Ledové pohádky

Tak se konečně zadařilo…..\\ Je středa večer a právě jsme domluvili víkendový Maltatal….\\ V patek večer jedeme a to za každého počasí, jak pravil velký šéf B.Vlček.\\

Předpověď říkala, že počasí má být všelijaké, na což jsme 560km dlouhou cestou přišli. Holt i v Rakousku mají na dálnicích problémy se sněhem a občas se to ucpe.

Ucpávka na dálnici

Ucpávka na dálnici

ucpala sé silnícééÉÉ

Vše se nakonec odecpalo a údolí Maltatálské je nakonec (v nočních hodinách) dosaženo.

Je tu sobotní oblačné ráno, Bóža s Romanou nabírají směr Gamseck a my (Peter Kočvara, Kuba Macků a já) směr Columbus…\\ Tohle označení v sobě ukrývá asi 45m vysokou a 80m širokou ledovou stěnu (WI 4+ až 6+). Nejsme tu sami, nicméně jako jediní lezeme cesty od spodu, lano vždy stáhnem…prostě první konec je první konec. Rakouského ledolezce evidentně ani nehne něco vrtat, či nedej bože, se bát na prvním konci lana…\\ Mister K. drtí jednu cestu za druhou a my taky, i když do Petrova umu a síly nám přece jen něco chybí :-)

Na konec, v poslední cestě se nám kouslo lano, takže nezbylo nic jiného než si dát Colmumbusovské sóliko s baťohama, které o sobě dávaly vědět zvlášť ve vrcholových kaskádách.

Columbus-celek

Columbus „dno“

P.K. a dialog s Columbusem

Kuba Mackovic a boj s gravitací

Columbusské jezírko….když je člověku horko z lezení, může se schladit

Co si dát záclony vpravo?

Záclony vpravo – pěkné že?

Columbus – účinkují: hromada ledu, Petr Kočvara a Kuba Macků

Je tu večer a hledání levného ubytování, které nám nakonec poradil místní hajný. Za 14 éček bydlíme v „HAUS HOFERu“ v Maltatálu. Úbytko je skvělé, sprcha teplá….

Stejně skvělé je i nedělní ráno. Mezi mraky se ukazuje i něco jako modrá obloha…..Bóža, romana a Kuba nabíhají do Witasunu, Petr a ja do Katedrály. Když vidím „hlavní část“ tohohle ledu, tak mi dochází, proč se tak jmenuje. Ledové záclony jsou krásné a působí monumentálně. Pan P.K. si jejich levou část opravdu užívá. Musím říct, že fakt noblesa a krásná dřina…. Vše ale končí a nad záclonama už zbývá poslední šedesátková délka v totálním shit-ledu a konec.

Vstup do Katedrály povolen….

epesní rampouch, epesní lezenice :-)

Katedrála aneb co příroda umí stvořit a my (lidi) vylézt

Pak už zbývá slanění a sestup k autu. Skládáme se do oktavky, já za volant a směr Brno. Při výjezdu z Malty si ještě děláme srandu z toho jak budeme čekat někde v zácpě, ale když se to před náma (zas) začíná štosovat, tak to už moc veselé nebylo…..tentokrát to naštěstí byly pouhé dvě minuty…. :-))

Fakt dobré vékend…. tak zas za rok.

Leze Autor

text a fota: Igor