Paklenica

Protoze, se mi libi jak to tu zacina fungovat, chtel bych po dlouhe dobe prispet i svou troskou do mlyna a podelit se s vami o zazitky z jednoho veseleho vyletu. Omlouvam se, ze budu psat bez diakritiky, ale nejak jeste nemam na komplu instalovanou cestinu :-). Pokusim se to do priste napravit.

Asi pred ctrnacti dny jsme se s Jitkou rozhodli, ze pojedeme na prodlouzeny vikend lezt do Paklenice. Protoze i na me jiz prisla krize a nastoupil jsem v srpnu do prace, cehoz briskne vyuzil

Spek a pravidelne se me uprostred tydne pta, zdali bych nejel treba ve ctvrtek do Tater, aby mi tak vratil moje dotazy z let studentskych :-), byli jsme odkazani na nejake to volno. Volba byla jasna: 28.9. je statni svatek, takze v patek si beru dovolenou a ve stredu vecer muzeme jet. Vse bylo domluveno, auta, lidi, bydleni a dokonce i pocasi :-).

V pondeli doslo k totalnimu zvratu co se tyce osazenstva a aut. Najednou jsme byli s Jitkou dva, o pet minut pozdeji nas bylo sest, potom zase tri a tak porad dokola :-). Cele pondeli a utery jsem nedelal nic jineho, nez ze jsem mel otevrenych v praci asi trilion oken s ICQ, Skypem a Messengerem a pokouseje si vzpomenout na obsah predmetu „Krizovy management“, ktery jsem kdysi absolvoval. Nakonec v utery vecer bylo jasno! Odjezd naplanovan na 8.30 z Brna, kde nas nabere Gita a po ceste nabereme Ricarda na nadrazi v 8.30. Kupodivu jsem z Blavy z prace byl doma v sedm. Doma jsem zastihl Jitku, ktera uz nabalila matros, obleceni a prave dopekala jidlo na cestu. Kupodvu i Ceske drahy privezli Ricarda na cas. Jediny problem byl, ze sme ho na nadrazi nemohli najit, protoze vyjimecne za sebou netahnul po zemi sve poznavaci znameni, velkou modrou svini. Konecne sme vyrazili z Brna smer Paklenica. Po vcelku bezne ,avsak zajiste diky osazenstvu auta zabavne, ceste jsme se ocitli v Paklosce. Jeste trosku jsme se dospali a v osm hrrr do skal. Po ceste jsme byli trosku jeti, takze jsme den stravili na kratsich cestach a na Stupu. Casto jsme taky ocenili pritomnost

Pikace a spol s dvojcaty. Zejmena kdyz jsme vylezli na Stup kde nahore bylo cervene znazorneno slaneni 2 krat 40 metru, na coz by ani nase nove 60-ti metrove lano nestacilo :-):-). Vecer jsme si udelali party na molu, se spoustou jidla a dobreho vina. Spolecnost nam delalo mistni kote. :-)

V patek jsme vyrazili na Maso na hrasky (Mosoraski). V ceste uz byla fronta, takze jsme jeste na nastupu museli jednu dvojku ukecat, ze v tolika lidech to nestihnou vylezt do tmy, tak at se na to radsi vybodnou, a vesele jsme prevzali jejich misto na poradniku :-). Ridice se heslem vcasny nastup horolezcova smrt, jsme nastoupili do steny chvilku po obede. To co jsme potom zazili je na delsi vypraveni. Pred nami lezla Kamila s Marketou a nad nimi nejaci Prazaci. Byli to dobri exoti :-). Lezli v cyklo rukavicich, zrejme po vzoru bigwallovych lezcu. Batoh za sebou

tahali na druhym lane i ve ctverkovych delkach. No vlasy mi vstavaly hruzou na hlave. Navic rychlost jejich postupu, nebyla zrovna tryskova, takze to vypadalo, ze budeme radi kdyz to dolezeme za svetla. Pak prisla perlicka, kdyz nechteli Kamcu pustit k nim na stand, protoze byli nervozni, ze tri lidi to neunese. Podotykam, ze stand tvoril jeden mega kruh a 7 nytu :-):-). V ten okamzik, uz jsme hojne pouzivali Horkyze Slize a ze steny se casto ozyvalo : “ Upozornenie pre zakaznikov: KOKOTI „ . Posledni delku jsme uz lezli po tme. Nakonec se koreni pochlapili :-) a prinesli nam aspon flasku ferneta :-).

V sobotu jsme opet kolem obeda :-) nastoupili do cesty Dr. Brahm. Cesta to je pekna (hlavne delka za 5c a posledni krasna delka v plotne), ale trosku vegetacne vdecna :-). Nicmene sme za cely den nikoho nepotkali, takze samota ve stene, parada.

V nedeli jsme se flakali u more a kolem druhe hodiny jsme vyrazili bohuzel zpet do Brna. Akce to byla myslim pekne vypecena, takze doufam, ze na jare se do Paklosky zase vratime a vylezeme si dalsi cesty v Anci kukove :-).

Tom