Hrubice – manuál k užití

První návštěva Hruboskalska se odehrála tuším 1997. Závěr – všechno osolený, měkký, cesty hrozný, lezou bez mága. Probili jsme Kouřovou na Daliborku, Dračí spáru na Dračí věž, Klasiku na Kápla a zapytlili Údolku. Pak pauza. Dlouhá pauza.

S nováčky proběhl pokus o návrat tuším okolo 2008. Česká hrana na Dračí Zub, jakási hrůza vpravo od „televizní“ na Skauta. Stále pachuť, divný pocit, ale jaksi tomu přicházím na chuť. Opět pauza.

2015 poptávka na podzimní vodění v Tatrách hnusně, Sasko nejistá předpověď, Český ráj ok. Super tři dny v lehkých klasikách. Údolka na Podmokly, Maják, Skaut, Lebka, prostě spousta cest v obtížnosti V, max.VII. Super lezení, místy trochu solivé, ale obecně dobře jistitelné a hlavně úžasně zážitkové. Opět pauza, ale naštěstí už výrazně kratší. Bohužel pro návštěvy Skaláku nesmí být vlhko, ale nesmí být ani moc vedro, no prostě podmínka není vždy.

Babí léto luxus, takže volba na lezenici je jasná. Protože se ve skalách necítím dobře, když tam nejsou lidi tak jedeme na pondělí, úterý a středu. Bál jsem se hrozně, byli jsme ve skalách i přes super počasí úplně sami. 3 DNY super lezení a bez lidí, pecka :-)

DAY 1

Krásná klasika „Egypská hrana“ VII na Sfingu. Pod prvním trochu solí, čím výš, tím líp a mezi prvním a druhým se hodí do hodin tvrdší kevlarka.

Večerní věž, „Ranní cesta“ VIII. Hvězdičková cesta, famózní lezení po krásných chytech, kruhy kousek dál, ale bouldr vždy u kruhu, pod třetím v římse dobré hodiny a další i v dolezu na vrchol.

Dominstain, čím jiným než „Smítkovou cestou“ VII. Vylezete na předskalí a nevěřícně koukáte nad sebe. Nakonec před nosem objevíte hodiny na tenký tvrdý kevlar a zanadáváte, že nemáte háček na protažení. Nakonec tam tu smyčku nějak procpete, ale tuhle tam Smitka 100% neměl a pustíte se nad sebe do neznáma, prostě když to vylezli tehdy a dali za VII, nemůže to být těžké. Nakonec není, je to popičovka, ale smekám před odvahou prvovýstupce.

Taktovka, „Normálkou“ VII. Dlouhou dobu nerealizovaný výstup a další odškrtnutí z „wishlistu“. Poměrně zajímavý dolez na vrchol, takže možnost OS kazit nebudu, přišli by jste o zábavu, každopádně to není žádné harakiri, tak ho tam nepáchejte.

Kapelník a jeho slavná „Údolka“ VIII. Přeci jen bych kecal, že jsem tak trochu nebyl nervózní. Pytel v ní visel už 21 let :-). Na konci spáry jde babuláč nebo velké UFO. V sokolíkách celkem slušné smyčky a menší UFA no a hlavně pod kruhem, co je až ve 40 metrech jsou vlevo v římse poměrně dost slušné hodiny. V expozici dobrat a tři kroky na pískovcovou osmu celkem zabrat, no a pak už je to za odměnu až nahoru. Barevné listí, modrá obloha, večerní slunko, splněný další z lezeckých snů.

Na dolezení ještě rychlý výběh Podmokelské „Údolkou“ V, přeci jen výhled na Kapelníka je z Podmokel nejlepší. Pak už jen večeře a chrupec.

 

DAY 2

Poprvé výlet do Příhraz. Držím se doporučení domácího kolegy a tak trochu se hned od první cesty nemohu zbavit podezření, že měl při doporučeních mírně nekalé úmysly.

Zahajujeme na Věž Slávy Korčáka „Vzpomínka na Josku“ VII. Když u prvního kruhu stojím v sokolíku, oči namotané na kruh, ale nějak nemám myšlenku jak ho čistě cvaknout, neváhám a chytám. Na rozlez, hmmm… Dál už to šlo, ještě trochu kyselo pod druhým kruhem, ale UFO to jistí. Přímý dolez přes převis je za odměnu.

Pokračování, „Maškova cesta“ VII na Měsíční věž. Krásné stěnové lezení, obkroužíte věž nejdřív zprava doleva a pak zleva doprava, no a přitom přesvědčujete jemné skalní struktury, že tam vlastně vůbec nejste a nemají tak tedy sebemenší důvod k odlomení. Každopádně krajinově vděčné, pod prvním tutová smyce, jen když by jste upadli pod kruhem je to tak -3m pod úroveň povrchu. Ale je tam měko, písek a jehličí…

Pokračujeme na Sloup „JV cesta“ VII. Trochu nám bylo zamlčeno v doporučení stavění, no nakonec ho zvládáme a pak už krásné stěnové lezení za odměnu. Dobré štandovat hned v prvním, pak ve třetím a pak už to napohodu bez hoblování skály lanem dolezete až nahoru.

Když Příhrazy, tak Kobyla. Volíme míň olámanou a asi i lehčí „Německou cestu“. Štand v prvním, pak traverz do druhého za hranu, dobré ostré díry, žádný stres. Od druhého nádherné vzdušné lezení po hraně po super kyzech, u pátého spíš zleva a vlastně tam chvilku zase vůbec nejste no a na rameni si ještě trochu zabouldrujete k vrcholu.

Pak jsme si střihli tři pytle. Nedá se občas vylézt všechno takže doporučuji „Discobolos“, „Chrommolybden“ a tu třetí jsem raději zapoměl.

Na spravení počínající trudomyslnosti si dáváme krátkou, ale hravou „Údolku“ VII na Františka. Smítko, Procházka. Klasika od klasiků.

DAY 3

Zpět na Hrubici.

Nevylézt si na Skauta „Televizní“ IV, neboli „Jižní spáru“ to byl bylo provinění proti koloritu a hlaně bylo třeba srovnat pošramocené sebevědomí a nabít jistotu. Takže takový malý návod.

Hned navazujeme „Bobříkem kvasu“ VII na Skautskou věž. Nádherná, perfektně jistitelná sedma s klíčem okolo prvního kruhu. V druhém dobrat a mastit na vrchol. Žádná pasca, krásná hvězdičková  cesta.

Logickým postupem, jdeme na Lebku. „Nedodělaná cesta“ VII. Pod kruhem dobré smyčky, pak nezmatit okolo kruhu a dobře zajištěný dolez na polici pod hlavou na kterou se kvůli lokálním pravidlům neleze. Ve vedlejší Kachařově cestě za VI mezitím nalézá starší lezec. Ještě se rychle bavíme, že jsem tam byl dva roky zpátky celkem smutnej no a nakonec si dávám Nedodělanou cestu ještě jednou a hážu lano shora. Přeci jen je lepší, když mají všichni nakonec fajn den a nikoli hrdinské zážitky.

Na Durangu jsem byl dva roky zpátky, tak letos Únorová“ VII normálkou. Horsky orientační nástup a přístup na předskalí. První kruh v pohodě, ve vycementovaných hodinách pd druhý prostě nejste, normálka a jak cavknete tak krásný a delikátní, skoro Adržbašský rajbasový dolez.

Hned z vrcholu Únorové koukáme na „Fifanúv sokolík“ na Ocůn, takže co jiného. Průlez skalním oknem z náhorní strany věže do údolí, štand v hodinách a pak už jen převisek a jazda jednou z lehkých, ale o to spektakulárnějších cest Skaláku na vrchol věže.

Výstupy jsou na Hrubici někdy tak trochu expediční. Štand v každém kruhu, a tak. Výborně si šatndování procvičíte třeba na „Rudé hraně“ VII na Dračí věž. Dobírák na předskalí, traverz k prvnímu, štand. Rovně vzhůru k druhému, doporučuju neštndovat, vlevo sršni a pokračovat do třetího, štand no apk už přes čtvrtý na vrchol. Peckojidní klasika a doporučuju se podívat, kdy udělali prvovýstup. Námět k zamyšlení o naší lezecké úrovni.

Po slanění hned dáváme „Porcalovu stěnu“ VII na Větrník, kde vaše odhodlání prověří nástupový převisek, který je nakonec výrazně lehčí než vypadá. Určitě dobrat v druhém kruhu a pak na pohodu dolézt, bohužel řada lidí to leze v kuse a výsledek je na věži více než vidět.

Se vzpomínkovým optimismem se vydává zakončit den „Údolkou“ VII na knihu. Chyba, nevěřte vzpomínkovému optimismu. Když nad hodinama pod druhým stepuju v nástupu do spárky, nějak si nepamatuju, jak nepříjemný ten nález je. No a ta horní spára byla tehdy přes dvacet let zpátky taky nějak lehčí, na druhým. Výhled na Valdštejn, Trosky ozářené večerním podzimním slunkem, Kozákov.

Snad to na jaře vyjde a třeba se pár dní podaří. Že by s Horoškolou?

PS: Fotky jsou z dřívějších výjezdů, letos jsem si zapoměl foťák. Aspoň bylo víc času na lezení a co má člověk v hlavě, to se nesmaže :-)

PS2: Doplnění od dotyčného domácího kolegy, kterému za doporučení a tipy tímto děkuji. V zájmu zachovaní autenticity plný přepis komunikace z Mesengeru: