Nebuď nudař!

Véča to krásně shrnul známým citátem: Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle, to tě dojme. Jen se na to podívej. Vidíš to? To není země, to je zahrádka.

V průběhu týdne jsme se domluvili na víkendový výjezd na Peilstein. V pátek to jeden lokálník zabalil, že bude pršet, že je z cukru. Budiž. Ostatní, které jsem oslovil usoudili, že je moc zima, že bude mokro, že raději jen dva jednodenní výjezdy, že…. NU-DA-ŘI! Naštudoval jsem metodu samojištění s horním lanem a usínal s myšlenkou na rakouské krutoprásky.

Ráno jsme se sešli nad aktuálními předpověďmi a začali věštit. Rakousko fakt zapikaný, ale sever překvapil. Rabštejn byla jasná volba. V deset už jsme stavěli stan a já se nemohl dočkat toho osvědčeného Rabštejnského plezíru. Nadšení přerostlo v euforii po zjištění, že jsme ve skalách skoro sami (kromě jedné dvojky, jedné vtipné trojky a správců skal čistící Hlavní masiv – díky borci!).

O tom, že lezení bylo super snad ani nemusím psát. Každý kdo tam kdy byl, si domyslí, a pro ty kteří tam ještě nebyli? Proč ještě ne? Přidaná hodnota tohoto článku spočívá ve vyzdvižení „těch ostatních“ věcí odehrávajících se mimo samotné lezení. Pro nás tři (ne)lezce rebelanty (rozuměj nemající suchost skály na prvním místě) byly stejně tak důležité i ostatní aspekty. To sociálno po lezení, ten problém obstarat si potravu, to přespání v přírodě, to teplo ohně, ten chlad za jasné noci, ta hospoda, ty protančené sandále, to snažení se usnout, i když už se ti fakt chce!, ta rosa po ránu, to samotné bytí. Karpatské hry od Nevrlého do seznamu povinné četby.

Po lezení jsme uvařili výbornou tříchodovou večeři. Pohráli si s Eliškou a Pásovcem (místní psi). Za mírného deště jsme se potom přesunuli do přilehlé hospody, kde jsme si opakovali metodiku a lanové techniky pro nadcházející instruktorák. Véča si objednal klobásu a všechny holky v hospodě povídaly, že mu voní. V pozdních hodinách, po tom co jsme zasukovali všechna lana, jsme vymysleli novou zábavnou hru kombinující prší, pantomimu a dětský dřevěný hlavolam.  Usínali jsme za vydatného deště, který však brzy ustál.

Po takovém krásném dni ti zima nevadí. Překvapením však byla sněhová nadílka. Budíček byl posunut na desátou a to už jsme se probrali na jaře. Následovala vydatná snídaně a Eliška si hraje s Eliškou (ta něžná část naší výpravy). I přes noční nepřízeň byly skály suché. Den jako stvořený na koketování s hlavní stěnou Riga. Vyzvali jsme jí k tanci, prsty zebaly, ale košem jsme nedostali. Krásné lezení, surové počasí s občasným sněžením a poryvy větru vše dokreslilo k dokonalosti. Po dlouhé době rande co mělo jiskru. Příště zas!

V rámci rozvoje Rabštejnského lezení a hlavně v rámci podpory celovíkendových výjezdů vyhlašuji výzvu o zdolání Valle di něco něco (jméno časem upřesním). Jedná se o nějakou místní šarádu o které časem doplním více informací. Nicméně jedná se o vylezení na všechny věže Předních skal libovolnou cestou. Vyberte si jedno místo, kde nastoupíte a po vylezení slaňte na druhou stranu (pokud to půjde), poté pokračujte lezením na další věž/stěnu. Cílem je vylézt na všechny věže/stěny na Předních skalách (nejlépe okruh). Dvojici, která první splní výzvu do konce června 2016 koupím pivo! Přidáte-li k tomu Hranu Riga, tak Vám upeču bábovku. Za vysypání si celého maglajzáku na hlavu v cestě Zelená v sektoru Hřeben bude štrúdl (foto nutné)! Zejména vhodné pro nováčky.

Pečení a přírodě zdar!

Goriláč