How I met Inža’s mama

Milé děti lezkyně a lezci, když na má bedra dopadnul tento nelehký úkol, abych v pár odstavcích vystihnul všechny horoškolové radosti, strasti, pocity, necity, smíchy, breky, všechny ty jiný vzpomínky a taky co nám to dalo/vzalo, jestli to potkalo naše prvotní očekávání, proč jsme do toho vůbec šli a jak se cítíme teď a jak se budem cejtit zejtra, myslel jsem, že bude stačit, abych byl vtipnej jako obvykle a bude to lačes. No, ani ho..o…už nad tím sedím druhou hodinu a vůbec netuším jak začít, protože těch momentů, na které nikdy nezapomenu je tak moc, že by na to nestačilo ani tisíc slov (nekecám, minimálně na tři Raffaella).

Po třetí hodině jsem si řekl, že na to půjdu pragmaticky a načerpám inspiraci z internetu. Přece musí být způsob, osnova nebo snad návod, kterým co nejlépe vyjádřím či vystihnu, jak nezapomenutelný úsek v našich životech to byl. Jak skvělé bylo poznat tolik příjemných a férových lidí se stejným nadšením pro lezbu a ještě být překvapen, že půlka z nich je ze Slovenska. Jak uspokojující a zdrcující byly vědomosti a zkušenosti, které jsme hltali z úst našich větrem ošlehaných a horami zocelených instruktorů. A pak, ještě, než koně klus proměnil v cval, jsem ten návod našel!

No vlastně, nebyl to úplně jakože návod typu „Jak napsat článek do výročky, který vystihne posledních 365 dní tvého života, které výrazně ovlivnila horoškola“, ale titulek zněl spíš jako „Hlavní rozdíly mezi funkčním a nefunkčním vztahem“ (credit: novinky.cz). Říkám si „ty vole, jasně Honzo“ není přece cílem popsat den po dni v harmonogramu horoškoly, že tu byla teoretická dvouměsíční část, kde nám Inža s klukama na stěně ukazoval uzly a metodiku, Bača nahatého Chrise Sharmu, Lájoš s Vlasáčem první pomoc a Zoban, jak budeme na celou horolezeckou výbavu potřebovat asi 8 průměrných platů a že se vyplatí umět poznat cirrus a nekrmit se prášky proti rychlosti. Pak úžasná praktická část s lezeckými výjezdy zakončená týdnem na Brnčálce, co víc si může mladý nadějný a začínající lezec/lezkyně přát??

Nejspíš si teď říkáte „wtf“, co má společného článek o vztazích z Novinek a horoškola? Na jednu stranu nic a na druhou stranu hodně, protože my jsme za ten společný půlrok nezískali „jen“ cenné zkušenosti do lezeckého života, ale především dobré kamarády, mezi kterými je funkční vztah. Jak jsem se totiž dočetl v článku, paní Laura Lifshitzová (specialistka na funkční a nefunkční vztahy) udává 6 klíčových bodů, dle kterých poznáte, že to v naší skupině opravdu funguje:

1. Stabilita

2. Respekt

• 

3. Intimita

• 

4. Podpora

• 

5. Bezpečnost

6. Přitažlivost

• 

Rozhodně ale netoužím vyčerpat všechen prostor jen svými slovy a chci se s vámi podělit i o výsledky malého dotazníkového průzkumu (čti excelová tabulka) a pár odpověďmi na otázku:

„Jaký je tvůj nejsilnější/nejlepší/nej zážitek z horoškoly?“

„Ked sme s Dáškou donutili Pavla Dedíka aby sa vzdal raňajok na Brnčálke a vstal o 5 ráno s vidinou že budeme prví na nejakej ceste, názov si už nepamatám, na čiernom štíte, tiež malo pršať tak sme to chceli stihnúť do dažďa, po dvojhodinovom výšlape sa predpoveď zhoršila a my sme chodili pod nástupom na cestu hore a dole v snehu a nevedeli sa rozhodnúť či liezť či nie, medzitým prišli ostatní, začalo liať a schovali sme sa pod velkým šutrom :)“ – Janka Danišová

„Asi ne nejhezci zazitek, ale nejintenzivnejsi rozhodne, kdyz jsem s Peterem Matulou a Karin lozil na Vtacniku a nekde 5 m pred koncem treti delky se mi vykloubilo koleno.. bolest ze nevim jestli pujdu nahoru bo dolu, nakonec to vyslo nahoru pote co mi se stejnou bolesti koleno naskocilo zpatky. A bonus, nasledujici den mi 2 ruzove zazraky dovolily natahnout prvni delku za 5 a na druhem dokoncit zbyle 2 delky. Diky obema spolulezcum za podporu!“ – Matěj Lédl

„Keď som ťahala s Goriláčom cestu. Strašne ma podporoval a potom som sa do neho tajne zamilovala. <— TOTO písal Panvica! :D
Ja by som chcela pridať super zážitok ako som sa ráno na Vtáčniku zobudila a našla si stan na aute Kamdátov :D“ – Zuzka Godzilla Maruniaková

„Cesta Přes Fichtli na Milencoch v Ádru. Ťahal Peťo Matula, druhý šiel Pánvica, ja tretí. Myslel som že po prvom metri umrem, po asi 15 minútach čo som sa nevedel pohnúť ani o milimeter a chalani už roztrhali prusík jak sa mi snažili dať domopoc som musel vyprusíkovať. Zvyšné 3 hodiny strašne super zaujímavá 4-dĺžka!“ – Rišo Polaroid Trebichavský

„Moj najlepší zážitok z horoškoly bol keď som na Durnsteine ťahala jedny zo svojich prvých ciest vonku. Boli to pre mňa ako ultimátneho bojka dosť doležité momenty.“ – Kamča Mráziková

„Nejvíc zážitek byl cesta na brnčálu s kamdátama. Včetně spaní na Liptovskej mare“ – Peťa Mongol Svobodník

„Jednoznačně Vtáčník. Když jsem se tam docrcal s celou rodinkou a večer jsem zjistil, že jsem zapomněl všechny spacáky. A přitom nám to pořád opakovali. Partner-check! A Johny v plese .. na to se nezapomíná :)“ – Míša Petrov

„Keď som liezla s Jankou a Petiim vo VT a pri zlaňovaní som mala hodiť v poslednej dĺžke dole lano, čo som aj s obrovským nasadením a povzdychom, ako keby som ho hádzala aspoň do druhej doliny, urobila a lano padlo celé zbalené asi meter pod nás na policu. :D A potom ešte jedny raňajky na Vysočine, keď prišiel pán správca a hovorí: tak já nevim jestli tady máte mongoly nebo idioty… :D“ – Dáška Černá

„Pozitivních je hodně, ale silný mě napadl tento. Neděle ráno na Vtáčníku, po pár hodinách spánku, se slušným drakem, koordinací pohybů blízkou nule a po dlouhém sezení v laně, konečně udolaná první délka cesty Tatranka/Tatarka/Tatanka/nebo co. Ve druhé délce po tom, co Mongol na prvním vytáhl sotva 2 metry, jsem se ztratil někam do křoví a nahoře bolavá hlava zvládla jen rozhodnutí, že je poledne a jdeme raději do hospody na hokej :D. Hned po nás cestu vylezl, ehm práskl i sám Petííííííííí a zabalil to ten den taky :D.“ – Tom Mongoloid Klemeš

„Asi když jsme se na vtacniku potkali na vršku Strednej já s Jančou a Andrej s Broňou. cesta supr zážitek, takže já s Andrejem rozzáření jak sluníčka a Janča s Broňou pěnily, že jsme poslední na skále.“ – Petiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii Malásek

„Mojím najlepším a najintenzívnejším zážitkom z horoškoly bol týždeň na Brnčalke. Videl som krásne hory, bol so super partiou a videl som nahého Johnyho v plese.“ – Ondrej Pánvica Vicen

Co říci závěrem?

Nechtěl jsem tu rozepisovat celý náš rok, lezbu po lezbě, přednášku po přednášce, hlášku po hlášce, na to by mi opravdu pár stran nestačilo a stejně by to nikdy nebylo plnohodnotné. :) Troufám si říct, že není ani tak důležité co všechno nebo kde jsme to zažili, ale hlavně s KÝM jsme to zažili. Za celou partu horoškoly 2019 chci z celého srdce poděkovat všem, kteří se nám po celou tu dobu aktivně, mile a vždy s ochotou věnovali, nezapomeneme !

Speciální poděkování bych chtěl za výchovu tak vzorného vedoucího jako je Inža věnovat jeho mámě, která s námi po celou tu dobu byla, i když ji nikdo nikdy neviděl. Děkujeme !

Za horoškolu 2019 zodpovědně sepsal
Johny Kamdát
za asistence paní Kamdátové