Noční hákovačka

Kdyby se lidé v noci setkávali pod hvězdami místo pod lampou, mám za to, že by nemohli dobře mluvit o politice nebo o zatracených poměrech; pod hvězdami se lépe mluví o lásce, o zítřejším dnu a o jiných tichých a vážných věcech. Člověk se pod hvězdami může zbláznit nebo zamilovat, ale nemůže se rozčilovat. Skutečně existují tajemné astrální vlivy; hvězdy mají mocný vliv na člověka, který se na ně dívá; ale nemají jaksi vlivu na člověka, který civí na světelnou reklamu nebo čte v kavárně divadelní referáty. Člověk pod hvězdami je účasten na veliké slávě světa; je korunován hvězdami. Když jsem se posledně stěhoval, mínil jsem, že se stěhuji až na sám divoký a opuštěný kraj města; shledal jsem však, že jsem se odstěhoval mnohem dál; až k Měsíci a do sousedství hvězd.

Karel Čapek

Ani nevím, jak se mi to do té hlavy dostalo. Najednou jsem byl přesvědčenej, že musím jít do krasu a vylézt Jankovu a Stoupovu cestu na Býčí skále, pokud možno za jasné noci. A tak jsem dyndal a dyndal, čas utíkal, ale nikomu se moc nechtělo … a to bylo dobře. V Ádru, když Janek slavil, jsme s Gitou zatloukli svůj první pískovcovej kruh v naší první cestě a poté ujednali ďábelský plán. Konečně někdo, s kým tuhle krasovou cestu chci lézt. A tak jednoho prosincového dne večer sedíme v Brně, připravujeme dobrotky, čajíky, loučíme se s pejskama, chystáme matroš, čelovky a vše balíme do auta.

Krátce po sedmé jsme pod skálou. Je jasné nebe, vychází měsíc, vidím Orion, pod skálou je led a zmrzlý sníh. Tak jsem si to představoval. Netušíme přesně kudy vede cesta ke kruhu, který se zatím schovává někde v černé klenbě nad náma. Troška nervozity. Nepodcenili jsme obtížnost? Přece jenom s hákováním oba začínáme. A nad náma vidím něco, na co jsem byl vždy zvyklý koukat s respektem. A teď my dva, kolem začíná zimní noc. Tak rychle, matroš a do boje. Cestu jsme si rozdělili napůl, proč by se měl bát jenom jeden z nás. Lezu první půdélku. Jednoho frienda zakládám téměř do netopýřího hnízda, pískají tak hlasitě a blízko, jenom čekám na malou tlamičku co mi překousne smyčku a poletím dolů za Gitou. Pak ještě krok přes háček, toho jsem se bál nejvíc. Bojím se dělat štand v jednom místě, takové nějaké volné a nejisté to je. Ale i s tímhle logistickým problémem jsme si poradili. Za necelé tři hoďky jsem dole na zemi.

Následuje krátké intermecco. Hledáme mobil, prosíváme listí a hlínu v širokém okolí. Máme ho. Paráda.

Leze Giťulka, první krok nad mým pseudoštandem trvá nekonečně dlouho. Není mi moc dobře, ale pak už to jde pěkně. Několik hodin vidím jenom malé světýlko daleko ve tmě nad hlavou. Přeju mu hodně stěstí, dobré spáry, hodně matroše, málo táhnoucí lano a odvahu. Tři hodiny ráno. Slyším cinknout kruh. Tak přece jsme to dali, sice pomalu, ale s přehledem, žádná tlama.

Nakonec ještě jumaruju celou cestu a vybírám haldy železa, no, dvě hodiny tvrdého boje. Nic jsme tam ale nenechali.

Je šest ráno, sedíme, papáme …. to je ale život, PidiOndro

Pornovztahy 7/A2 (Josefovské údolí, Býčí skála, prvovýstup: Janek a Stoupa 2002)

Měli jsme s sebou tři sady friendů, hodně pres, dvě sady čoků, nějaké ty smyčky, háček, žebříčky, jednu dynamiku a sto metrů statiky.

A tady ještě nějakej obrázek

Franta