Pod Parou 2012 – ve víru zoufalství a vášně

Pár dnů je do akce, krásně se vzlíná,
užije si i pořadatelova kůže líná,
sucho je v lese, i kámen se třese,
pověsti nezdolné zda dostane se.

Leč blížícím se termínem sváru,
je víc než jasné, že nebude-li s námi Pán,
kosti nám zchladí déšť či kapky mhy v odparu,
a dobrý skutek ve zlém bude dokonán.

…

Byl první říjen, byl boulderů čas,
a vzyvatelův zval ku střetu hlas,
ač předpovědi tíseň zdá se bez výhrad,
na místo samé navezen je celý sklad.

Obhlídkou první ranní, svírá se v hrudii žal,
co schystáno bylo srdcem, stojí teď za výkal,
k potěše snad stojí jen pár slovních hříček,
skvrnitých mloků, po loku lahodného moku, mraky zří oči zpoza víček.

…

Však náhle se valí vlna reků,
co zdolat prostor snaží se, ba i čas,
a nezáleží jim na obdivném davu skřeku.
jen lézti chtějí, výše, dále, bez příkras.

Tedy vítáme Vás v pekle, přátelé,
co ukážete dnes, to navždy zůstane v nás vryto,
a lézt můžete, co hrdlo ráčí, vesele,
dokud to hrdlo hrdostí nebude syto.

…

Tak vstupuji dnes s volbou, v kámen či vůli,
prostor se úží, krátí čas,
sleduji zápal srdcí, ač den je teprv v půli,
a déšť nám v bedra spadl, zatím jednou, vem to ďas.

Leze tu každý kdo má ruce, nohy,
jedno je zda má k tomu v srdci cíl, či vlohy,
Dere se burcován davem, každý, beze studu,
ač jinde moh bych být, zde s Vámi být chci a také budu.

Země je vlhká, bere nám sílu z vloh,
však o to bujnější je vůle zvednout tíži vzhůru,
a nezkalí nám mysl, ni černou pochyb snese můru,
že kolem roste hejno mechů, sem tam bujný hloh.

Tak jen zvesela se derte bájných výšin,
rekové milí, z dob co odvál čas,
vidím vám v duši, volá v opojení, zvučný hlas,
zkouším co Vy, mí mílí, sotva dýši,
nezdolní zdáte se být, vítám Vás.

Štípe se kámen, drolí vůle,
krůpěje krve kanou z ran,
potem je zbrocen, i kdo lez jen z půle
a ten kdo drtil, buď oslavován.

A další krůpěj, snesená nám shora,
nás od kamene k ohni náhle volá,
tak nezbývá než sebrat zbytky sil,
a najít vše, co ráno kdos kde upustil.

Přesun je rychlý, hlad nás žene,
jeden hlt Kozla žízeň nezažene,
a tak ukusujem buřty s vůní kouře,
a pivní mok nám v lačném nitru tvoří bouře.

Když den se šeří, pořadatel ladí hlas,
chce před večeří ohlásit the best of us,
a ač málo na tom sejde, na trůnu letos spočine,
ladné tělo dívky, kdys bylo nevinné,
a houževnaté tělo muže, samý sval,
špatně dnes pochodil, kdo v boj ‘s jej zval.

Děkuji všem, co nevzdali ten den marný boj,
a nahlédli s námi mlze pod závoj,
slibuji příště, bude-li Pán s námi,
lepší že máme s Vámi plány.

Těšte se tedy zase napřesrok,
až písek, svor či rula zvolá,
a přijeďte v počtu hojném, za námi, na rozlez či skok,
a užijte si zase, co Vás láká, vábí, co Vám neodolá.

Poněkud déle po Pod Parou se poroučí … Pikáč