Úspěchy a neúspěchy roku 1999

aneb zase jsem skončil na Trůně

Jaro letošního roku nebylo na počasí příliš vydařené. Dost pršelo, takže i v dubnu bylo v Moravském krasu ještě vlhko. Přesto se mi zadařilo přemluvit pár nadšenců, aby již koncem dubna vyrazili se mnou na písek. A kam jinam než do Labáku. Stalo se to již tradicí. První zájezd jedině tam. Jištění v cestách je totiž v této oblasti méně časté, snad poloviční než u běžné cesty na Prachově a tak má člověk pocit, že když přežije hned na jaře Labák, má s morálem vystaráno na celou sezónu.

A taky že jo.

Štrádujem si to ve třech – Vilém, Spáče a já – ve čtyři odpoledne pod stěnu Velké Bašty. Vilém vybral krásnou cestu vedoucí osmdesátimetrovou kolmou stěnou s poetickým názvem Kruh za kruhem. Je to cesta patřící do skupiny těch nových a oproti klasickým cestám v Labském údolí dobře zajištěným. Přesto jištění pravidelně se objevující po sedmi metrech je něco jiného než řada nýtů u nás ve Sloupu. Lezeme až do tmy, ale stíháme to. V poledne v Brně, odpoledne v Labáku, večer v hospodě na Labské stráni, prostě pohoda. Večer meditujeme ve spacákách:“ VIII b na rozlez. Štěstí je s námi je třeba toho využít“.

Druhý den dorazil opozdivší Stoupa a hned se zapojil do naší sestavy. Je z toho přelez cesty Kočkolap, LXa. Lezení v mírně převislém pilíři. Při pohledu na srdnatě bojujícího Vildu, stojícího těsně pod kruhem a marně se ho snažícím zapnout, šel všem po zádech mráz. Jedna tlama, druhá, třetí…. Přestože bylo evidentní, že Spáče se svými dvěma metry délky cvaknul snadněji, Vilém nezměknul a nakonec to zvládl.

S jídlem roste chuť, jak se říká. Tak hurá na nějaký ten problém, kde visí pytel z minula. Stoupa s Vildou si vybrali smělý plán – Pivo na hrad na prezidenta VIIIc (cca IXb saské klas.), já s Michalem Železnou pláž IXc. S klasifikací v Labáku je to těžké. Staré cesty byly klasifikované max. stupněm VIIIc, výjimečně IX. Nové cesty se blíží klasické stupnici saské – tedy bývalé NDR. Proto se vám může stát že lezete VIIIc z 80. let a ejhle ono je to jako tvrdé IXb v Německu. Ale co, lezeme přece pro radost, ne pro hodnocení (tedy pro to taky, že!)

Počasí bylo skvělé, forma stoupala, strach klesal, vzhůru do boje. Cestu Železná pláž dělal Prcáš začátkem 90. let. V té době razil ideu, že v Labáku byla odjakživa tvrdší klasifikace, tak proč to měnit. Proto vznikla řada cest IX-IXc, které patří spíše do říše Saských desítek a některé IXc nemají dodnes opakování.

Cestu jsem zkoušel před několika lety, ale bezúspěšně. Kdo byl někdy v Labáku a procházel se cestou pod skalami mezi Vojtěchem a Duhovou věží, určité ho zaujala převislá, dozlatova zbarvená západní stěna věže Skříň. 4 kruhy, 25 metrů. Cesta vede po větších a menších dírách, sem tam nějaký skok nahoru, sem tam dolů, ale nakonec to šlo. Cesta pro lezce dnešních dnů, siláky z tělocvičen, končí u čtvrtého kruhu. Jen tak si vyskáčou těch dvacet metrů, samozřejmě stylem RP,Xb a honem dolů. Já jsem ale chtěl dolézt na vrchol, holt stará škola Lokálky. Vysoko nad čtvrtým jsem vrávoral na jedné noze pod převisem, pas v kolmém a ruce v rajbasu. Druhou nohu jsem vykopnul vysoko nad hranu převisu, „prý se lezec pěkně uzavře a neztratí rovnováhu“ a „nezapomeňte na pravidlo tří pevných bodů“ vybavilo se mi z horoškoly. A břicho, když si lehnu tričkem na skálu – to je další pevný bod.

Michal znervózněl a něco volal. Asi se bál, ono chytat osmimetrovou tlamu přímo do kruhu není žádný med. Ale nespadl jsem a jen trochu opocen dolezl do další cesty s názvem Operace mozku. Dobral jsem Michala a lezl dál. Zase převis, poctivý kruhy odPrcase zmizely, nevím kudy nahoru. Lezení kolem stupně VIII v Labáku, starý tenký rezavý kroužek, pak traverz 7m za hranu, pět nahoru, 10 m doleva -ha už vidím zase kruh a pak už vrč hol. Spáče ještě v jednom traverzu vyletěl, lano šlo sice přes hranu, ale vydrželo, smyčky taky a tak jsme se ve zdrví dostali na vrchol. Spodek těžké lezení , vršek klasika – lezení vysoko nad jištěním s němým upozorněním: „Nepadat!“. Celkový výsledek, jsme zbití jako koně.

Kluci – Stoupa a Vilém prý celkem snadno vylezli Pivo – 80m lezení v kolmém, devět kruhů, super výkon a pak ještě přidali šepot květin VIII na OS.

První lezecký víkend letošního roku se zadařil nad očekávání, ten druhý, třetí….pátý…. také. Přesto se mi v průběhu roku podařilo zapytlit mimo jiné Hranu na Hlásku Xc – u 8. kruhu – pro celkovou slabost a Skotské střiky IXc v Ostrově s Vildou, dva metry od lehkého jsem se začal bát.

Poslední cestou kterou jsem letos zkoušel s P. Weisserem byla Poslední relikvie Xb na Trůn. Pytel jsem zavěsil po padesáti metrech Spáče nad kruhem – skočit, či neskočit? lezení u devátého kruhu, metr pod policí kde cesta končí – začalo pršet. Stejné jako loni (cesta Kouzelník Žito), také pak začalo pršet a také chyběl k přelezení

Škoda, ale jak řekl klasik lezení pan Koller: „ Je to pěkné, no tak „Možno zajtra“!“ (nebo příští rok)

Marek Žák