Rumunsko – Bucegi

Účastníci: Honza Skine Hošek Honza Oual Bourek Honza Čudl Dudek Libor Strait Jarča Řezníkova Šárka Pálková Honza Šibal

Byl horký letní den, Oual se před chvílí nechtěně vykoupal v Jihlávce a teď se sušil a my jsme debatovali o tom kam vyrazíme příští léto. „A co kdybychom jeli do Rumunska! Není tam draho a kopce jsou solidní!“ A proč vlastně ne! Po necelém roce plánování nakonec skupinka sedmi statečných stála kousek od Tesca a čekala na autobus společnosti CK Jenda. To bylo 26. června a v Brně bylo hrozný vedro. Naše „malé batůžky“ se povalovali kousek od nás a my nadšeně čekali. Hodinku, dvě. Konečně autobus. Vyrazili jsme ve tři odpoledne. A už ve čtyři ráno jsme byli v Rumunsku ve městě zvaném Oradea hned kousek za hranicema s Maďarskem. Při dvouhodinovém čekání na vlak jsme se seznámili s malým Rumunem, který měl na velkém batohu přidělané cepíny a neustále vykládal, že je taky horolezec a že jede do Pákistánu (jel ale druhým směrem). Doprovázel nás ještě vlakem do Cluje, kde jsme přestupovali. Nedali jsme se odradit ani dělníky se sbíječkami ani policajty se samopaly a nasedli jsme.do jiného vlaku směrem na Bucurešť. Asi v pět hodin odpoledne jsme dorazili do Busteni. Trochu jsme se rozkoukali a hurá do hor. Po dvou hodinách funění do kopce jsme to zabalili na malém tábořišti v lese. Kousek od nás stanovala skupinka Rumunů. Přespali jsme a ráno vyrazili opět do kopce. Ještě jsme se přeptali na cestu. Chyba. Celý den jsme šlapali do kopce, ale po chatě na kterou jsme chtěli dorazit ani památky. K večeru jsme to zabalili na malé polici asi ve dvou třetinách údolí a radili se co dál. V té době ještě nikdo netušil, že máme špatnou mapu a že jsme šli celý den zbytečně. Šli jsme spát. Ráno, po snídani, jsme uviděli, že se k nám blíží skupinka turistů. Opět jsme se zeptali na cestu a zjistili jsme, že musíme opět sejít celé údolí dolů až k táboru a tam se dát doleva. Tak jsme taky udělali. Po sestupu následoval asi hodinový výstup do kopce a byli jsme u chaty. Chata představovala plechovou boudu s dřevěnýma palandama, stolem, dvěma lavicama a kamnama. Byla otevřená a nikdo tam nebyl. Zabydleli jsme se a šli spát. Asi o půl dvanácté přišla skupinka Rumunů. Ráno jsme se s nimi začali kecat a protože pršelo tak šli klukům ukázat místní lezecké terény. Zjistili jsme, že na většinu cest nemáme ani zkušenosti ani síly. Jinak je toto pohoří perfektně odjištěno, většina cest vyskobovaných po dvou metrech a v těžších místech i po metru. Odpoledne se trochu rozjasnilo a tak rumunští přátelé vytáhli klukům nějakou sedmu hned u chaty a kluci měli až do večeře co dělat. Další den zase prší. Nudíme se v chatě a nevíme co dělat. Odpoledne přichází sympatický horolezec -Vali a vykládá nám, že jsou tady čtyři medvědi, že máme špatně nakreslenou mapu a že mu na nádraží ukradli celej batoh s matrošem. Další den dopoledne neprší tak Čudí s Jarčou a Skine s Oualem lezou nějaký cesty u chaty. Pak se zase rozpršelo. Odpoledne vyráží Libor se Šárkou a Šibalem do Busteni pro jídlo. Příští den je krásně.Libor se Šárkou a Šibalem lezou a Skine, Čudl a Oual jdou dolů do města. Další den taky svítí sluníčko, a tak většina leze na skalkách u chaty. Příští den chce Libor, Šárka, Šibal, Čudl a Jarča vyrazit na nějakou delší cestu. Vybrali si ve stěně Peretele Policandrului hřebenovku s názvem Creasta Uriasului. Podle Valiho: „Easy, easy but not very easy“. Vyrazili jsme v sedm ráno. Nástup trvá asi třičtvrtě hodiny. První délka je pěkné lezení tak za čtyři. V druhé délce má Libor problémy a musí místo přehákovat. Šárka s Šibalem to balí a slaňují. Pokračujeme ve třech. Po hákovačce následuje ještě jedno těžší místo, ale už volně přelezitelné a pak už jen pěkné tatranské lezení po hřebenu. Cesta měla asi devět délek. Po vylezení se jdeme ještě podívat na vrchol Costilu asi 45 minut nahoru po hřebeni. Sestupujeme zajištěnou sestupovkou. Dolů dorážíme asi o půl desáté právě na večeři. Další den je bouřka a tak podnikáme akorát výlet do potoka, který začal téct u chaty. Sprcha je super, ale mohla by být teplejší. Odpoledne doráží dvojice protivných Rumunů,kteří nám zpestřují život až do konce našeho pobytu na chatě. A takovej tam byl klid! Další den se počasí umoudřuje a tak opět lezeme na skalkách u chaty. Rumunům dorazili posily a tak trpíme. Nicméně ráno je krásně a Libor se Šárkou a Šibalem vyráží na další hřebenovku Creasta Costila-Galbenele klasifikace 3A 8 délek. Je to lehká pěkná cesta, ale terén je trochu lámavý. Skine s Oualem chtěli lézt v Peretele Galbenelor cestu Traseul Glotelor, ale nenašli ji a tak nalezli do cesty Profesor Oncescu. V druhé délce Oual spadl, při pádu vyrval dva friendy a letěl asi 10 metrů. Naštěstí se mu nic se mu nestalo, ale Skine si sedřel nohu, protože to s ním fláklo do štandu. Po tomto neúspěchu to zabalili a šli na trek nahoru na Costilu. Příští den vydrželo počasí a Čudl, Libor a Jarča vyráží do stěny Peretele Galbenelor na cestu Tavanele de Argint. Nástup k této stěně trvá asi 45 minut. První dvě délky jsou asi za pět, další za tři, ale pak dolézáme do místa kde asi něco velkýho upadlo, je to hodně lámavý, chybí jištění a musíme hákovat. Pak už jen tatranské lezení lehkým terénem. Celkem asi 8 délek. Další den chceme jít zase lízt, ale u nástupu nás chytá bouřka a rychle prcháme zpátky do chaty k hrnku teplýho čaje. Další den balíme a odcházíme. Počasí je všelijaký. Chceme po sestupovce vylízt nahoru na náhorní plošiny a trochu se tam podívat. Trošku sprchlo, ale večer se vyjasnilo. Přespáváme nedaleko vysílače na vrcholu Costily. Další den chodíme po náhorních plošinách. Zašli jsme na Caraiman a na Babele a jsme dost zklamaní, protože Rumuni si vůbec neváží přírody a vesele pohazují odpadky kam je napadne. Podle toho to tam tak vypadá. Všude jsou turistické chaty, vede sem lanovka a je tu spousta turistů a bince. Zůstáváme čtyři dny. Pak sestupujeme dolů do Busteni. Přespáváme kousek nad městem a ráno v deset nasedáme do vlaku. Už o třináct hodin později jsme v Oradei. Autobus má přijet v půl jedné. O půl čtvrté konečně přijíždí. Vyrážíme směr domov. O pěti hodinách odpoledne jsme v Brně a míříme do oblíbené hospůdky na pořádný jídlo.