Lokálka mi dala víc než jen lásku k horským štítům

Myslím, že náš oddíl a tudíž i výročka není jen o výstupech roku a extrémních lezeckých výkonech, ale se v našem oddíle odehrává i spousta nevšedních životních příběhů a já jsem se rozhodla Vám jeden takový popsat.

Patřila jsem ještě k nováčkům, které vedl především Štulpa, Bóža a další nestoři našeho oddílu. Ráda vzpomínám na Štulpovy treky na Babí lom či Moravským krasem. Někteří nováčci, dychtivý pouze po zdolávání skalních masivů, tyto treky zrovna v oblibě neměli a neuvědomovali si, že Štulpa se nám snažil jen předat svou životní filozofii ve vztahu k horám a přírodě jako celku – i takový celodenní výšlap v Tatrách může být mnohdy větším zážitkem než když člověk dojede autem přímo pod skálu a pak drtí devítky, desítky tak dlouho dokud danou cestu nepřeleze. Já osobně jsem nikdy nelezla na výkon, ale pro radost, takže ráda vzpomínám na skalky typu Drátník, Čtyři Palice, Baby, kde jsem si dobře zalezla například s Tondou Ryšavým, Majkou, Lenkou aj. Nezapomenutelné zážitky mám i z Rabštejnu a Sušek s Bóžou. V cizině mě kromě Dolomit okouzlila hlavně chorvatská Paklenice – ale to asi skoro každého (kdo tam chytl slušné počasí a ne zrovna vítr Bora Bora).

Velmi si cením i teoretické výuky v horoškole – nejen teorie lezecké techniky, ale i zdravovědy, kterou jsem uplatnila třebas při loňském ne moc slavném výstupu na Gerlach, kde se nám sešla dobře vybavená lékárnička k fixaci zlomené ruky a „utíkačka“, kterou jsme nechali ve skalách při slanění. Přednášky o plánování výstupu, bezpečnostních signálech, pohybu v horách či meteorologii považuji rovněž za velmi přínosné – prostě jsem ráda, že jsem horoškolu absolvovala zrovna v Lokálce! Oddíl je ale především místem, kde člověk může potkat spoustu zajímavých lidí a utvořit si i pár dlouholetých přátelství, která přesahují i působnost oddílu. Jsem ráda, že jsem si mohla vyrazit zalézt s lidmi jako je Štěpánek B., Tomášek L., kluky Vidlákovic, Majkou, Janou a spoustou dalších. Obzvlášť si cením Bóžova přátelsví a ochoty kdykoli ve svém volném čase poradit v otázkách „matroše“ či jakou nejvhodnější trasu zvolit pro plánovaný výstup a na akcích s ním jsem se nikdy nenudila. Díky oddílu jsem poznala i svou první lásku…strávili jsme spolu spoustu krásných chvil ve skalách, na kole či při hodinách tance. A i když vím, že jsem ho hodně zranila, chci mu touto cestou vzkázat, že na společně strávené chvíle vzpomínám ráda a mrzí mě, že po víc jak čtyřech letech od našeho rozchodu komunikace mezi námi stále „vázne“.

Na náš oddíl a většinu lidí, kterými je tvořen, můžu pět jen chválu  a chci poděkovat všem, co pro rozvoj oddílu něco dělají – klukům, co zajišťují horoškolu (Zobčovi, Orlíkovi…sorry je Vás moc), organizují schůze, zasedají ve výboru oddílu, podílí se na údržbě a rozvoji webových stránek či na vydávání výročky – bez Vás všech by oddíl „nežil“!

Jedno velké díky závěrem patří osůbce bez které by nebyli lístky na stěnu, oddílový seznam ani plán oddílových akcí – tedy Zdeňkovi („doktorovi“). Je to nejzvláštnější člověk, kterého jsem doposud ve svém životě potkala a všichni, co ho dobře znají mi potvrdí, že je báječný kamarád – člověk s velkým srdcem a ochotný vždy svým blízkým pomoci bez ohledu na denní/noční hodinu. Pomohl mi překonat krušné chvíle po letošní operaci nohy a nikdo mě neumí rozesmát jako on…Jsem mu vděčná za nepopsatelně krásné chvíle strávené po jeho boku a nevšední přátelství. Tento článek vznikl několik minut po té, co ode mě odešel a já si s obrovskou bolestí v srdci uvědomila, že jsem v posledních měsících promarnila nabízenou šanci, stát se jeho životní partnerkou…a to jen kvůli obavám, jak tuto změnu vezmou naši přátelé, rodina, okolí. Dnes již vím, že člověk nemůže brát pořád ohled na ostatní a uvažovat, zda svým rozhodnutím někoho zraní či ztratí. Někdy je zapotřebí umět odhodit i svou hrdost a jít prostě za hlasem svého srdce. Možná některým z Vás tato má upřímná zpověď na závěr článku připomíná bláznivý pokus jedné z postav Viewegova Románu pro ženy……..no mě nezbývá než doufat v románový happyend.

Váš „Oliver v sukni“