Makedonie – kaňon Matka u Skopje

Ahoj,

možná to je pro některé nošením dříví to lesa, ale tento článek by měl být skromným tipem na vícedélkové rodinné (= vídedélky v rozmezí IV-VI) lezení vtáčnikovského typu (štandy vynýtovány + občas je nýt i v cestě s tím, že zbytek se dojišťuje vlastním) v Makedonii poblíž hlavního města Skopje u přehrady Matka. V době, kdy jsme o oblasti hledali bližší info, se jako nejlepší zdroj ukázaly být webové stránky www.alpinizam.org (info o oblasti Matka konkrétně na této adrese: http://alpinizam.org/eng/rock/matka1.html ), případně Lonely Planet průvodce Jadranské pobřeží – některé informace nám ale chyběly, a proto vznikl tento článek (a taky v reakci na Bačovu výzvu, ať neaktivní členové ráčí občas něco udělat :o).

Místní oblasti říkají jezero Matka nebo kaňon Matka, ale ve stutečnosti jde o klasickou přehradu v nádherném údolí. Leze se po vápně a existuje zde několik sektorů s tím, že krátké cesty (povětšinou sportovky, ale lze si najít i krátké lezení po vlastním) jsou v různých sektorech a vícedélky jsou zejména v sektoru/stěně Otmar (cca 150 metrů). Pokud se budete držet jen Otmara, tak jde o lezení na víkend/prodloužený víkend – tj. není to na samostatný cíl lezeckého výletu, ale jde o vhodné doplnění lezení po Makedonii na pár dní.

Základní info k lezení včetně topa Otmara je na shora uvedených stránkách (alpinizam.org), a tak přidávám pouze pár konkrétních praktických postřehů, které jsme na internetu před výpravou (září 2014) nenašli:

Doprava ze Skopje:

Nejlevnější variantou je autobus – ze Skopje jezdí přímá linka č. 60 (cca 40 minut) za pár korun, případně s jedním přestupem (číslo Vám řeknou místní – myslím, že to bylo 22 nebo 24) s tím, že na přestupovém místě (konečná prvního autobusu) se na vás sesypou taxikáři a budou vám tvrdit, že další hodinu nic na Matku nejede, avšak když 10 nebo 15 minut vytrváte, jede navazující bus. S přímou linkou i navazujícím busem se vyvezete až na konečnou.

Další možnou variantou je taxík, který Vás vyveze o fous dál oproti autobusu (autobus nezajíždí až k zákazu vjezdu) – tuto možnost jsme nevyužili, a tak cenu neznám.

Pokud se budete dopravovat autem, tak by asi bylo nejlepší zastavit u domu místních a vyptat si svolení k několikadennímu parkování na jejich pozemku (před zákazem vjezdu ze silnice vedoucí podél řeky odbočuje několik menších komunikací do svahu vzhůru podél chat/domů, u kterých jsou podle všeho dobrá místa na parkování). V průběhu slunného dne se totiž přístupová cesta podél řeky zaplní auty (údajně zejména Albánců) domácích, kteří jedou piknikovat podél řeky Trešky (ta údolí vytvořila a zásobuje vodou přehradu Matka) v klasickém balkánském stylu (odpadky, hlasitá rádia, gril, koupající se děti a kluci a na břehu poctivě čekající zahalené manželky) a pokud byste parkovali až blízko před zákazem vjezdu, tak dost možná riskujete škrábanec případně vykradené auto (alespoň makedonští lezci decentně upozornili na u řeky se koupající Albánce – těžko říct, zda nešlo jen o nadsázku v souvislosti s problematickým soužitím makedonské většiny a albánské menšiny).

Tábořiště:

Přespat zadarmo (možná se za přítomnosti správce malé chaty, na kterého jsme ale za tři dny nenarazili, platí – podle vyjádření místních to bude ale drobný obolos) lze u kláštera (rozměrem spíš malý kostel – ale všude je uváděn jako klášter) sv. Nikola Šiševski. Je zde zdroj vody, turecký záchod, ohniště, pěkné místo pro stan a v noci lze svítit zářivkou z přilehlé horské chatorestaurace (to jsme nedělali, protože jsme nepotkali správce chaty, ale makedonští lezci tvrdili, že s tím není žádný problém).

Na tábořiště se dá dojít třemi způsoby:

a) Od zákazu vjezdu pro auta jdeme pořád jedinou možnou cestou bezprostředně kopírující levý břeh. Mineme hráz, až dojdeme k hotelu-restauraci Matka (dle Lonely Planet lůžko/noc za 500 MKD, mají tu točené pivo, ale jde o nejdražší hospodu mimo Skopji). U restaurace jsou bezmotorové loďky k pronajmutí (za relativně nízký peníz se dá půjčit loď a projet celou přehradu – někde dál proti proudu má být jeskyně dostupná jen z vodní hladiny). Též se tu dá zajistit převoz na druhou stranu břehu za půl eura na osobu – na druhé straně se vydáme nahoru vyšlapanou pěšinkou a za 10 minut chůze do kopce jsme na tábořišti (tato varianta přístupu je zachycena zde: https://www.youtube.com/watch?v=8g50QyW8iLc ).

b) Další varianta začíná stejně jako předchozí – od zákazu vjezdu se vydáme k hrázi. Nahoře u hráze je strážní železná bouda, ze které je vidět na hráz a okolí pod ní. S ostrahou se domluvíte a prokážete se ČHSkou nebo ÖAV, že spadáte pod UIAA a měli by vás pustit přes hráz, odkud pokračujete dvojkovým/trojkovým hřebínkem pořád nahoru, až dojdete na vrchol Otmara a odtud jste sestupovkou za chvíli v tábořišti. Během našeho pobytu tuto variantu absolvovala jedna dvojka tamních lezců, která nás o této možnosti informovala (na topu je cesta zakreslena jako č. 1 – část hřebenu je zachycena na tomto videu: https://www.youtube.com/watch?v=nyQgLJm7laU ).

c) Třetí a nejzdlouhavější varianta (tj. je lepší spíše pro cestu z tábořiště dolů) začíná u mostu zavřené (opuštěné) restaurace, kterou potkáte mezi konečnou autobusu a zákazem vjezdu (tj. od konečné jdeme proti proudu řeky) – z levého břehu přejdeme na pravý, kde natrefíme na značku (červený bod) a pokračujeme do kopce přibližně proti proudu (cesta se ale brzy od pravého břehu odkloní).

          (tábořiště shora)                       (místo pro stany a zdroj vody)                  (Otmar….. a Evka)

Tip 1:Pokud se na konečnou/k zákazu vjezdu dostanete pozdě a nebudete chtít jít na tábořiště za tmy, je možné se zeptat místních a někdo vás u sebe nechá přespat (na divoko se podél řeky pod přehradou spát moc nedá, protože přístupový břeh je obsypán chatkami). My jsme se takto doptali k rockerovi (videomedajlonek tu: https://www.youtube.com/watch?v=BnymCxenFz0 , oficiální web zde: http://www.dane.de , jeden z hitů kapely Karamela, jejímž je členem: https://www.youtube.com/watch?v=d8I0CucfGNI ) – je to docela zážitek. Nevýhodou je, že další den nic nevylezete.

Tip 2: Pokud budete přespávat u kláštera jen ve dvou se svou drahou polovičkou, pak se může lehce stát, že se při západu slunce ozve několik dávek ze samopalu (kulometu, útočné pušky atp.) – výstřely se u tábořiště pěkně rozhléhají a dodávají místu balkánskou atmosféru. Dále uvádím prakticky otestovaný algoritmus, který velmi nedoporučuji: přítelkyni, která je relativně v klidu, sdělit, že raději nebudeme zbytečně svítit a hlučet → drahá polovička začne být lehce nervózní, ale to vy nezjistíte, protože během jedné minuty usínáte → ve druhé minutě začínáte chrápat s takovou intenzitou, že jste slyšet i dole na protějším břehu v hotelu-restauraci → ráno podle sdělení drahé polovičky kolem stanu chodilo „asi“ zvíře, které ale dupalo jako člověk, takže se přítelkyně nevyspí celou noc (co kdyby to byl opravdu člověk… :-)).

Domácí nám tvrdili, že šlo o pytláky, ale těžko říct, zda je normální lovit dávkou. Nebo možná někde v údolí trochu popili a stříleli do vzduchu, což se údajně děje také často. Navíc v Makedonii dochází pravidelně k násilnostem v souvislosti s etnickým složením obyvatelstva (početná albánská menšina x makedonská většina) s tím, že je vše komplikováno vývojem po parlamentních volbách (opoziční strana neuznala výsledky voleb), a tak je vhodné si před odjezdem zjistit aktuální bezpečnostní situaci.

Sportovky-jednodélky:

V oblasti Matka lze najít i sportovní jednodélky, ale ty jsme nevyzkoušeli – základní info o jejich přibližné poloze a obtížnostech je zde: http://www.climbing-macedonia.com/matka-sport-climbing.

Pokud byste měli po zlezení Otmara chuť na něco krátkého, lze od místa určeného pro stany sledovat vyšlapané pěšinky k nedalekým skalkám (2 minuty chůze?), kde lze v krátkých lehkých kvacích bojovat o život po vlastním (v některých „cestách“ jsou skoby). Tyto cvičné skalky jsou vhodné pro léto, když brzy ráno přelezete Otmara, než se do jeho stěny opře slunce a chcete si ještě symbolicky zalézt, tak tyto skalky nad tábořištěm jsou ve stínu o trochu déle.

Odborný dozor:

U hotelu-restaurace Matka je malá dřevěná bouda, ve které sedí člen horské služby a na stěnu Otmara má přímý výhled. Pokud se mu zdá, že je lezecká dvojka pomalá a blíží se noc, tak se hulákáním přes vodu dotáže, zda je vše v pořádku (viděli jsme u místní dvojky). Stěna Otmara je na doslech od restaurace na druhém břehu.

Číslo na makedonskou horskou službu v oblasti Matka: +389071261013

p.s.

podle všeho zde bylo již několik brněnských lezců v této oblasti, takže je možné, že i na schýze proběhlo bližší info, a pak je tento článek zcela zbytečný :-) (snad i tak alespoň někomu poslouží jako doplňkový zdroj)