Slovenia 9991, nebo 1999?

Ve stejném termínu jako roku loňského se domluvila docela početná skupina lidu z české, Ivanovic a snad i Brna. Termín odjezdu byl stanoven na středu, ale někteří nejtvrdší zabijáci odjeli už v úterý večer. V autě jimž Daneček smete vše živé, co se mu připlete do cesty sedělo mimo výše jmenovaného ještě Aleš, Viktor a já -tj. Pavelka Vilém.

Oproti jiným výjezdům se nám protentokrát rozhodli dělat v rajchu neplechu, odstavili nás a my v duchu počítali kolik asi vyfasujeme za dva kartony piv. Nakonec nic nenašli a tak můžeme romantickou nocí pokračovat dál. Původní záměr návštěvy Holentallu kazí déšť a tak tradá přímo do Ospu.

Díky naší náladě a skvělé bojovnosti, pohoda vole, míjíme Mišju peč a šlapeme nad Osp. Krásné plotnové cesty, sem tam dach, ale ty nás zatím nechávají v klidu. Hned v první cestě nacházíme připomenutí místní etiky, kameň jako pěst přilepený do hladké plotny. Nicméně je to čapáki a tím jak známo získá dobrý lezec až pět metrů. Závěr dne probíhá v „Demolition párty“, kde se vám záda sice prohnou do záklonu, ale v některých chytech schováte děcko.

Pod Pečou se potkáváme s Mrázou a jeho družinou. Propuká hromadná pitka, která i stejně rychle končí, protože o půl deváté máme akorát dost.

Další den jdeme s Viktorem navštívit velkou stěnu. Lezeme „Internacionalu“. Jedna délka AF, jinak OS. Z vrcholu vidíme Kačku s Hopíkem jak lezou nějakou vícedélkovou cestu v plotnách nad Ospem. Večer se potkáváme pod, ale Lokomejdan se nekoná, protože pánové Hop, Zoban a Stoupa s ženami a pan Spejs bez 2/3 svého já mizí spát kamsi do hor. My zůstáváme s Mrázou a jeho družinou za společnosti velice učených lezců z Čech. Tito pánové meh zrak vpravdě orlí, neboť ne každý zahlédne na obloze Jupiterův měsíc lo co má kilák v průměru a má navíc to štěstí, že mu na něj přisvítí Saturn se svými prstenci.

Dalšího dne je klid ve skalách ta tam. Brňáci jsou v naprosté většině, asi 99%. Lezeme opět nad os-pem, krásné Ta po sekaných kapsách, Viktorova rozseklá noha a výhled do velké stěny, jedinečný kolorit jedinečného dne.

V pátek jdeme do nového sektoru, tedy nad Osp, Stoupova přítomnost (člena RDČR) je jakousi zárukou, že bude veselo. Je zde spousta němců a tak po nich pan Stoupa se záměrem získání klidu pro slovanskou řeč hodil z bezpečí prvního Standu osmou, nicméně příště to chce lip mířit. Nakonec se sobota celkem vydařila. Každý chtěl vylézt ještě jednu cestu a ještě tu poslední až nakonec stop vyslovila únava lepičky lezek a nepřítomnost kůže na prstech.

Ještě poslední pohled na zasněžené Julky od Ljublaně a někdo prohlásil že v Pohořelicích dobře vařijó. Byla to pravda, vařijó tam fakt dobře.

Vilda