Pár úvah

Kdysi dávno mi jeden nejmenovaný lezec, dnes mimo jiné velmi vážený, podle lezeckého věku již takřka kmet, povídal takovou historku. Ta historka byla o tom proč odešel z Lokálky. Skoro jsem ji zařadil k těm už dávno zapomenutým, co pak člověk někdy dává k lepšímu, ale ona se jaksi stává zas poněkud aktuální.

Jednou ve velmi dávných časech našeho oddílu a vůbec lezení v krase, došlo k tomu, že dva velmi nadějné nováčky už nebavilo lézt jen ty trojky a čtverky, zvláště když sami už lozili věci daleko těžší. A tak se jednoho dne stalo, že za přítomnosti jednoho z instruktorů oddílu, který byl váženým pánem už tehdy, jen jako starší generace byl poněkud jinde, nalezli ti dva do Beraního rohu. V místě kde převis se stává největším bylo nutné zatížit skobu přímo ven ze skály, tak ten nahoře upozornil toho dole že možná upadne a tak se taky stalo. Na druhý pokus už všechno drželo a cestu zdárně dokončili.

Vše však mělo dohru další týden kdy na oddíle cvičitel, který je tehdy viděl, začal přednášet něco o jejich nezodpovědnosti a tak dále, aniž se těch dvou na cokoli zeptal předem. Byl váženým takřka kmetem už tehdy a proto i trochu mimo dění, které ti dva provozovaly. Oba dva to tehdy ve své mladické horkohlavosti neskousli, řekli si, že tohle nemaj zapotřebí a z oddílu odešli. Ten co tehdy jistil se stal na takřka dvacet let jedním z nejlepších lezců v krase, ten druhý je známou osobností naší scény dodnes, i když už jen jako popularizátor.

Někdo kdo nechodí na oddíl každý týden teď zřejmě přemýšlí co vlastně chce páně autor říct. Páně autor tedy bude trochu nepopulární neboť nediplomaticky řekne všechno na plnou hubu.

Mám totiž takový ne zrovna libý pocit, že začíná trochu zas převládat jakási arogance bez jakékoli diskuse. Něco jako v tom stylu, že jedině systém naší horoškoly a vůbec celého fungování oddílu je ten správný. On správný a funkční je, ale to neznamená, že na něm není ještě víc než dost práce a úprav aby se aspoň částečně přiblížil dokonalosti. A právě chuť k těmto změnám a úpravám nám nějak v minulém roce vymizela.

Jako doklad úspěšnosti naší horoškoly je už několikátý rok udáváno to, že jsme v oddíle neměli smrtelný úraz. Zajisté je to vlivem horoškoly, ale především a to bychom si měly uvědomit je to především otázkou štěstí, jak jsem už kdysi zmiňoval otázkou přirozeného výběru. Tento fakt, to jest faktor náhody a štěstí totiž registruje v oddíle jen velmi malé množství lidí a to těch kteří lezou. Tím myslím opravdu lezou, ne že jednou za rok vyjedou do Tater a na dva víkendy na skalky.

Čím víc se člověk pohybuje na skalách, tím je pravděpodobnost nějaké nešťastné náhody vyšší. Praktickým pohybem a zvyšováním automatizace návyků se však současně snižuje riziko osobní chyby. Zcela mylná je doměnka, že jestliže leze nováček sice pod dohledem instruktora, leč málo, je tato praxe prospěšnější, než když leze i sám a sem tam si dá takříkajíc na hubu. Je totiž lépe dáti si na hubu stokrát málo a poučit se z toho, než jen jednou, bez možnosti poučení. Pravda, nejideálnější by bylo kdyby lezl hodně a s instruktorem.

Další věcí která by mela být na snadě naší činnosti, by měl být určitý vývoj a zavedení nových trendů do činnosti oddílu. Jednou z věcí, po níž v záchvěvech procitnutí někteří starší cvičitelé volají jsou lezci na skalkách a závodech na stěnách. Na otázku proč takové lidi v oddíle nemáme je velmi snadná odpověď. Když skalkaři řeknete, že musí absolvovat lezení v horách, tak pardon, ale se na vás vykašle. Proč?

Položí si totiž zásadní otázku. Co mi vlastně oddíl dá? Možnost domluvy s kamarády? Domluvím se na stěně. Průkaz? Ten je sice oficiálně potřeba, ale nikdo ho po mé maličkosti nechce.

Takhle bych mohl pokračovat ještě docela dlouho. Závěr je totiž takový, že členství v oddílu je pro zcela běžného lezce pouze věcí určité tradice a taktéž prestiže. Ale jakou prestiž by měl oddíl z něhož odešli aktivní lezci, kde nováčci jsou výjimkou protože horoškola má pověst buzerace? Možná trochu přeháním, ale mám takový nelibý pocit že tohle už tu jednou bylo. Lokálka si v posledních letech zase své jméno a postavení dobyla zpět. Bylo by škoda, kdyby kvůli nějakým osobním sporům, žabomyším válkám a vlastní aroganci místo argumentů procestoval oddíl zase o pár let zpět.

Možná je tohle všechno napsané hrozně chaoticky, ale jsou to věci které mi běží poslední dobou docela často hlavou. Ptáte se proč remcám? Je to jednoduché, prostě protože jsem už remcal obyčejný a taky mimo jiné, že mám tady nás pár lidiček co se každý čtvrtek sejdem docela rád.

Zoban