Horosvodka 2015 – lokalka.eu

Abyste věděli, že se něco děje, i když se zdánlivě nic neděje, a abyste věděli, co se děje v horoškoláckých kuloárech oddílu, sepsal jsem tuhle krátkou svodku o zimní horoškole nováčků z roku 2014 a o průběhu horoškoly 2015.

Zimní horoškola

Druhý březnový týden proběhla zimní a v podstatě závěrečná část horoškoly z nováčkovského běhu 2014. Akce se uskutečnila, jako už asi počtvrté za sebou, na Brnčálce. Zázemí vynikající a možností spousta. Už v létě na horoškole jsme se u stolu při snídani sázeli, kolik z nováčků nakonec do zimních Tater pojede. Už si nepamatuju, kdo a jaké počty říkal, nicméně číslo 5 bylo magicky vysoko. Nakonec se počet nováčků v zimě ustálil na čísle 4, Eva, Míša, Karel a Robin. K letošním „zimním“ nováčkům se pak připojili ještě někteří z předchozího roku (dvojčata Lucka a Janča, dále Vláďa, Kuba a Martin). Je hezké, že naši nováčci si uvědomují nedostatky na poli rovných příležitostí a respektují genderovou vyváženost, přesně v duchu požadavků moderní doby.

Sraz byl domluven na chatě v průběhu neděle, nicméně někteří přijeli už v sobotu pozdě večer či v neděli brzo ráno. Chata byla neúprosně plná. Jedna skupinka se v neděli vydala na průzkum terénu lyžmo, druhá dobývat/dobívat ledové krystaly do vertikály.

V pondělí měl Zoban a celá ženská úderná jednotka v plánu společenskou pietní akci v dolině, takže lezení připadlo na mužskou složku. Vzal jsem si na starosti Robina a Karla a šli jsme se rozhýbat do lehčích směrů v oblasti Kežmarských strážniků. Na začátek dobré, stabilita Německého rebríku byla ozkoušena. K večeru na večeru jsme se všichni zase sešli spolu s hostem z doliny (Emil) a ukuli plány na další den.

Zoban si vzal Míšu a Evku a šli si vylézt Škotskou anabázu a po nás (já, Karel, Robin) přidali Poludňajší kľud (excelentní, převážně ledové lezení) a dvojčata Lucka a Janča provětraly Emila v Nás nedoběgat na Kežmarskou bulu (mimochodem, znáte film Od soumraku do úsvitu od Q. Tarantina?).

Ve středu si Míša s Evkou vzaly Zobana a vylezly s ním Zlatou nitku, Kuba a Martin šli sundat pytel z Poludňajšího kľudu a my ostatní jsme se odebrali na průzkum ledů. Procvičili jsme se pod Svišťovkou a někteří pak šli ještě zkusit led o žebro vlevo. Polovina týdne ideální coby odpočinkový den.

Čtvrtek se nesl ve znamení postupující fronty a nácviku vyhledávání a vyhrabávání z laviny, jehož součástí byla i záchrana lavinového psa HZS ze zasypaného kotce. Nováčci si vykopali hrob i rundu panáků.

Vzhledem k mé zdravotní indispozici i únavě některých frekventantů kurzu se v pátek vydalo do stěn pouze družstvo Zobanovců (Karel a Eva) na Kežmarskou bulu Veličovu cestu a Martin s Kubou a dvojčaty směrem na Dolný Kežmarský strážnik.

Sobota se nesla v duchu samostatných nováčkovských túr, čímž byla dobyta Ovčí stezka a Polský komín na Dolný Kežmarský strážnik. Martin Goriláč a Kuba si téměř vysólovali krásnou cestu Poľský kút na Ščepanského vežu, Vláďa s Luckou překonali Orlowského cestu a my se Zobanem jsme se dostali přes Ruskou ruletu na Ušatou stráž. Čímž jsme ukončili naše letošní nejen nováčkovské zimní působení v dolině Zeleného plesa. Cestou zpátky ještě někteří navštívili na pozvání místních Tatranců novou drytoolovou oblast, kde si vytahali ruce až na podlahu. No co vám budu povídat, všichni přežili, trochu se večírkovalo a bylo to krásné. Letos to oproti minulým ročníkům bylo ale více komornější. Asi vzhledem k počasí nás na večírky nepřišlo nahoru podpořit víc členů oddílu. Tak snad příští rok.

Letošní nováčci

Jak už mnozí z vás ví z valné hromady, letošní horoškola začala už v lednu v systému dvou oddělených bloků vzdělávání. Do prvního bloku se přihlásilo 16 lidí. Kupodivu všichni bez problémů prošli přijímacími kritérii. Hned druhý týden dva zájemci odešli, aby se v zápětí jiní dva naopak přihlásili. První blok se odehrával na Hudy stěně a v hospodě U Kotelny (přednášky a první pomoc). Do druhého bloku se k mému milému překvapení přihlásili všichni nováčci. Zatím probíhá nácvik záchranných lanových technik, nicméně nedávno proběhl první výjezd do terénu, a to na vysočinské Blatiny. Čímž odstartovala série dalších výjezdů, v podstatě až do konce horoškoly, který je plánovaný na červen.

Na Vysočině se lezlo po cizím i po vlastním, nahoru, dolů, dovnitř i ven, po dvou, po třech, někdy i po čtyřech (převážně ráno z kavalce). Počasí nám přálo do únosné míry, takže jsme stihli všechno, co bylo v plánu. V sobotu proběhlo seznamování s terénními záludnostmi malebné vysočinské oblasti a ještě většími záludnostmi štandování, zvlášť pak s doslova nepřátelským HMS uzlem. Někteří nováčci dokonce už v druhé půli dne lezli pouze pod vzdáleným dozorem instruktorů, rozuměj více méně samostatně. V některých případech bylo dobře, že se neodvážili v praxi vyzkoušet nosnost svého jištění. Nicméně pro mě to bylo celkově vzato milým překvapením. Pozdě odpoledne nás vyhnala bouřka, takže jsme si osedlali jízdárnu. I společenská část vysočinského soirée se, alespoň podle mého názoru, docela povedla. Nedělní ráno bylo zpočátku dost nevyzpytatelné, ostatně i pro některé ze zúčastněných co se jejich tělesných a psychických kondicí týče. Ale nakonec to všichni a všechno ustáli. Z dopoledního nácviku stavění štandů na Drátníku jsme se plynule přesunuli na Čtyři palice, neboť rádobylokálka opět ověsila výraznou část lezeckého terénu špagáty, navíc se tam pohybovala tlupa trpaslíků (asi škola) a bylo husto, načež jsme se raději zdejchli. Naopak k milému překvapení byly Čtyři palice skoro bez lidské přítomnosti, tak jsme lokalitu civilizovali. Zde skoro všichni nováčci vedli výstupy na prvním konci lana a všechno si na štandech organizovali sami. Cíl byl splněn, nálada byla dobrá, nikdo se nezrakvil, takže jsme prohlásili víkend za úspěšný. A mám dojem, že se to i líbilo.