už jenom na JV pilíř.

Jelikož piva bylo na chatě málo, žízeň veliká, tudíž cena vysoká, Viktor nám předložil kamarádskou nabídku – když si vyneseme sudy sami, máme zlatavý mok za nákupku. Tomu se nedalo odolat, takže se nás pár sebralo a juchalo dolů na Popradské, kde na nás čekaly dva 30l sudy. Nějak jsme to nahoru do večeře vyvláčeli, takže jsme byli připraveni na den dva špatného počasí.

emerika-tatry 430

Taktéž

V úterý se Janča s Markem vydali na Žabáka, jestli si dobře pamatuju, Inženýr s Pájou šli ještě na Volovku a pár z nás do Galerie Ganku na Puškášův pilíř a Peťa s Peťou (rozuměj Plyšákem) na Karouškovu cestu v levé části galerky, ve které se Peťa s Peťou v tahání střídali. Že to nebylo zadarmo, o tom svědčila povrchová úprava Petiných holení. Den byl pěkný a lezení, myslím, taky.

emerika-tatry 404

Karel dolézá na Galerii Ganku

 emerika-tatry 406

Kuba na Galerii Ganku

 

Následující den už se počasí začalo trochu kazit, ochladilo se a dost protahovalo. Mnoho z nás si za svůj cíl vybralo Žabího koně. A jelikož tam náš oddíl dorazil ze všech nejdřív, odradil další zájemce o výstup už zdálky choulící se frontou u slaňáku. Kuba s Karlem už taky tahali svoje délky, nálada byla pohodová, takže nepohoda nám zas tolik vrásek nedělala.

Vzhledem k tomu, že vítr i teplota byly svěží, vyplynulo už na vrcholu rozhodnutí, že to by bylo pro ten den všechno. Nicméně, když se člověk dostane do závětří, začne přemýšlet, co by ještě napáchal. Takže s Karlem ještě nalezeme do Häberleinky. Píše se 12. 9., tudíž jde o x-té opakování cesty přesně po 103 letech. Už minulý rok jsem seděl pod touhle cestou v to stejné datum, ale okolnosti o výstupu rozhodly jinak. Takže pro mě alespoň morální satisfakce.

 emerika-tatry 412

Karel na Žabákovi

emerika-tatry 429

Slanění ze Žabáka

 

            Bohužel už ve středu večer začalo pršet. Bohudík dorazila druhá skupina z Brna, takže strach, jestli budeme muset oba sudy vypít v menším počtu účastníků zájezdu se rozplynul jako pára nad Viktorovým hrncem a hned další večer vzal kompletně za své, protože pršet nepřestalo, a naopak ještě přitvrdilo. Došlo na obecnou kvalitní zábavu s kytarou, vozembouchem i bez a výpad na vrchol Rysů. Jelikož v pátek biblická potopa pokračovala, padlo rozhodnutí sestoupit z výšin plánů a očekávání do údolí. V sobotu by bylo stejně všude mokro (jen v sudu smutně sucho) a v neděli už bychom museli i tak zvednout kotvy. Takže čas prosezený za pecí jsme mohli strávit lezecky jinde.

emerika-tatry 451

Kontemplativní

emerika-tatry 457

Romanovi se asi nelíbí počasí

Z mého pohledu to bylo pěkné, zaprvé se sešla dobrá banda lidí, takže zábava nevázla. Sice to nebyla horoškola „metodická“ plná nácviků technik a teorie, ale zato jsme lezli, dokud se dalo. Čili praxe a nalezené metry především. Nováčků nebylo tolik a instruktorů zase tak málo, aby se muselo nějak krkolomně improvizovat. Ba naopak, z pěti nováčků měli tři svého vlastního instruktora. Všichni přežili bez újmy a věřím, že taky něco odkoukali a naučili se. A proto doufám, že jim celá akce přinesla z velké části to, co od toho čekali.

emerika-tatry 381

Karel kontroluje polopenzi

 emerika-tatry 416

Kuba Žabák

 emerika-tatry 438

vyRysovaný Marek Párek

 

a další (viz galerie)

 

 

 

 

Napsat komentář