Závěrečné zkoušky Horoškoly 2013

Závěrečné zkoušky Horoškoly 2013 proběhly 7.-9.6.2013 na Vysočině.

Při oznamování termínu závěrečných zkoušek nám bylo kladeno na srdce, že je třeba dorazit včas, tedy že tvrdý test teoretických, pracně získaných znalostí, začíná bez pardónu v 7:00 na Gruntu. Nedochvilností že získáme hned ze startu záporné body, které už bude velmi těžké dohánět. Někteří, jako Fiky a Véča, si raději vzali půl dne volna a už od druhé hodiny na Drátníku ověřovali praktiky navazování a štandů. I my ostatní jsme přijeli poměrně zavčas a tedy měli rezervu nabrousit si tužky na test. Již v půl osmé dorazil první instruktor a to hned ten Nejvyšší. Povídal cosi o stavu silnic, objížďkách a další podobné výmluvy, nicméně v tuto chvíli jsme měli mírnou psychickou výhodu. A to když pak Lájoš dorazil za další půlhodinu, už jsme se viděli jako vítězové testu. Bohužel předčasně. V otázkách se to rojilo názvy, které jsem slyšel mnohdy poprvé, a požadovanými informacemi, jež jsem možná někde zaslechl, ale podvědomě usoudil, že toto vstřebat nebude zrovna třeba…Na mysli mi vyvstanula školní léta, která jsem prošel stylem „co jsem se nenaučil, bylo přesně v testu“. Nakonec mi nezbylo než zapojit selský rozum a kupodivu výsledek se nakonec dostavil. Test dopadl celkem přijatelně.

Dorazili i další instruktoři a členové Lokálky a popíjením lahodných i méně lahodných vín nám pěkně uběhl večer a následně i noc. Musím se pochválit (nikdo jiný to za mě neudělá, že) za prozíravost, že jsem si vzal kvalitní špunty do uší.

Ráno jsme záhy vstali a ubíhali ke skále na praktické testy. Skála byla notně obsazená, což nám udělalo mírnou čáru přes rozpočet, ale nakonec jsme se nějak vešli. Instruktoři navázáni na samojištění kroužili kolem vyplašených nováčků jako supi a sledovali každou nedokonalost, která jim z rozklepaných rukou vyšla. Tam špatně založený frendík, tu nejisté navázání či pomale vyrobené vrchní jištění. Nakonec ale všichni praktickým lezením prošli. Teď ještě předvedení ukázkového štandu a podobné dovednosti. Zde se osvědčila taktika „když tu není nic lepšího, tak aspoň něco“. Prostě praxe vítězila nad teorií. Náhle přiběhl Lájoš, že se kousek od nás zranili dva lezci. Vzhledem k tomu, že vedle nás cvičila záchranu horská služba, logicky jsme tedy zamířili požádat je o pomoc, ale to nám bylo zatrhnuto. Takže jsme doběhli ke „zraněným“ Špekovi a Štěpánkovi. Rozdělili jsme se na dvě části a snažili se je nějak zachránit. No popravdě nám to nešlo nijak valně, což nám následně potvrdil i Lájoš na vyhodnocení. Po jakés takés fixaci jsme sestrojili rádoby nosítka a odtáhli náš „kus“ na louku. Abychom na našem výkonu našli alespoň něco kladného, tak se dá celkem objektivně říct, že jsme Špekovi přinejmenším výrazně nepřitížili, i když klopítajíc nesouce jej v šesti lidech se jeho hlava a záda několikrát nebezpečně přiblížily po cestě roztroušeným kamenům. Štěpánek na tom byl poněkud hůř, i když vlastně těžko říct, neboť byl schopný si i při plném nevědomí vytáhnout zapomenutého guida z pod zad. Takže možná jen simuloval bezvědomí, což mu druhá skupinka nesežrala. Nicméně jsme si uvědomili, že tady máme co dohánět a domluvili jsme se, že bychom si udělali kurz ZdrSem.

Následný přesun do hospody se zaslouženou odměnou instruktorům za parádní chvíle strávené na kurzu byl teprve předvoj večírku, který nás čekal na Gruntu. Ale abychom byli řádně připraveni, odměnu se několikrát podařilo otočit. Vždyť i my jsme potřebovali odměnit za zvládnutí náročných zkoušek!

Večírek byl za účasti staré gardy Lokálky, kteří hráli na housle, zpívali a užívali si společné vzpomínky. Do toho jsme občas vymysleli nějaké zpestření ve formě stavění čtyřpatrových lidských pyramid, zavěšení á la netopýr, či individuální i duo oblézání stolu na všechny způsoby. Kvalitu a styl oblézání si všichni zúčastnění pak ještě několik dnů dokazovali pomocí totálně modrých vnitřních stehen levé nohy.

Druhý den byl trošku ve vleku předchozího večírku a tak jsme polezli lehčí kousky na Malínské skále. Přijel Ivan Letec, který byl na původní termín zkoušek indisponován, neboť v parku potkal zpívající individua a „pak bylo najednou ráno“. Zkoušky si tedy dodělal v náhradním termínu až v neděli. S mírným zaváháním (frendík podržal) i on dopadl dobře a tak jsme to všichni pěkně zvládli.

Děkujeme všem instruktorům za nám věnovanou péči a hlavně trpělivost při pronikání do tajů tohoto krásného sportu.