Vtáčník – cesta tam a zase zpátky

Druhý výjezd horoškoly 01. – 03. 05. 2015

A jedeme na Vtáčník! Jirka, Peťa, Tom a já jsme vyrazili, plní elánu a optimismu, v pátek na svátek krátce po obědě z Brna. Netušili jsme, že naše absence na schůzce v Kotelně a nedostatečná informovanost o víkendovém počasí bude mít zanedlouho nečekané důsledky. Cesta se nesla ve znamení všeobecné pohody a někdy v pozdním odpoledni jsme dorazili na kýžené místo, kde se budou po čas víkendu uskutečňovat naše lezecké ambice. Někdy v tuto dobu jsme také obdrželi smsku, že se v důsledku nepřejícného počasí odjezd horoškoly na Vtáčník odkládá a v sobotu se pravděpodobně poleze někde jinde. Tak co už, jsme tady, tak půjdeme alespoň omrknout ty kameny, co jsme zahlédli z auta. Následuje kratší procházka spojená s decentním boulderováním, k zemi se snáší první kapky deště …

Večer jsme se rozhodli využít pohostinnosti, kterou skýtalo posezení u táboráku se slovenskou motorkářskou crew, jejíž členové nám ochotně poradili cestou na Vtáčník a pozvali na posezení u ohýnku. Především mužská část naší skupiny si užívala tůrování motorů po domácku přestavených ďábelských strojů, ale pivo, panáček a teplo sálající od ohně přišlo vhod všem.

V sobotu jsme v našem malém ekologickém okénku vyčistili přilehlý lesík vtáčnického parkoviště od plastových lahví a dalšího odpadu a posléze vyrazili zpět do českých luhů a hájů za zbylou částí horoškoly, která už hrdinně zdolávala Čertovy skály u Lidečka. S chutí jsem si vyzkoušela komínové lezení a některé Zobanovy volby cest vyzkoušely také mou psychickou odolnost. Tyto pískovcové skály mě oslovily a určitě bych se na ně ráda vrátila.

Neděle se již nesla v duchu lezení na Vtáčníku. Nejdříve jsme měli s Tomem ambice, že si budeme vše tahat sami, ale nakonec jsme byli velice vděční, že se nás Inža ujal. Začali jsme pozvolna a na „rozlez“ si dali Dračí kút za 6-! Ne, žertuji, i při lezení na druhém byla cesta velmi výživná a neminuly mne ani roztomilé situaci komplikující drobnosti typu v komíně uvíznuté helmy. Dále jsme pak pokořili FitFirit 5+ a na závěr Krátký kút 5.

Velmi mne zaujal materiál, na kterém jsme lezli, jednalo se o andezit. Ať jsem na skálu položila nohu v sebepodivnějším úhlu, vždy držela jako přišitá, a to i na občasným deštíkem navlhlé skále.

Na Vtáčník budu mít mnoho krásných a jednu smutnou vzpomínku, kterou je plánovaná těžařská činnost v této lokalitě.

Verča