Sulov 99

aneb NINJA MADE IN JÓBSKO

V úterý na langošové big party ve složení pouze 5 lidí ( Beriš, Pavel, Štěpán, Tom a já) jsme se rozhodli, že někam pojedeme. Dali jsme hlavy do hromady a když jsme si je zase rozebrali, bylo rozhodnuto -SÚLOV, to je to pravé místo! Domluvili jsme odjezd ( čtvrtek 8.00 J.č. – Jundrovského času), Štěpán slíbil, že sežene průvodce a víc lidí do auta.

Ve čtvrtek v 9.00 jsme se konečně sešli. Nejenže Štěpán nesehnal nikoho dalšího, ale ani průvodce, což se ukázalo jako menší faux-pas. Už v 9.15 jsme směle opouštěli Brno a odpoledne jsme byli na Sulově jako na koni. Vyšli jsme do basecampu, někteří kvůli celkovému vyčerpání zalehli a někteří sbalili vše s čím se dalo lézt a naslepo vyrazili mezi skály. Lezlo se do tmy a jeden šílenec ženského rodu (pozn.l) pobíhal pod skálou a sbíral ulity šneků. Večer byl oheň a spát. Štěpán spal jako tvrďák ve žďáráku a sotva co začalo pršet, pobíhal zoufale kolem dvou stanů a žadonil o nocleh. Nakonec uspěl – bídák!

Ráno jsme potkali dvojici lezců ( Martina a Lenku ), kterých jsme se zeptali na lezecké oblasti. Zjistili jsme, že lezení tady není s prstem v uchu, a tak ten den padly pouze nějaké pětky, 6+ a jedna pěkná spára: Tom leze a už v pěti metrech si zakládá první jištění- friend -sokol – druhý fhend – žába – vklíněnec – Tom leze výš -hlasitě heká a zakládá hexentr – sokol – tři jištění po cca 30 cm – vytoužený vrchol! ( myšleno konec cesty). Večer byl zase oheň a svařené vínko od her Beránka. V noci naštěstí pro Štěpána nepršelo.

V sobotu jsme se rozhodli prozkoumat skály na druhé straně. Původně jsme chtěli projít celý hřeben, ale jiskrné očička Tomáše našli první oklasifikovanou cestu asi po půl hodině chůze. Po pár vylezených šestkách se nabídla jedna pěkná sedmička.

„Kdo to vyleze, tomu budu vykat a říkat pane profesore “ ujelo z pusinky Berišovi (pozn. 2). Nemusel ani dlouho čekat a kandidát na profesora stál před cestou navázaný na laně. Po pár minutách kandidát nebyl už pouhý kandidát ale profesor RNDr. Tomáš Lene CSc. – 7 „on šidě“. Na Štěpána už zbyla (s odsednu-tím) pouhá docentura. Ten den byl celkem úspěšný – zahlédla jsem lasičku a svítilo sluníčko. Večer Beriš vytáhl sladké dřevo, kvílel do noci a my s ním.

Ráno v neděli jsme se sbalili, sešli dolů k autu, nabrali Martina s Lenkou a jeli se podívat na skály, které jsme viděli po cestě tam. Začalo však pršet, a tak jsme jeli přímo do Brna. Na hranicích byla fronta, Beriš vypl motor a když se vytvořila mezera, řekl klukům, aby Andulku potlačili. Po 5 minutách marného úsilí někoho napadlo, aby odbrzdil. Po dalších pěti minutách zase někoho napadlo (myslím, že jsem to byla zase já), aby zařadil neutrál. Naše pocení krve při tlačení (pozn. 3) nevydržel jeden zámožný podnikatel s mladou manželkou (pozn. 4) a předjel nás ještě s dvěma auty s ustavičným troubením. Přirozeně jsme byli naštvaní.

-“ Běž mu obejít auto pětikačkou „

– “ Motykou rozbít kapotu „

-“ Škoda, že tu nemáme cepíny. Představte si, jaká by to byla prcá, kdyby jsme všichni naběhli na to auto s cepínama a mačkama. „

-“ Nebo s mačetama „

-“ Vždyť já tu mám mačetu !“ zněla ta spásná myšlenka.

Z velkého zeleného auta značky Andulka vystoupil špinavý Beriš v maskáčích, zelené košili, s šátkem kolem čela a vítězoslavně mrkl na auta dozadu. Obešel auto, otevřel dveře a zpod sedadla vytáhl mačetu! Jistým krokem drsňáka se blížil k onomu autu. Stoupl si před něj a provokativně si plácal mačetou do dlaně. Muž za volantem nebyl schopen odporu, žena strachy tiskla kabelku s peněženkou a my se váleli smíchy. Pavel nastartoval Andulku a rázem jsme byli zase na původním místě. Tak toto byla největší událost víkendu!

Po zbytek cesty se nic zvláštního nedělo, kromě toho, že stopařů stále přibývalo až byli v převaze (počítám i morce Ferdinanda).

Tak to je vše, co jsem chtěla.

Ahoj Sylva

Pozn.:

1-tjjá

2. Autorka (já) v některých větách používá nepravdivé až silně přehnané výrazy viz. Berišova pusinka.

3. myšleno tlačení auta

4. není jisté, zda dotyčná byla zákonnou manželkou.