Hore zdar !!!

Lezení na písku je fenomén, zahrnující v sobě specifika, které nenajdete v lezeckém ringu nikde jinde. Zkusme pro dnešek zapřemýšlet nad rčením HORE ZDAR !

Naše známe úsloví Horám zdar, v Sasku BERG HEIL, použije šťastný to lezec, co se vykodrcá na pískovcovou věž jakožto první v daném roce. Chvějící se rukou nejprve do vrcholové knihy zvěční výše uvedená slůvka a přidá letopočet, ve kterém se právě nalézá. K tomu ještě připíše jeho uskutečněný výstup a je to. Nehynoucí sláva je zajištěna nejméně do výměny vrcholovky. Jak jednoduché a originální. Dostatečný důvod jezdit na písek a ne do hor. Hledat vrcholovku na K2 je bláhové. Vždycky jsem přemýšlel, odkud se ke mně doneslo zkomolené hore zdar. Maličko to zavání přáním, dostat se ve zdaru ( a zdraví ) na vrchol – tedy nahoru. Nahoru zdar. Přeji zdar naší výpravě na vrchol. Uznejte sami, to je blbost. Je to příliš osobní a sobecké. Jenže jak známo, horolezci jsou pěkně vyvinutý sobci. Hore zdar, hore zdar, možná to k nám přitáhli „ Bratia Slováci“. V každém případě se s tímto označením občas na věži střetnu, a tak je jasné, že ho nepoužívám jen já.

Po jarní návštěvě Saska a Labáku, vybaven sadou UF ( UFO – nová jistící pomůcka určena převážně pro spárové lezení pozn.red. ) jsem se těšil do Adršpachu. Bohužel tahanice ohledně zákazu lezení a deštivé léto odložilo mé spárové ambice na podzim.

Po prázdninách jsme s Vilíkem (Vildou Pavelkou pozn.red. ) zahájili frontální útok na hůře dostupné věže. Ne nikterak plánovitě, jen jsme si vybírali lezecké cíle, které jsme ještě nezkoušeli, a které, jak jsme dodatečně zjistili, se moc nelezou…Tož třeba takový Patriarcha. Panečku, to by byl úlovek. Devětačko z dílny Mocek, Lukavský, vyrobeno koncem sedmdesátých let, jediná cesta na věž, zkrátka ryzí dobrodružství. Při pohledu na realitu ( dle průvodčíku doma v posteli se snadno kují pikle ( spíš pytle) ) nás přešla chuť. Snad příští rok. Kdo neviděl, neuvěří…

Zato Berušky na Brusinku, hm to je jiný kafe. Bezvadná linie, nepříjemné k prvnímu kruhu, ale Vilík nespadl, takže to jde. S pytlem UF a v rukavicích jsme se dostali nahoru a páni : Máme HORE ZDAR. Maluju ty písmenka do knihy a zubím se na Vilíka. Hore zdar, to miluji. Vždy si říkám – urvat alespoň jedno za sezónu.

Hore zdar v Adršpachu má totiž velkou tradici. Věže typu Milenci, Starosta, či Starostová jsou doménou místních lezců, a neptejte se, kdy získají každoročně první zápis. Ostatně Novoroční výstup na Milence je dnes již dostatečně známý. Otázka cti…

Počasí v říjnu bylo fantastické. Má rodina již dávno kapitulovala, řeči typu „víš, dobře, že je to poslední hezkej víkend v tomto roce“, nebrala vážně. A slunce svítilo a svítilo. Vilík,co by jinoch bez závazků, byl zakleknutý v blocích směr Adršpach stále. A dařilo se. Teplické skalní město – Dědek – žlutý kroužky dobře viditelný z cesty s názvem Pohádka mládí, klas- VIIIc, – Hore zdar. Bombičky v Anenském údolí cesta Terminál, hore zdar, Tyran – Tři kříže. Hore zdar. Na Tyrana máme s Víťou Jantošovičem zaděláno na hattrick.( V loňském roce jsme měli hore zdar cestou Tíňové volání)…Hore zdar na Lahvičkách nám vyfoukl Jarda Maršík ( autor článků o Sasku na www.lezec.cz, pozn.red.).

Poslední akcí na písek se letos stal víkend kolem 28.října. Super počasí, hore zdar na Kankrlíčka cestou Mrtvej spodek IXa ( tam jsem měl hore zdar s Viktorem Kolářem v roce 2003 cestou Výčitky svědomí IXc), třetí přelez bez stavení Postřižin a na závěr holku prodejnou…, vlastně pardon, Holku prodejnou na Jitřenku.

Hore zdar miluji. A hore zdar při posledním lezeckým výletu na písek je zároveň hore nashledanou. Nashledanou příště.

Závěrem mi dovolte vyhlásit soutěž o první zdolání všech cest, jejichž vyobrazení se nachází v kultovní knize pana Sýkory – Historie lezení v Adršpachu a Teplicích. Jde o to, kdo první vyleze všechny cesty, které jsou vyfoceny v této knize. RP styl není podmínkou. Jen absolvovat. Přeji hezké zážitky…

Marek Žák