Míša, Magnum. Ledňáček, bude ze mě mrzáček

Prý mám napsat něco na téma: „jak zabránit omrzlinám“, ale o tom bohužel já nic nevím. Vím však něco málo o tom, jak omrzliny vznikají, jak se s nimi žije a už jsem si něco nastudoval i o amputacích (bohužel zbytečně).

Většinou si člověk může za omrzliny sám, co si budem povídat, jen já jsem k nim přišel jako slepej k houslím. Říkali: „vezmi si hodně teplého prádla, ať tam neomrzneš“. O rukavicích však nikdo nic neříkal! Tak kde to jsme!? Já jsem sice dělal horoškolu dvakrát, ale taky nemůžu vědět všechno. No nestěžuju si, jsem totiž jen drsný muž a pak takový omrzlý malíčky mají i spoustu výhod. Tak například, radikálně se změnil vztah něžného pohlaví k mé maličkosti. Myslím tedy změnu k lepšímu. Lítost a mateřský instinkt fungují spolehlivě. Každou asi tak zajímá, proč má ten „kretén“ ovázaný zrovna jenom malíčky. Přidáte k dobru historku o zápase o holý život v nepřístupné severní stěně v ještě nepřístupnějších rakouských velehorách a zájem je vzbuzen. No a potom už stačí jen pozvat slečnu na skleničku a …. a pozvolna se dostávám k druhému, rovněž nemalému pozitivu. Jak známo, při léčbě omrzlin se užívají léky na překrvení postižených míst. Já jsem však zvolil jinou alternativní léčbu, totiž alkohol. Ten, jak jistě všichni víte také rozšiřuje cévy, navíc i tlumí bolest a příznivě působí na psychiku pacienta. Takže když pijete tak se vlastně léčíte a čím víc, tím lip.

I vztah blízkého okolí se ke mně od základů změnil. Někteří si ťukají na čelo a považují mě za nesvéprávného, pro takové lidi je zázrak, když se vrátím živý a zdravý i z vycházky po krasu. To pak nešetří pochvalnými výkřiky a uznáními, jak su šikovnej, že jsem našel cestu domů a jestli úplně sám a jak pěkné papám a jak jsem (za ten týden co mě neviděli) vyrostl a to už mně zpravidla leze krkem. Druhou skupinu lidí mám podstatně raději, ta ve mně vidí „PANA HOROLEZCE“. Musím jim donekonečna vyprávět jak, kde a za jakých dramatických okolností se mi to přihodilo. V očích těchto lidí jsem prostě hrdina. Třetí, nejpočetnější skupina ve mně vidí prostě jenom prachobyčejného hazardéra, kterému není vlastní život milý.

Možná by vás taky zajímalo, kde se dá k takovým krásným omrzlinám přijít. Tak například, někteří si pro nejezdí až do Nepálu. Stejně spolehlivě a nepoměrně levněji se však dají pořídit i v západních alpských zemích. A kdyby jste se hodně snažily, tak je jistojistě ulovíte i v Tatrách.

Takhle bych mohl plácat ještě dlouho, ale hádám, že už to stačí. Pořiďte si vlastní a uvidíte. Takže hodně štěstí, lovu zdar a na viděnou na chirurgii.

Štěpán Bartošovský