„Maximálně vyčerpaní, ale nesmírně šťastní nakonec stanuli na samém vrcholu této posvátné hory. Teď už nikomu nevadilo, že jim mrazivý vítr bičuje strnulé tváře a že je bolí každý kousek těla. Prožívali nezměrnou radost z vítězství nad sebou samými, šťastný pocit, který pochopí jen ten, pro něhož jsou hory splněným …
Ať už to bylo, jak chtělo, sešli jsme se na začátku roku 1999, abychom svá těla a duchovno výše posunuli, myšleno tím nejlépe prostřednictvím ploten skalních a jiných útvarů přírodních, a abychom něco rizika řádně si užili. Bylo, a nutno podotknout stále ještě je, nás devět: Sylva, Marek, Pavel Beriš, …
Tak jsme se konečně zase po dvou letech octli v Divokém dole. Stojíme s Lenčou pod stěnou a zjišťujeme, že se nám v představách nějak zvětšila. Nicméně se už na lezení těšíme a tak nastupujeme první délku (stejnou jako minule). Před námi postupuje dvojice v čele s Lubošem Vidlákem. Moc …