Do Tater jsem jezdil od malička. Byl jsem malý kluk a nešlo o žádné turistické, natož horolezecké výstupy. Patřil jsem k těm tisícům lidí, kteří jako mravenečci poslušně ťapkají po vyznačených stezkách od chaty k chatě, od auta k vleku, od vleku k lanovce. Polární záře Z prvních návštěv Tater …
Hey, Sir, too risky, too dangerous, Sir, Sir, too risky, too risky, Sir , no, Sir, too risky … Tak takhle nějak začalo moje malé dobrodružství. Hustil to do mě místní klučina, kterej se tvářil jako průvodce, když jsem se zálibně díval vzhůru na krásnou, magickou, 300m dlouhou, ukoněnou plotnu …
Kdyby se lidé v noci setkávali pod hvězdami místo pod lampou, mám za to, že by nemohli dobře mluvit o politice nebo o zatracených poměrech; pod hvězdami se lépe mluví o lásce, o zítřejším dnu a o jiných tichých a vážných věcech. Člověk se pod hvězdami může zbláznit nebo zamilovat, …
26.8. – 28.8. 2005 Tak jsme zase jednou vyrazili na víkend do Tater. Bořek, Dejča a dva Frantíci. Vše začalo zcela netypicky – Bořek dorazil na místo srazu bez zpoždění. Před setměním zastavujeme „Pod Horú“ a vítají nás tradiční hláškou „Salašnické maso a španělské ptáčky nemáme“. Na Slovensku zase marně …
V minulém tisíciletí, roku cca 1985 vám jdu takhle lesem a vidím stěnu. Tu vylezu. No nic, tak někdy příště. (Určitě za to mohl ten hadicovej sedák, špunty na lezkách, železný karábky a další okolnosti.) Roku 2003 su tu zas. Za velkým špinavým městem, jeho velkou louží, malou vesnicí v …
Vzhledem k tomu že jsem funkcionářem-bafuňářem-papalášem našeho staromilského oddílu a kyborgem-vrakem-zenovým ztroskotancem planetárního lezení v jedné osobě, necítím povinnost přispět do výročky svou „troškou do mlýna“ (tedy do výročky, nebo výročkou do mlýna? nebo mlýnem do…?). Vesmírnou karmu tedy nechám přes své prsty plynout do elektronických záhybů počítače a pokusím …