Průzkum „nové“ oblasti cestou do Paklenice

Slíbil jsem, že napíšu něco o zastávce cestou do Paklenice. Pravda, trochu to trvalo, ale je to tady.

Došlo ke skupinové domluvě, že v květnu pojedeme do Paklenice. Protože ale jednoho prozíravého člena naší výpravy napadlo, že paklenické závody v rychlolezení způsobí ještě větší přeplnění oblasti, rozhodli jsme se vše pojmout trochu jinak. Po cestě se nám totiž nabídla oblast Grazer Bergland ležící mezi Grazem a Bruck an der Mur. V této oblasti lze najít více různých skal a skalek, nejvýznamnější je asi Rote Wand. Trochu problém byl s průvodci, našel jsem něco na www.bergsteigen.at, něco na http: www.styria-alpin.at/kletternb.htm#Grazer%20Bergland. Taky existuje jakýsi objemný průvodce na http: users.mur.at/ms/grazer_bergland/, ale otázka je, jak je aktuální.

Vyrazili jsme v silné skupině, fyzicky, psychicky a hlavně početně: Marta, Martina, Ivča, Lukin N, Tom, Peťa N, Peťa Z a Ondra. Vybrali jsme si na rozlez skálu Nadelspitz u Bärenschützklamm (Soutěska střelce medvědů). Na straně stojící ve svahu, ke které jsme měli průvodce, je pár jednodélek až dvoudélek v obtížnosti 5-6, najde se i nějaká ta sedmička, a dokonce i jedna osmička. Části výpravy se podařilo od místních vysomrovat a ofotit kousek oficiálního průvodce, a tak odešli na druhou stranu, kde byly lehčí vícedélky, ale i dost osmiček. My jsme tyto nadšence obdivovali, dokud se nepřiznali, že, ukryti za skálou, významnou část doby prospali.

Vrcholový kříž na Nadelspitz

Tak někteří lezou na Nadelspitz

Přenocovali jsme u parkoviště u Rote Wand, kde jsme chtěli v sobotu lozit. Parkovat je povoleno přímo na parkovišti, kvůli ochraně živočichů hodinu po východu slunce až hodinu před západem, tak jsme to zapíchli na široké lesní cestě u parkoviště. Nahoře v lese je palouček pro stany, u cesty je voda. Když jsme vařili, přišel nás varovat jeden místní, že ráno kolem našich aut neprojedou cestáři se svou širokou technikou. Poděkovali jsme, rozloučili se a vyřešili situaci tak, že jsme auta nechali na cestě a ráno o pěti je přeparkovali na oficiální parkoviště.

Rote Wand z dálky	Ivča a Lukin v Rote Wand	Nahoře na Rote Wand
Po dešti vylézali	Cesta krásných žen, aneb psychická příprava	Tady se jódlovalo
Začátek CKM	Rote Wand je opravdu červená

Při internetovém pátrání po cestách u Grazu jsem narazil na Rote Wand na cestu „Weg der schönen Männer“ (Cesta krásných mužů). A bylo rozhodnuto. O této legendární cestě totiž uvádí Pit Schubert v nedávno vydaném třetím díle své známé knihy, že je v ní na skále umístěno zrcadlo. A to prý v takovém místě, kde se nelze pustit skály, aby si lezec mohl upravit vlasy či vous tak, aby byla tato cesta pro něho vhodná. Ženy jsou sice krásnější, ale když nám mužům už tu cestu tady udělali…

Do „Weg der schönen Männer“ jsme se pustili s Peťou N. Na začátku jsme čekali ve frontě. Před námi byla německy mluvící dvojka, chlap (výrazně 3D) a ženská. První délku za 4+ táhl chlap a dost bojoval. O dvě délky dál, jsem najednou uslyšel výrazné zařvání. Pak jsem viděl letět kamení velikosti hlavy. Peťu to vzalo přes krk (ani škrábnutí) a do ruky (lehký zásek do masa). Tvářil se ale, že je to v pohodě. No, ta dvojka ještě chvilku pomalu lezla, ale pak v návalu soudnosti se rozhodla slanit. Lezli jsme dál, trochu hledali cestu, neúmyslně vyrobili erární smyčku a konečně uviděli plotnu se zrcadlem. Ta radost!!! Dolezl jsem k zrcadlu a zjistil, že Schubert trochu kecal. Dalo se tam krkolomně držet jednou rukou, dokonce i fotit. Na zrcadle je ozdobný nápis: „Zrcadlo, zrcadlo, řekni mně, kdo je na této stěně nejkrásnější muž?“ V němčině se to i trochu rýmovalo. Poslední a klíčová délka je úzký komínek 6/6- a přilehlé stěnky celkem slušně hladké. Odjištěné to bylo velmi dobře, pokud počítáme i skoby. Naštěstí táhl Peťa a s mírným hákováním i vytáhl. Mně přišla klasifikace tak spíš za 6+. No a pak už jen poslední choďáková délka a stanuli jsme na vrcholu.

Zrcadlo, kdo je nejkrásnější?

Peťa se rýpe v nose a zrcadlo mlčí

Bohužel jsem už neudržel, co lezli na Rote Wand ostatní. Peťa Z a Tom tuším Elk Meadows (7-). Na Rote Wand je těžiště kolem 6 – 7, dá se najít i nějaká ta pětka. Omlouvám se všem bušičům, že jsem nepodtrhl jejich výkony, není to zlou vůlí, ale bídnou pamětí J.

Po odjezdu z Grazer Berglandu jsme si luxusně zalezli v Paklenici, ale to je už jiný příběh.

Adrenalin v Karabore	Peťa drtí sedmičku	Štand na Water Song
Pohled z Velebitašek	Ve Velké Paklenici za řekou

No a byli jsme se i projít Malou Paklenicí a cestou zpět jsme se stavili na Plitvičkách.

Dá se to prolézt?	Patvar v Malé Paklenici	Plitvičky, kde se točil Vinnetou
Vodopád na Plitvičkách	Když není dost skal	Zmije růžkata, slušně jedovatá
Pěkná cedule

Pozn: Fotky jsou od různých účastníků výpravy.

Závěr:

Oblast Grazer Bergland je příjemné zpestření paklenické výpravy. Nejvýznamnější je Rote Wand s cestami většinou 6 – 7, výškou i tvarem a zasazením do krajiny trochu jako Hohe Wand. Na Rote Wand bývá dost lidí, ostatní skalky v okolí budou v pohodě, vyzkoušen Nadelspitz. Myslím, že můžem doporučit.