Domov

Alena Borková

Po stezkách ptačích

v kresbě bílých stop s nohama obsypanýma

modravým prostorem křišťálů – tak bělostná je duše má.

V hloubkách

až na dno zeleného plesa

uprostřed

sněhem rozněžnělých balvanů

kde na zrcadle hladiny

čeří se kvetoucí mech

– tak průzračná je duše má.

Jak stádo kamzíků

s důvěřivostí mláďat

sníh odhrabuje

ze starého lišejníku

kamzičí stařec

balvan nad roklinou

do dálek splývá

v tiché siluetě

– patřím sem-

– tak zklidněná je duše má.