Skleróza budiž pochválena

Budiž vám tento příběh varováním a ponaučením abyste nedopadli jako já. Masochisté a případně také zapomnětlivci nechť jej přijmou jako seznam cest, vhodných v případě, že se vám stane to co mě. Nováčci, kteří mají ještě paměť v pořádku, mohou seznam cest využít pro případ, že se nedopatřením ocitnou v Ádru a budou si chtít něco sami a na pohodu vylézt. Stačí pár smyček, večer v hospodě nakoupit trochu morálu a můžete vyrazit….

Představte si pohodové dopoledne na chalupě v Ádru. Skály pomalu osychají, rosy bylo po ránu tak akorát, aby si pes vymáchal břicho. Teta Markéta je nejhodnější – žeprej pohlídá děti, abychom si mohli s Jarčou jít zalézt. Takový luxus už nás nepotkal několik let, takže teta děkujem. Rychle nabalit cajky a valíme na Križák, s vidinou pěkného dne. Dokud to teta vydrží …

Kávičko-čokoládka na terase, buchta k tomu a rychle někam na Ovčáka ať se trošku rozhejbem. A už to lítá. Sedák, smyčky, ufo, pchátko … SAKRA … kde jsou lezečky?? Dopr… my jsme nechali na chalupě OBOJE LEZEČKY!!!! Uuuuff …

Pěkný den se rozplývá v nenávratnu. Na chalupu je to půlhoďka tam, půlhoďka zpět, do toho jak nás uvidí děcka, už se zpět na Křižák budeme probojovávat dost těžko. Prvotní nasranost přechází v mírné zoufalství, které se postupně transformuje v zoufalý nápad. Bude větší zoufalství lézt bez bot, nebo přijít o to, co jsme tak rychle nabyli? Nu což … uvidíme…

Navázat, smyčky přes rameno a jdem na to. Nic lehčího jak Severozápadní stěna na Ovčáka poblíž není, je to po pěknejch oblinách, lehká čtverečka se spoustou smyček, no tak šup šup …

Hm … hm… trochu to studí … prsty otřít o lejtko ať se to tolik nesype … sakra ono to celkem slušně stojí … a vůbec to nesmeká! Kotníček do spáry bude asi trochu kentus, ale to se tady nekoná, tak šup šup nahoru …

SAKRA ONO TO STOJÍ LÍP NEŽ V LEZEČKÁCH!
A CEJTÍM U TOHO, NA ČEM STOJÍM!!
TOHLE SE S BOTAMA NEDÁ VŮBEC SROVNAT!!!
TO JE POCIT …. NO ÚPLNÝ SPLYNUTÍ S PŘÍRODOU …!!!!
TO SI ZAS O MĚ BUDE NĚKDO MYSLET, ŽE JSEM ÚPLNĚ ZMAGOŘIL ….

Na vrcholu pocit jak na vrcholu blaha. Tak zkusíme vedle na Křeslo ještě Křeslo pro hosta. Lehčí VIIa se nikde nekoná. Na Pačmákovky Pravý komín – pěkná trojka, nahoře trošku odlez, tak opatrně. Cestu zpestří štand v hodinách na vršku pilíře a překrok (nebo podle chuti přeskok) ke slaňáku. Jihovýchodní na Vyhlídkovou placku je sice trojkový krátký kvak, ale nekupte to za ty výhledy na Ádr a romantiku nahoře. Stěna hrana na Čertovu stěnu už je za šest … dole se lezese, ale zase nahoře pěkný chyty a smyčky, jenom pěkně v klidu a je to za náma. Koutová spára na Dvojče, trojka, kout, krásně lehce na rozpor. No, teda nahoře v koutě trochu po kyzech, bosky to není nic moc. A kotníček do spáry je fakt kentus. No dyk jsem to říkal. Ale oblinky na půlku chodidla, ty když jsou vyhřátý od sluníčka tak akorát, to je vám akupresůra! Proti tomu je masáž chodidel od polonahé thajky úplnej dětskej čajíček. Šípkovej.

Pak Velikonoční na Hodináře, trochu vypečený první kroky a už lehce nahoru. Jen pozor, ve výlezu to trochu solí. Lehčí je na stejnou věž Západní stěna. Trojka s hvězdou ale nahoře to solí úplně stejně. Na Pahorek Raport a vedle Hodinová mzda … a takhle to jde celý den.

Hm, bříško za palcem začínám mít trošku prodřený … tak to už bychom skončili, do hospody je to kus cesty. Krakonoš u Peňáka jenom syknul. Plzeňka u Tošováka je jak pohlazení. Vitamín B určitě na kůži dělá dobře.

Druhej den jdem s dětma na kvaky za Větrnou, bo nejsme žádní krkavčí rodiče žeano.
Začínáme Hranou na Lichváře …

SAKRA TO NENÍ MOŽNÝ, TY MUIRY JSOU JAK KOPYTO!
V TOMHLE SE ALE FAKT NEDÁ LÍZT!!
POČKEJ, JÁ SI SLEZU A VYZUJU SE!!!

… připadám si trochu jako magor. Najednou mi chybí ten pocit, že cítím každé zrnko pod nohou.

A pak už dál naboso lezeme na okolní kvako-věže co nám přijde pod ruku – na Boba a na Bobka, Olympijskou … taky nelze nedoporučit Vaškovu hranu na Věž Tondy Rouska.

Jenom kdyby se mi kůže na palci nezačínala třepit na proužky a bříško za palcem neprosakovalo krví a bylo by to supr. Asi jsem měkoň kterej má po deseti cestách prolezený nohy. Ale co by člověk neudělal pro dobrej pocit. Teď už jenom trochu zregenerovat, aby to šlo zase.

Jak na Křížáku tak v Ádru jsou mrtě cest, které jsou vhodné pro začátek v oblasti. Výše jmenované klidně i bez bot, ostatní (aspoň na začátek) raději v lezečkách. Zájemcům rád doporučím podle zájmu a výkonnosti zábavu na další dny, týdny, měsíce či roky. Stejně tak budou mít řadu hodnotných doporučení jistě i Lájoš, Zobča, Tomášek, Bača, Pidi, Marek Žák, Kubo a další Ádroví škodiči. Jako skvělý zdroj informací poslouží také databáze www.piskari.cz či záznamy na lezci.

Na závěr rekapitulace, pod čarou vždy něco dalších doporučených cest pro mírně pokročilé (předpokládají se boty, morál a někde i větší znalost smyčkování, nicméně povětšinou jsou relativně bezpečné)
Co jsem zapomněl rád doplním v Ádru u piva :-)

Křížový vrch:
Pačmákovy věže – Pravý komín (III)
Vyhlídková placka – Jihovýchodní (III)
Dvojče – Koutová spára (III)
Hodinář – Západní stěna (III)
Pahorek – Hodinová mzda (III)
Ovčák – Severozápadní stěna (IV)
Hodinář – Velikonoční (IV)
Čertova stěna – Stěna hrana (VI)
Pahorek – Raport (V)
Křeslo – Křeslo pro hosta (VIIa?)
——————————————
Pevnost – Večerní (III)
Ovečka – Severozápadní spára (IV)
Ústecká – Stará cesta (V)
Podzimní – Severozápadní stěna (V) – nahoře opatrně …
Na šancích – Stín kapradiny (VI) – kruh trochu vejš …
Maják – Údolní (VIIa)
Eskymák – Fluidum (VIIb)

Adršpach:
Několik cest cca III-V na věže okolo OlympijskéBoba, Bobka a Lichváře
Věž Tondy Rouska – Vaškova hrana (V)
——————————————
Polední – Stará cesta (IV)
Bohatýr – Cesta Čurily Plenkoviče (IV)
Mník – Snadný výlov (V)
Král – Stará cesta (V)
Járková – Vybíhačka (V), Hranka (V)
Babiččina lenoška – Pětková (V)
Zrzek – Východní (V) – do spáry se hodí UFO i rukavice (žába)
Větrná – Pavučinka (VI), případně i Kokšova (VI) – zde nutno dobře umět smyčkovat
Kentaur – Údolní štreka (VI)
Třetí – Přes díru (VIIa) – kruh v nedohlednu, ale jde to
Svatojánek – Zmoklé krovky (VIIa)