Slovenské skalky

Je to pár dní co jsem se vrátil ze Slovenska. Tradiční nováčkovská akce na Vtáčníku, která je pro některé z nich prvním setkáním s neodjištěnou skálou a polohorským lezením. Pro Slovensko mám odjakživa slabost a už dlouho předem jsem se na tento prodloužený víkend těšil. Trošku mě zamrzelo, když dva dny před odjezdem odřekl Mára (schyzorg) a ještě více, když se ráno těsně před odjezdem rozstonal David. Složení jeden papírovej instruktor, jeden nepapírovej (já) a něco přes deset nováčků nevypadalo zpočátku nijak povzbudivě, ale dobře to dopadlo. Ze začátku pomohla Klárka Rybka (díky). Nováčci se do toho pořádně opřeli a druhý den už jsem neměl s kým lézt – všichni lezli samostatně, tahali si s přehledem cesty, žádné zmatky, ideální stav. Fakt jim to šlo moc dobře.

Jiřka tahá Vzdušnou

Zase jsem se jednou dočkal ohně a povídání dlouho do noci. Tak to má být. Lezení přece zdaleka není jen o lezení. Může být něco lepšího než zalézt po takovém večeru mírně ovíněnej (pivem a rumem) a unavenej z celodenního lezení do spacáku, usínat s výhledem na hvězdy a ráno se nechat probouzet sluníčkem? No, možná hranolky s kolou jsou ještě lepší, i když …

Po dvou dnech jsme se rozhodli přejet do jiné oblasti. Já jsem sice prosazoval Predhorie, Manín nebo Sůlov, ale nakonec byla dobrá i ta nová oblast Veľký vrch, kam nás zavedl Šudan (spousta lehčích cest, dobře odjištěno borháky, odkaz na průvodce dole):

Ve spáře

Malé ponaučení pro příště: rozhodně nejezdit s Igorkem. Každý pracující člověk si totiž váží všech svátky prodloužených víkendů (není jich moc). Nedokážu pochopit, proč se někdo v polovině akce rozhodne, že se potřebuje doléčit a že pojede domů. Zvlášť když má auto plné lidí, kteří se vracet nechtějí a dva z těchto lidí mají své auto, které nechali v Brně. Něco podobného Igorek vystrojil i minulý rok, ale to jsme byli svým autem a jeli jsme s pár nováčkama na Sůlov. Tentokrát mě (a myslím že všechny) fakt naštval, protože tím zkomplikoval plány celé bandě. Jakási útěcha v podobě Chřibů se mi zdá dost zcestná. Jednou jsem na Slovensku, tak proč jezdit do Chřibů, kam se dá zajet na jeden den z Brna. A to podivné Igorkovo distancování ve chvilkách mimo lezení mi taky nejde do hlavy. Fakt by mě (a možná i jiné) zajímalo, co vede některé lidi k tomu, že dělají instruktory.

Včera jsem byl v nemocnici za Jiřkou. Ach jo. Je mi to tak líto. Budu držet palce. Dávejte na sebe pozor!

Odkazy:

Veľký vrch – průvodce

Tady je pár mých fotek