Víkend ve Zlomiskách

26.8. – 28.8. 2005

Tak jsme zase jednou vyrazili na víkend do Tater. Bořek, Dejča a dva Frantíci. Vše začalo zcela netypicky – Bořek dorazil na místo srazu bez zpoždění. Před setměním zastavujeme „Pod Horú“ a vítají nás tradiční hláškou „Salašnické maso a španělské ptáčky nemáme“. Na Slovensku zase marně sháníme dálniční známku, zastavujeme u třech benzinek, ale všude maj vyprodáno. Před půlnocí máme přebaleno a vyrážíme s čelovkama na Popradské pleso. Je to paráda spát pod střechou na verandě, akorát by se v noci nemuselo nějaké zvíře tak hlasitě přehrabovat v odpadcích.

V sobotu ráno vyrážíme Zlomiskama nahoru. Počasí nic moc a tak tradáá na skalky. Bořek s Frantou lezou Plška, já s Dejčou Puškáše. Hřebínek pak lezeme společně. Po slanění traverzujem do Dračího sedla a koukáme kolem … pohoda. Vidíme malé postavičky na Malém Ošarpanci. Když nás zahlídnou, volají na nás podivná slova (sprostá), což jsme nikdo moc nepochopili.

Měli jsme za to, že polezou celý hřebínek za náma. Když jsme pak seděli u bivaku a papali dobroty, zaslechli jsme nějaké hlasy z Rumanovy dolinky (té pravé Zobčo). Hošani se rozhodli proslaňovat Ošarpance na opačnou stranu než je obvyklé, no, proč nééé, když je to baví.

Neděle ráno. Bořek s Frantou jdou na pilíř Velkého Ganku. Horská cesta jak má být. My s Dejčou stoupáme ke Zlobivé. Lezem pravý pilíř. Původně jsme chtěli přes Zlobivou a Rumanův štít do Gankovy štrbiny a tam se potkat s klukama. Na hřebeni nám ale počasí moc nepřeje. Poprchává a chvilkama vše zahaluje pravá tatranská mlha.

Chvilku se přehrabujeme v průvodčíkovi a vymýšlíme cestu dolů. Sestupujeme dolů přes prostřední štrbinu ve Zlobivé. Ze suti v dolině pak pozorujeme Bořka s Frantou – mravenečky na hřebeni pod vrcholem Ganku. Za chvíli jsou u nás a valíme dolů na Štrbské do Formanské rychty na halušky. A pak už jen cesta domů, do lékárny.

Více obrázků najdete tady v galerii.

Mišan (Franta)