Abalakovova Atrakce

Čtvrteční schýza plyne v obvyklém rytmu. Řešíme s Plyšákem co a jak na bečkované k společným narozkám, no a Mára než dopije své nealko navrhuje na sobotu ATRAKCI, kterou prostě nemohu odmítnout.

Sobota ráno: „Jsem u tebe za čtvrt hoďky. Vem skoby, kladivo a lano, friendy mám a druhé lano do převisu taky.“

Na parkál u Skalního mlýna vjíždíme zadara. Mára totiž nemá ani vindru a já litr hluboko v batohu, takže si borec klepe nevím proč na čelo a pouští nás dál. Za chvilku už stojíme pod ne tak často vídaným stropovým převisem, jehož středem vede naše „vyvolená“. Přesněji se o ní však coby gentleman rozepisovat nebudu, bo by se to „některým“ nemuselo líbit … ale oni taky jiní třeba mádžují na písku a další zase lžou a snad dokonce i kradou ;o) Ale kdo je pozorný a umí číst mezi řádky, tak ví své.

Celkem „Atraktivní“

Jistil jsem už pod touto dámou po vypadení bloku z klíčové pasáže několikrát a vždy to končilo podobně. Několika pády společně s jedničkou čočíkem vylétnuvším ze stropové spárky a úhybným manévrem do vedlejší „lehké“. Ale Mára se nevzdává snadno, navěší k pasu šestinu své vlastní váhy a úvodní kolmou pasáž překonává téměř během. Pod stropem pravda trochu váhá a hudruje, ale za chvíli porušuje zažitá pravidla a místo čoka se nečekaně navěšuje do nejmenšího abalaka uprostřed stropu. Teď jde teprve do tuhého, protože o kus dál kdysi bývalo hnízdo na tutový uzlík, jenže to už je dávno kdesi v suti na nástupu. No a do tuhého jenom tuhým, a opravdu už v další stropní spárce pomalinku mizí malý dužník. Při přesedání do žebříčků v něm Mára moc nedýchá a i já dole jistím ostražitěji. Teď už je ale vidět za hranu prvního patra celkově asi pětimetrového převisu a tam, v nečekaně se objevivší dírce, se usazuje další pan abalak. Vydržel, tak s chutí do už „dobrého“ nýtku nad ním a Mára našel správný klíč. Následující dlooouhý tah do prastaré smyce, pár rezavých skob ke hraně převisu a typické krasové převislé trávy na dolezu ke statné borovici už byly jen třešničkou na adrenalinovém dortu, který si Mára opravdu vychutnal. No a mně nezbylo, než to za ním vybrat a tak, ač zpocen strachy, houpaje se v abalaku jak gondola na POUTI nemoha dosáhnout na předchozí jištění, mu za notnou chvíli gratuluji s díky, že mě do toho zase zatáhnul.

Slaňujeme, sbalíme a ještě si pod dohledem japonské výpravy dáváme dobrotu na Skaláku. Odjezd domů ještě za světla jsem ani nečekal. Co jsem fotil cestou na mobil se bohužel neuložilo, tak vizte jen pár fotek po atr-akci, ale tam za očima, „kde je jinak mlhavo, že by se dalo krájet“ je vše uchováno ;o)

Po Atr-akci

Tam byl klíč, už je pryč