Zemřel Oldřich Karásek – Tartarin

Před několika dny nás navždy opustil Tartarin – Oldřich Karásek (* 24. 12. 1933, † 17. 2. 2024). V článku na něj vzpomíná Karel Cídl.

Vzpomínka na Oldřicha Karáska – Tartarina

S Olánem jsme se znali od mládí. Oba jsme se narodili v Brně Žabovřeskách, oba jsme chodili do stejné školy. Olán měl dva roky předstih. Víc jsem kamarádil s jeho bratrem Jirkou.

Z dětství na něho mám tuto vzpomínku. Já jsem se zajímal o rádia a Olán mně při nějaké příležitosti řekl, že má staré rádio a že mě ho dá. Při každém setkání jsem se ptal kdy mě ho dá. Vždy odpověděl, že brzy. Rádio dodnes, po 3/4 století, kdy mně to již nezajím, nemám.

Do oddílu přišel Olán v době, kdy jsem byl na vojně.  Moc mně mrzelo, když jsem se dověděl, že zrovna této době Olán v průběhu oddílového tábora u Zeleného plesa vylezl  Weberovku v severní stěně Malého Kežmarského štítu.

V horách jsem s Tartarinem užil dost pěkného. Na soustředění krajského výběru na Zbojnické chatě jsme lezli ve východní stěně Javorového štítu nějakou cestu. Brzy po poledni jsme byli na vrcholu, slezli jsme a říkáme si co načatým dnem. Je pěkně teplo, tak si vylezeme ještě něco. Jen  v košilích bez batohu jsme nastoupili do cesty. Za chvíli nám ve stínu byla taková zima, že jsme slíbili, že už nikdy takovou blbost neuděláme.

S Tartarinem jsem zažil na horách ještě mnoho společných výstupů. Na příklad čtyřdenní přechod hřebene kombinovaný s přelezem těžké stěny, nebo zimní výstup s. stěnou Javorového štítu. Nejdelší společnou dobu jsme prožili jako účastníci školení cvičitelů I. tř. Celé tři týdny jsme strávili v Oetztalských Alpách poblíž chaty Tashach. Vystoupili jsme společně s kamarády z Ostravy na 17 třítisícovek.

Později se Tartarin začal věnovat námořnímu jachtingu a tím naše horské zážitky skončily.

Je ale stále na co vzpomínat. Nezapomenu.